Člověk, který neustále žvaní o tom, jak hluboce miluje, upřímně milovat nedokáže.

Listopad 2014

Sponzorem tvého života je…

25. listopadu 2014 v 20:38 | AkasAkim |  „Ty Pičo“
Věříte v Boha, v nebe a peklo? Představovali jste si někdy, jak to asi v nebi, či pekle vypadá? Je jasný, že v různých dobách si lidé představovali nebe a peklo jinak a taky asi každý, jednotlivý člověk má jiné představy. A jak to ve skutečnosti doopravdy je to pro náš, antibulvární, internetový portál "Ty Pičo", zjišťoval náš jediný redaktor Akim…

Nebe a peklo je takovým odrazem toho, co se děje na zemi, je to takové zrcadlo do duše planety Země. Možná je trochu vypouklé, zřejmě i pokřivené a zcela jistě v něm věci vypadají trošku jinak, než ve skutečnosti jsou. Každopádně dnešní nebe i peklo je zcela modernizované, digitalizované a pokryto veškerými vymoženostmi, které jsou pro komunikaci potřebné. Takže zavolat si, nebo být na netu není problém. Nebe je prostě veliký konglomerát, takový holding, který všechno řídí. V jeho čele je generální ředitel, čili Bůh. Kdo tento holding vlastní se buď neví, nebo se to tají. Tento koncern má pod sebou nekonečnou spoustu firem, které se starají o chod nebe a pekla. Tyto firmy mají na Zemi velké množství poboček a detašovaných pracovišť, které umožnují život na Zemi. Generální ředitel má samozřejmě pod sebou potřebnou, hierarchicky poskládanou skvadru duší, které mu slouží. Nebe i peklo je prostě plné duší a všechno tam funguje podobně, jako u nás. Nahoře, čili v nebi jsou hodné, dobré duše, zatímco v pekle jsou duše nacistů, komunistů, jehovistů, bulvárních novinářů, většiny politiků, teroristů, celebrit, fanatiků a dalších zločinců. V nebíčku tedy vládne Bůh, to víme všichni. A dole? V peklíčku přece vládne Ďábel neboli Satan. No ne tak docela můj milí čtenáři, ona je to totiž Ďáblice, neboli Satanka, a je to Bohova bejvalka. Oni žili drahně let na hromádce, protože Satanka byla za mlada nádherná luketka a Bůh pro ní zahořel a pak si jí blázínek i vzal, jenže ona mu pak, jsa nymfomanka, začala zanášet a tak šli od sebe a peklo jí bylo přiřknuto v rámci manželského vyrovnání. A tak ta neukojitelná Ďáblice řádí dole, v pekle. Naneštěstí se o tom dozvědělo pár mocipánů na Zemi a ti to právě zkoušejí tak, že by nejdřív ovládli peklo, pak nebe a nakonec i tu naši Zemičku. A tak tam za ní létají obcovat Vladimir Vladimirovič P., soudruh Kim Č. U., jenže ten se naposled nějak přecenil tak, že ho museli na chvíli uklidit. A podle posledních zpráv si i Barack O. občas zaletí štrejchnout. Bylo zjištěno, že na svojí zatím poslední návštěvu pekla, si vzal Vladimir Vladimirovič P. s sebou společníka v podobě českého prezidenta Miloše Z. To však nedopadlo vůbec dobře. Když český prezident v pekle spatřil veškeré to obcování a souložení, nebyl ze sebe schopen vydat nic jiného než, "kunda sem, kunda tam". Odborníci z řad lékařů se bohužel domnívají, že psychické poškození prezidentova mozku je neměnné a trvalé a je předpoklad, že další následky na sebe nenechají dlouho čekat. Doprava státníků do pekla je řešena v rámci vesmírných programu daných států.

A jak se vlastně dostane duše na Zem? No to je přece jasný, aby se tam trochu pobavili, tak mají takovou soutěž, vlastně reality show, jmenuje se to Big Earth Brother a jde o to, že když chce nějaká duše, ať už z nebe, nebo z pekla na Zem, musí natočit svůj reklamní, nebo spíše propagační spot o tom, jak by chtěl žít a jakým způsobem by na Zemi působil. Je to domluvené tak, že stejný počet duší jde z nebe, stejný počet z pekla. Je to obrovský fofr, protože si na Zemi se denně rodí spousta dětí, takže oni tam vlastně nedělají nic jiného. Sledují a hodnotí ty kandidáty, posílají jim SMSky, zakládají jim fankluby a potom, kdy se z těch duší stanou novorozenci a spočinou na tomto širém světě, tak je pořád sledují a fandí jim, aby se jim tady dařilo. Jenomže o to není jen tak jednoduchý, jak si čtenář může myslet. Poté, co je duši, potažmo člověku dovoleno jít na Zem, tak si také musí vybrat nejen své rodiče, ale především si musí sehnat nějakého sponzora. Ten sponzor se nato spojí se svými lidmi tady na Zemi a ti mají právě za úkol udělat to tak, aby se ti daní rodiče setkali, zamilovali se (to není nutnost) a hlavně, aby měli pohlavní styk a vyrobili tak zárodek těla, do kterého ta duše posléze vstoupí. A uvědomme si, jaká je to fuška, když si třeba duše umane, že mamka bude Evropanka a tatka Asiat. To vysvětluje fakt, že lidé poslední dobou tolik migrují a proč se vynalézají stále rychlejší dopravní prostředky. No k tomu nás právě nenápadně nutí tihle zprostředkovatelé, aby to s tím sbližováním neměli tak těžké. A aby bylo jasno, jaká firma sponzorovala jaké dítě, tak je to zařízené tak, že to jméno sponzora má to nebohé dítko napsáno na zádech a proto ho doktoři a sestřičky hned odnášejí, aby to jméno sponzora zapsali a umili. O tom všem totiž vědí jen porodníci, a jejich sestřičky, a právě proto se skládá Hippokratova přísaha. Ono se nařídilo, aby ji skládali všichni lékaři a nejen porodníci, aby to nebylo tak nápadné.

Takže takhle to funguje…

Pro antibulvární internetový portál "Ty pičo" zpracoval Akim.


"Ty Pičo" je antibulvární portál, který vznikl, protože jsme se nemohli dál dívat na to, jak pracují seriózní a především bulvární média. Chceme lidem otevřít oči a chceme, aby už s nimi nebylo nikterak manipulováno. Dost bylo mystifikace a lží!!!!! Naše heslo zní - "Pravda, ty pičo".

Sluníčko Markétka vchází do opilé duše romantického pijana - část 3

19. listopadu 2014 v 20:27 | AkasAkim |  S Markétou v pekle a v ráji
Byl to obyčejný den. Což je vlastně nesmysl, protože nejsou obyčejné dny, to jen my, sebranka, která se zrodila, aby s úsměvem blba zničila tuhle krásnou planetu, to jest lidé, se neuvědomují významnost každého dne a nectí každou vteřinu svého mnohdy sebe samým zpackaného života. Tehdy jsem byl psychicky dole, prošel jsem si vztahem, který nedopadl vůbec dobře, samotu jsem řešil onanií a opuštěnost alkoholem. Ne, že bych v jiných obdobích svého osudem darovaného života nepil, nebo si ho nehonil, tehdy jsem ale tato placeba užíval na veliko a plnými doušky. A to i přesto, že příležitostí k "seznámení" nebylo málo, jasně holky se kolem mě točily, typický hospodský život, kdy se lidi z nudy sejdou, lijou do sebe panáky a pak se to nějak spáruje, vždyť po sedmém panáku je každá krásná a ženy už se také nechovají, jako dámy, a berou zavděk kdejakým hovadem, hlavně, že jim tu vlhkou škatulku pořádně protáhne. Tak v této společnosti jsem se tehdy pohyboval. Trošku jsem se za to styděl a tak jsem nechodil do své oblíbené hospůdky, ale bral jsem zavděk nálevnou na druhém konci města, kde se scházeli tihle mrduchtivci a ženštiny, které ztratily zábrany a soudnost a ochotně přijaly role háravých fenek. Veselé období, zdálo by se. Ba ne, zdání klame. Ano, ze začátku bylo fajn nic neřešit, jenže později se moje stavy blížily spíše pocitu naprosté vykořeněnosti. Ano, vykořeněnost, to je to slovo, které mi blesklo hlavou, a já si prostě řekl, že změna stylu života je nutná. Ani si nevybavím, jak jsem do tohoto zhýralého režimu zapadl. Zkrátka a dobře, najednou jsem v tom lítal. A takhle jsem žil možná půl roku.

Začal jsem tedy s odvykačkou. Pro začátek jsem zůstal týden doma, vzal jsem si dovolenou, dodnes nechápu, jak jsem si v tomto animálním období mohl udržet práci, ale stalo se tak a to mi dalo ten hlavní impuls pro rekonstrukci mého žití. 5 dní plus víkend pro totální vystřízlivění, uvedení bytu do podoby, ve které je možno uznat, že tam žije lidská bytost a také jsem si uvařil a pořádně se najedl, aby si přišel na své i žaludek, který jsem poslední dobou zanedbával jen kupovanými hotovkami a jídlem z rychlého občerstvení. Naložil jsem se do vany, oholil se a dal jsem svému tělu alespoň trochu lidskou tvář. Ležel jsem ve vaně a začaly mi téct slzy. Muži prý nepláčou. Naprostá blbost, pro mě to opravdu neplatí. Nikdy jsem se nestyděl za to, že si občas popláču i u filmu, nebo prostě jenom tak, když je mi ouzko. A tenkrát mi bylo sakra ouzko. Uvědomil jsem si, že mou náruč svírá nutkavá potřeba s někým se pomazlit, ne se s někým vychrápat, ale pomazlit se jemňounce, sametově, s něhou a láskyplnou pečlivostí, dívat se někomu do oči, souznět s ním a být součástí jeho života, spojit 2 životy v jeden, dýchat pro a za toho druhého, myslet na něho, když se vstává i usíná, šeptat mu do ucha slova, která už svět slyšel milionkrát, ale slova, která stále platí, jsou-li myšlena upřímně. A co slova, pohledy tak významné a určující, které chápete jen vy dva, pohledy obdivu a upřímného pochopení. Pohledy, které mají tu moc měnit chtíč v dojemný cval páru svobodně uhánějících koní a které mají tu moc, měnit tu chemickou reakci, které lidstvo dalo jméno láska na důvod, proč lidé píší, skládají písně, malují obrazy a oddávají se veškerému umu, co jim byl poskytnut bláznivinou, která snad namátkou ovládá to, co je náš mozek svými deseti procenty uživatelnosti schopen pojmout a pochopit. Já hlupák, takhle jsem si zoufal a stýskal si, neboť jsem neměl tucha, že už za pár hodin potkám vílu, ne tu z pohádky, ale tu, která sejme okovy z mých rukou, ošetří mé rány a pohledem snad všech krásek tohoto zakulaceného světa mi ukáže cestu, jejíž směr pro mě bude balzámem pro ukojení mé rozpolcené a bloudícím vílám oddané duše. Človíčku ty naivo, ty nechápavý blázne, však já ti ukážu, smál se mi osud, když barvou snových červánků psal na nebesa vzkaz o mém počínání a snad ani on sám nevěděl, že Markétka má budoucí femme fatale, která se za pár minut usadí v mé samohanou vyprázdněné duši, má budoucí upírka nesvatého dómu, moje budoucí princezna, se za pár let změní v ledovou královnu.

S náladou zmrskaného psa, který už si však své bolístky instinktivně olízal a nevěda událostí budoucích, vcházím do své milované hospůdky a jen co procházím jejími dveřmi, připadám si, jako bych vcházel do vyhlášeného sanatoria, má sotva odžitá minulost jako by se mě ani netýkala, jako mávnutím kouzelného proutku zapomínám na všechny návštěvníky nálevny, ve které jsem já, jsa nebohý a uhranutý alkoholovým mámením trávil své minulé žití. Jakýsi můj šestý smysl mi zabránil tomu, abych komukoliv z nálevny řekl, kde bydlím. Neví to dokonce ani jedna z háravých fenek, které si mě v opileckém rauši vybrali coby spasitele svých neukojených chutí. Pokaždé, když přišlo na nejhorší a padla nabídka soulože, vymluvil jsem se na nějakou blbost a dbal na to, abychom následující akt lásky, ačkoliv lásky tam nebylo, ani co by se za nehet vešlo, uskutečnili buď u ní doma, nebo jsme si zahráli na zvířátka a coitus odbili kdesi venku. Toto vše hážu za hlavu, vcházím do hospůdky a jako bych odtud nikdy neodešel, si sedám za bar a objednávám si malé pivo a kafe. "Á pachatel se vrací na místo činu", směje se na mě Pavel, číšník, který se za barem snad narodil, profík a především kámoš, kterého jsem několik měsíců zanedbával. Párkrát jsme si zavolali, ale to bylo vše. "Sorry, měl jsem fakt blbý období", snažím se o jakousi omluvu. "Neřeš to brácho, každý občas uklouzne a upadne, důležitý je vstát". Přesně tohle jsem potřeboval, nic neřešit a nechat se hýčkat a to jsem ještě netušil, že v místnosti už sedí osůbka, jejíž vůně mi bude za pár minut importována do těla s razancí nekonečnosti vesmíru. "Jo a co ty kurvičky s nálevny, jak jim voní pipiny?", neodpustil si Pavlík poznámku. "Ále", mávnu rukou. Pavel se zachechtá po námořnicku a jde přerazit sud. "Ty holomci maj dneska zase nátisk", ukazuje na partičku štamgastů, z nichž většinu z nich znám a tak zvedám sklenici s pivem a pokynu na zdraví. "Přisedni si k nám, my nekoušem", přispěchá jeden z nich hromovým hlasem s nabídkou. "Dneska ne kluci, dneska jen tak na lehko, mám blbý období, sorry". "V pohodě panáčku, tak příště", nezlobí se a v klidu si objednávají další rundu u Pavla, který se vrátil s plným sudem pěnivého moku. Čekám, než Pavlík narazí a rozhlížím se. Všechno mi to tu přijde nějaký jiný, nový. "Jste malovali, ne?", ptám se Pavla. "Jo malovali, před čtyřmi rokami, to už si sem chodil, ty vole a byl si u toho", je mi odpovězeno. "Co kecáš, vole, vždyť je to tady nějaký jiný, ta místnost má úplně jinou atmosféru", rozhlížím se po sále. Pavel moji poznámku vědomě přehlíží a věnuje se práci.

Rozhlédnu se a ona sedí u stolu v koutku, mé budoucí všechno, moje spasitelka, ale i mé prokletí, poprvé na mě valí ta svá kukadla a šklebí se na mě, jako by už věděla, jak nesmrtelný bude její vliv na můj budoucí život. Zvedám sklenici s pivem a připíjím, ona zvedne sklínku z vínem a následuje mě. Pak usrkává krůpěje nápoje s vinné révy a stále mě přitom sleduje, její pohled je jako zbraň, která trhá mé tělo na kusy. Impulsivně přemýšlím, jak ji nejlíp oslovit, vzápětí se ale zarazím, protože si nejsem jisty, zda je neznámá kráska to pravé pro rekultivaci mého života. Já chudáček bláhový. Sedím tam a nevím si rady. "Kam čert nemůže, nastrčí ženu", říkám si a pro jistotu si začnu povídat s Pavlem, který zrovna neměl práci, neb všechny sklenice v sále teprve čekaly na vyprázdnění. Jenže čertova žena se rozhodla vzít věci do svých rukou a přišla k baru. "Co mi můžete nabídnout k jídlu", ptá se kořalečníka. "No, to je jednoduchý, nakládaný hermelín, nebo utopence", bere ji Pavel iluze o slušném jídle. "Když já bych si dala něco teplého, víte co, naproti prý otevřeli obchod s kebabem a určitě mají ještě otevřeno", nabízí se slečna a obléká se a odchází. "Přinesu vám taky", volá za námi, aniž by se zeptala, jestli máme zájem. "Chodí sem často?", ptám se Pavla, poté co roznesl plato piv a několik rund panáků. "No, docela jo, už asi dva měsíce sem chodí s další princeznou, ta je taková noblesnější, než tohleto rozcuchaný třeštidlo. A říká se, že spolu ne jenom nekamarádí, jednou jsem je myslím viděl se líbat, takže něco na tom bude". "Takže lesbina", neskrývám svůj zájem. "To nevím, já slyšel, že jsou obě podobojí, jestli mi rozumíš, bisexualita se tomu myslím říká", mudruje Pavel a prohlíží si mě, protože vidí, že my v očích začíná plát čertovský ohýnek. "Tak až přijde, tak to na ní zkus", pobízí mě výčepák. Nemám čas nad tím přemýšlet, protože slečna právě prošla dveřmi a sedá si na bar přímo vedle mě. Dosedne a hned začne rozdávat koupené pochutiny. "Tak, jeden kebab je pro pana číšníka, druhý pro vás pane a ty další dva jsou pro Markétku", olízne se a podívá se na mě s něžnou provokací. Bože, jak je nádherná, ale tak pražvláštně krásná. Není to ten modelkovský typ, dokonalá každá křivka, a ani jedna piha. Ona je tak divoce krásná, její kratší vlásky jsou tak nějak roztomile rozvrkočené, nehty u rukou má sice nalakované, ale ne precizně, lak už má ošoupaný, takže na některých prstech už je vidět pouze zbytky černé barvy. Je nabalená do svetru, který je, řekl bych o pár čísel větší, než je třeba, takže vypadá trošku jako spratek, kterýho před chvíli vyhodily ze základky. Přitom z ní sálá jakási uhrančivá elegance, nepůsobí dětsky, ale je jak poupě, které právě rozkvetlo v dospělou růži, vlastně v ženu, která má ve svých očích vepsanou tichou bolest raněného zvířete smíchanou s hrdostí tvůrce vesmíru. Je ladná jako laň, kterou právě vyhnali ze stáda a která plaše hledá úkryt před nebezpečím v podobě událostí minulých, přítomných i budoucích. Opravdu se cítím býti v nebezpečí, protože si nejsem jist, že po všech nepříjemnostech, kterými jsem v nedávné minulosti prošel, je pro mě setkání s tahle uhrančivou a nebesky hezkou dívčinou to pravé. Znám se, vím, že nedokážu být odtažitý, když se s ní zakecám, rozbalím to na plno a než se naděju, budu připraven před ni klečet a s neukojeností Markýze de Sade ji budu lákat do svých právě spřádaných sítí zručností pavoukům jen vlastní. Není cesta zpět, vím to, ale co je mi nad slunce jasné je, že tuhletu květinu nechci uškubnout a zničit, chci ji nechat růst, pečovat o ni, strachovat se o ni a bránit ji před nepřízní osudu, chci pro ni umřít. Je mi jedno, zda bude mou přítelkyní, milenkou či ženou, snad se spokojím i s kamarádstvím, jen nechci, aby to byla holka jen na jednu noc, ačkoliv je krásnější než pařížské kurtizány i všechny gejši z Tokia.

"Tak se do toho pustíme, ne? Dobrou chuť, přeji", zašvitoří a hladově se zakousne do své porce. "A jak vy se vlastně jmenujete pane?", vyzvídá přes žvýkání. "Omlouvám se, já jsem Martin", vracím jí úsměv a beru si svůj kebab. Poslední dobou jsem skoro nic jiného nejedl, ovšem tahle porce pro mě bude naprostou delikatesou, srovnatelná snad jen s porcí masa z wagyu. V takové společnosti by mi chutnal i 3 týdny starý párek vsunut do rohlíku tvrdého jako penis Roberta Rosenberga. "Já jsem Markéta, ale vy pane my můžete říkat Majky a pusu vám dám, až to dojím", představuje se mi a nepřestává hltat svůj kebab. "Ty sis koupila dvě porce, nejsi na to trochu malá?", snažím se jí trošku poškádlit. "Jsem malá, ale děsně hladová", zasměje se a trošku se zakucká. "Víš co, pokecáme, až to dojíme, ju", navrhuji, ona jen přikývne a já vidím, že už se sápá po svém druhém kebabu. Já jím pomalu svůj díl a prohlížím si mou novou lásku, nedívám se na ni přímo, ale hledím na ní v zrcadle, které je součástí baru. Pavel si nás nevšímá, věnuje se hostům a občas si ukousne ze svého kebabu. Culí se na mě a já na ní. Už tolik nehltá, je vidět, že dvojitá dávka ji přece jen dává zabrat, nakonec však všechno spořádá. "Jůůů, to jsem se naprala, podívejte pane, mám dokonce i bříško", zazubí se a nazdvihuje svetřík i tričko a ukazuje mi svůj pupík, pohladí si ho a rychle ho zase schová. "Jdu se opláchnout, ať vám můžu dát toho hubana, zvedá se a zvolna odchází na toaletu. Právě jsem také dojedl a tak ji následuju. Vracíme se ve stejnou dobu a tak stojíme u baru naproti sobě. "Tak ještě jednou Markétka a Martin, to zní hezky ne? Dvě M, to se k sobě hodí", brebentí a nakonec se nakloní a dá mi pusu. Jak sladká, nejsladší dort světa je proti ní šťovík. Objednáme si pití a povídáme si. Je bezvadná společnice, inteligentní, zároveň však tak rozkošně zběsilá. Drmolí pátý přes devátý a chechtá se jak praštěná. "Ty sem prý chodíš s nějakou jinou ženou?", optám se jí a vidím, že jí obličej zvážněl. "Jo to je Kristýna, víte pane, já jsem bi, nestydím se za to. Kristýna mi zachránila život, ona vám to všechno pak vysvětlí, až vás představím. Ráda bych ale poznala nějakého sympatického muže", podívá se mi do očí, chytne mě za ruku a proplete si prsty mezi mé. "Já jsem měl teďka spíš takové divoké období, ale taky bych se rád usadil", přiznávám. "Tak to doufám, že jste nic nechytl, pane", zamračí se na mě a vsadí mi brouka do hlavy.

Je už dlouho po půlnoci, většina hostů už odešla a Pavlík pustil mé milované Dead Can Dance. "To je divná muzika, jakoby to ani nebylo s téhle doby, viďte?", podivuje se Markétka. "Ale je to moc hezký, takový majestátný, oba zpívaj moc hezky, líbí se mi to, že mi půjčíte cédo, viďte? To bych si chtěla pustit někdy po ránu", zaposlouchává se. "Není problém, donesu ty víc CD", chci si trošku šplhnout. Od této chvíle je všechno jinak. To co se dělo před týdnem je pro mě dávná minulost, doba praještěru a Tygra Šavlozubého. Když Pavel zavřel, nabízím se Markétce, že ji doprovodím domů. "To máme dneska ale chladno, že pane?", špitne a choulí se, jako štěňátko v pelíšku. "Proč mi pořád vykáš, blázínku?", ptám se a podám ji rámě. "Ano, správně, takhle se chová gentleman", řehoní se, "protože vám vykat chci, jako za starých dob, kdy si lidé vykali normálně, ti lidé třeba spolu už žili, a přesto si vykali. Vy mi tikejte, ale já vám budu vykat, dokud mě nepomilujete a možná i potom vám budu vykat", přikyvuje hlavou a potutelně se usmívá. Najednou vyjekne, "A ne že mě oprcáte jak nějakou čubku, chci být jako v bavlnce, musíte mě milovat jemňounce, hebounce a láskyplně vy jeden perverzáku perverzná". To už nevydržím a začnu se hrozně smát, ona se ke mně přidá a chlámeme se oba dva. "Tak já už jsem doma, tady s Kristýnou bydlíme, ona je teď je za prací v zahraničí, ona mrška furt někam musí jezdit a je jí úplně jedno, že je mi pak v postýlce smutno". Stojíme u jejího vchodu, pár kroků od milování, je docela zima a já až teď začínám zcela litovat toho, jak jsem žil předtím. "Půjdete nahoru na kávičku, pane?", ptá se Markétka a v očích ji spatřím určitou nejistotu. "Dneska ne miláčku, nebudeme pospíchat, zítra tě vyzvednu a zajdeme si na dobrý oběd". "Tak jo", špitne a už se dlouze líbáme, pak se mi ale vytrhne a já jsem vlastně rád, sám bych to asi fakt neustál. Jdu domů a zpytuju svědomí nad tím, jak jsem promarnil poslední půl roku. Nakonec to beru tak, že je to za mnou a že je potřeba, dívat se do budoucnosti. Byl to opravdu náročný den a tak se svalím do postele a usnu jak zabitej.


Je ráno a probouzím a je mi nějak zