Člověk, který neustále žvaní o tom, jak hluboce miluje, upřímně milovat nedokáže.

Ahoj vykroucenej!

12. října 2014 v 15:04 | AkasAkim |  Úvahy a články
Na začátek několik holých fakt. Jsem tělesně postižená osoba, prostě člověk s hendikepem. Konkrétně se jedná o levostrannou dětskou obrnu. V praxi to znamená, že kulhám na levou nohu, levou ruku mám zkroucenou a její pohyb a užívání je omezeno. Také mám vadu řeči. Jinak jsem v pořádku.S vyplazeným jazykem

Tak tedy, začnu čerstvým zážitkem, tedy příhodou, která se stala včera. Šel jsem po ulici a procházel jsem kolem skupinky teenagerů, bylo jich asi 12, kluci, holky, normální pakárna. A jako bych si o to vyloženě řekl. Už, když jsem se k nim blížil, tak mi instinkt říkal, že "něco bude". "Tak co, už sis to prožil stokrát, si na to zvyklý, tak si pro to pojď. Stačí jen projít". Říkám si. Jen nepatrně jsem zrychlil chůzi. "Ahoj vykroucenej!", ozvala se jedna z dívek, pak následoval celoskupinový smích. Rutina, jdu dál, tak jako stokrát předtím. V těchto chvílích mám vždycky chuť se otočit a říct něco jako, "víš holka, to se stalo mě, se klidně může stát i tobě. Já to mám od narození, jsem na to zvyklí, naučil jsem se s tím žít, ale tobě se může stát jakási nehoda a můžeš skončit jako já, případně ještě hůř. A pak můžeš také potkat někoho, kdo se ti bude smát". Neříkám nic a jdu dál. Kdybych začal mluvit, poznali by, že mám vadu řeči a asi by se smáli ještě víc. Ten svíravý pocit v hrdle, který mám při každé podobné show, zmizí za pár vteřin a já začínám přemýšlet. Kolikrát v životě se mi už stalo něco podobného? Sto krát určitě. Tisíc krát? To snad ne, ale bylo toho fakt hodně. Nejvíce zážitků mám s diskoték, diskotéky byly plné těchto posměváčků a především děvčata se v tom vyloženě vyžívala. "Chceš si zapíchat? Stejně ti jiná nedá!!!", vybafla na mě jednou jakási opilá puberťačka na diskošce. Chtěla tak pobavit své kamarády a asi se jí to podařilo, neb na mě ukazovali a chechtali se jak diví. S díky jsem odmítl. Tyto diskopříběhy mě utvrdily v tom, že diskotéky, nejsou nic pro mě a já začal chodit do klubů, na techno party a na rockový koncerty. Disko hudba se mi stejně nikdy nelíbila. Zajímavé je, že tam se mi podobné historky nestávají. Opravdu si nepamatuji případ, že by se mi v klubu nebo na koncertě někdo smál. A to chodím mezi technaře, rockery, punkáče i metaláky pravidelně a to na různá místa. Nevím, tihle lidi asi neřeší, jak kdo vypadá. Proč to řeší na diskotékách, nevím? Vždyť i na diskotéky chodí rozdílní lidé, kteří mají rozdílné názory na život, a věřím, že většina z nich by se postiženému člověku nikdy nesmála. Možná jsem měl prostě jen pech a diskofilům křivdím.

Tak to jsem probral "posměváčky". Další skupinou lidí jsou "pomahači". To jsou lidé, kteří, když vidí hendikepovaného, snaží se mu pomoci a to ze vším a za každou cenu. "Přece tu židli, (která váží zhruba 3 kila) nepotáhneš sám, ukaž, já ti pomůžu". A už mi tu zasranou židli rve z ruky, abych se jako neunavil. Taky síla.

No a třetí skupinou lidí jsou takzvaní "chváliči". "Co, ty máš maturitu, i když jsi postižený, no to si teda machr, to já být tebou, tak to nedám". Uznávám, na střední byly 2 předměty, u kterých mě klasifikovali jinak než ostatní studenty. To byla tělesná výchova a psaní na stroji. Jinak normální student, občas jsem tedy musel profesorům něco zopakovat, jelikož mi nerozuměli, jinak prostě normál. Ne každý, kdo kulhá a šišlá, je mentálně zaostalý!!! Nejvíc mě pobavila jedna holčina, která, poté co jsem si, považte, sám zapnul bundu, pochválila slovy. "Kéž by byl každý takový, jako ty".

Co říci závěrem? Snad jen tolik, že žiji normální život. Dokonce se občas najde nějaké to děvče, které mi i "dá". Je fakt, že trošku závidím pánům, kteří se na dívku jen podívají a děvče už má, dámy prominou, vlhko v gaťkách. Ale každý nemůže být fešák, že? S prací je to také komplikovanější, takže určité nevýhody to obnáší. Kdo má ale dnes pohádkový život? A co vy, máte ve svém okolí člověka s hendikepem? Jak reagujete, potkáte-li ho? Smáli jste někdy, někomu a teď je vám to třeba líto?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Orida Orida | Web | 12. října 2014 v 15:15 | Reagovat

V mojom okolí žije pár ľudí s hendikepom, ale málokedy som sa s nimi dostala do styku. Keď teda nerátam spolužiaka v škole, ktorý má taký ten elektricky pojazdný vozík a vždy hromadu zážitkov, ktoré ochotne každému porozpráva.
Úprimne, neviem ako na takýchto ľudí reagovať. Cítim sa pri nich nesvoja, pretože si neviem predstaviť ich situáciu a nechcem ich nejako uraziť.
Ale všehovšudy, je mi ich ľúto. Což tiež nie je vždy dobrý prístup. Takže asi ostanem pri tom občasnom pokeci so spolužiakom.

2 Akim Akim | E-mail | Web | 12. října 2014 v 16:00 | Reagovat

Na to je jediná rada, chovej se k nim naprosto přirozeně, když je poznáš blíž, zjistíš, že to jsou normální lidi a ta lítost a divný pocit také zmizí. ;-)  Díky za reakci!

3 Yasminn Yasminn | E-mail | Web | 13. října 2014 v 19:31 | Reagovat

Ale když ono je to těžké. Také se k takovým lidem neumím chovat, je mi jich líto a jsem nejspíš něco mezi druhou a třetí skupinou.

Ono je to jak u koho. Když se chován normálně a přirozeně před jiným člověkem s handicapem, zase mu může vadit, že na něj neberu zvláštní ohledy, když je pro něj třeba něco těžší, než pro mě. I s tím jsme se setkala.

A navíc je na první pohled těžké poznat, co všechno člověk dokáže a s čím má problémy. Nikdo na první pohled nevidí diagnózu.

4 Akim Akim | E-mail | Web | 13. října 2014 v 21:21 | Reagovat

[3]: Chápu, je to komplikované, nejlepší je vnímat toho člověka jako rovnocenného. Pak už je to o komunikaci a ochotě toho člověka trochu poznat. Jasně že záleží na druhu a míře postižení, ale já myslím, že po deseti minutách hovoru, není těžké odhadnout, jak je na tom ten člověk mentálně a pak jednoduše přizpůsobit chování. Pomáhat a chválit není na škodu, ale nehnat to do extrémů. :D Díky za reakci

5 Jana Jana | E-mail | Web | 14. října 2014 v 11:46 | Reagovat

Měli jsme ve škole človíčka s hendikepem, prvně jsem nevěděla, jak se chovat. Pak jsem se vždy zeptala, jestli je vše ok, zda chce pomoct a jinak jsem se chovala úplně normálně, ale dává mi to zabrat :) Prosím tě, jak se k tobě chovají malé děti? Jako takové ty úplně nezkažené nějakou "slušností" :)

6 Akim Akim | E-mail | Web | 14. října 2014 v 14:37 | Reagovat

[5]: Super přístup. Určitá nejistota tam bude vždy. Já když se setkám s mentálně postižením, nebo s jinak postižením člověkem, než jsem já, tak také nevím. O_O
Děti jsou v pohodě, většinou jen pozdraví (za život mě pozdravilo snad tisíc cizích děti) :-) nebo koukají a ptají se rodičů "co má ten pán s rukou", což mi vůbec nevadí. Nejhorší jsou ty puberťačky, ty si to mnohdy fakt užívají. Ale jednou jsem šel kolem hloučku holek a když začaly poznámky, tak jedna z nich spustila "všechny jste krávy, vždyť je docela hezkej", tak to potěšilo. Asi si to pak od kámošek slízla, nevím. Ale abych si jen nestěžoval, je s tím i legrace. Kámoši mě často pobízejí "přidej do pajdu", místo do kroku, nebo už mi párkrát pustili s jukeboxu skladbu "Mám jednu ruku dlouhou". :-D  :-D  :-D Tím článkem jsem chtěl hlavně říct, že v tom postižením těle je úplně normální chlap, který to bere s humorem a taky chci, abyste si vy zdraví lidé uvědomili, jaké máte štěstí a vážili si toho. :-P

7 Kika Kika | E-mail | Web | 19. října 2014 v 19:05 | Reagovat

Musím říct, že jsem se nikdy nesetkala s tím, že by se někdo posmíval někomu kvůli tělesnými postižení (ale je pravda, že nikde nepostávám ve skupinkách a na diskotéky nechodím)

Nikoho takového neznám, ale myslím, že nejvíc takový člověk ocení, když se k němu člověk chová úplně normálně jako k ostatním (což je třeba u mě problém, protože já mám tendence za/působit mile, tak bys mě možná do nějaké skupiny - aniž bych si to zasloužila -  zařadil :D)

8 Akim Akim | E-mail | Web | 19. října 2014 v 20:13 | Reagovat

[7]: Super přístup. Já myslím, že ty si milá i když se o to nesnažíš. ;-)

9 Amelie Amelie | Web | 19. října 2014 v 23:54 | Reagovat

Mám doma tři děti s handicapem, a někdy mám pocit, že psychický handicap je mnohem těžší než fyzický. Ale možná tomu tak není. držím ti palce a děkuji za pěkný článek.

10 Akim Akim | E-mail | Web | 20. října 2014 v 9:48 | Reagovat

[9]: To nemůžu posoudit, protože s psychickým handicapem nikoho neznám. Také držím palečky. ;-)

11 Yasminn Yasminn | E-mail | Web | 20. října 2014 v 17:18 | Reagovat

Ahoj, píšu ohledně posledního článku na svém blogu. Nechtěla jsem to psát k sobě, aby si to nemohl přečíst každý.

Je to budoucí katolický kněz, takže musí žít v celibátu. V podstatě má zakázáno se zamilovat :)

12 Ká. Ká. | Web | 23. října 2014 v 17:53 | Reagovat

Člověka to až zaráží v dnešní době, že?  
Svým způsobem, ty co se smějí, jsou taky hendikepovaní, natolik, že jim to nedochází, o to je to smutnější. Každopádně máš můj obdviv, já bych neměla nervy na ty idioty každý den.
Mimochodem, dělám v domově důchodců, sem na oddělení s demencema, alzheimerama, postiženýma apod., takže jo, mám těch lidí kolem sebe habaděj a aby pravdu řekla, někteří jsou dost vychcaní :D :D.
Občas mě udivujou názory lidí z venku, když přijde nějaká návštěva nebo tak, takový to "pane bože, proč ten hrneček tomu chudáčkovi,ta PITOMÁ sestra nepodá, dyť je tady od toho." Proč bych to dělala, když to ten člověk dokonale zvládne sám. Je ať se procvičuje. Akorát bych docílila toho, že si ve finále neudělá nic. Ale proč to vysvětlovat někomu, kdo to nechce pochopit.

13 Akim Akim | E-mail | Web | 23. října 2014 v 19:17 | Reagovat

[12]: No je vidět, že mi fakt rozumíš. Ono je o tom, že ty si na takový lidi zvyklá, člověk, který vidí postiženého poprvé, asi fakt neví, jak reagovat. Přesně jak píšeš, pomoct jen s tím, co ten člověk nezvládá. Moc se líbí tvůj projev, ty budeš holka od rány, viď?

14 Ká. Ká. | Web | 24. října 2014 v 15:03 | Reagovat

Od rány? :D To néé, jenom se umim podívat na věci tak jak jsou.

15 Neriah Neriah | 27. listopadu 2014 v 17:14 | Reagovat

Chváliči jsou nejhorší, zejména pak pro děti. Já si jich jako malá užila dost a ku prospěchu mi nebyli ani trochu.
Ale teď mám chuť se smát, když mě někdo začne obdivovat za to, že se nebojím vylézt z baráku.
Pomahači bohužel kolikrát chtějí pomoct v naprosto neuvěřitelných situacích, a někdy, ač to myslí dobře, člověku spíš dokážou uškodit. Ale i tak si jich vážím, protože ne každý má vůbec tu odvahu pomoc nabídnout.
Posměváčků teď už moc nepotkávám, a když jo, většinou je naprosto ignoruju, protože mi za to prostě nestojí...
Kolem sebe mám jinak lidí s handicapem spoustu a sama žádnými rozpaky při jednání s nimi netrpím. Kdyby jo, nechala bych se z té speciální pedagogiky dobrovolně vyhodit :-) Jen jsem trochu rozpačitá u lidí komunikujících pouze neverbálně - jsem totiž nevidomá.

16 Akim Akim | E-mail | Web | 28. listopadu 2014 v 11:08 | Reagovat

[15]: Děkuji za popsání tvých, cenných zkušeností. Ať se ti daří. :-)

17 mojetemnejsistranka mojetemnejsistranka | 6. prosince 2014 v 14:54 | Reagovat

Upřímně - netuším, jak se mám chovat k handi- člověku, pročež to automaticky řeším tím, že se chovám úplně normálně. Ačkoliv možná je to něco trochu jiného se slepci - těch znám nesrovnatelně víc než jakkoliv jinak jiných lidí, a nejspíš mi vyhovuje to, že mě nevidí a nehledají na mně známky nervozity nebo tak něco.. ale jo, v ulici máme holču s Downovým syndromem, na bazéně ve vedlejším pruhu trénují plavci bez nohou, do ročníku jsem chodila s holčou po obrně.. Nevnucuju se s pomocí, ale pomůžu vždy, ráda, každému a s čímkoliv, tím spíš, když se k tomu nikdo jiný nemá. Neprojevuju lítost, ale myslím, že to je mnohdy míň urážlivé než nějaké plané blá blá. Strašně mi vadí, když někdo na jiný lidi kouká přes prsty nebo se jim posmívá, vůbec mi teda vadí to, že se lidi tak běžně navzájem odsuzují kvůli takové (s prominutím) píčovině, jako je vzhled. A nějak asi nejsem s to moc rozlišovat mezi "normálními" lidmi a "postiženými", protože ti "normální" bývají kolikrát mnohem postiženější. ..sorry, vykecávám se.

18 Akim Akim | E-mail | Web | 6. prosince 2014 v 17:03 | Reagovat

[17]: Krásně se vykecáváš. :-D Naopak super přístup. :-) Díky

19 userka userka | E-mail | Web | 3. dubna 2015 v 23:36 | Reagovat

Ježiš, jdi někam! Teď, až ti řeknu, že když jsem si přečetla tvůj blog, ověřila jsem si, že opravdu jsi oním alfa samcem, kvůli čemuž jsem sem přišla, bude to vypadat, že je mi tě akorát líto nebo tak něco! :-D

20 Akim Akim | E-mail | Web | 4. dubna 2015 v 10:12 | Reagovat

[19]: Jééé díky, takže ty si myslíš, že i postižený muž může být alfa samcem? :-P

21 userka userka | E-mail | Web | 4. dubna 2015 v 13:07 | Reagovat

[20]: Nemyslím, jsem si tím jistá ;) Ještě to v tvym případě ověřím, až ten blog přelouskám celej.

22 Akim Akim | E-mail | Web | 4. dubna 2015 v 13:10 | Reagovat

[21]: Tak to jsem celý napnutý. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama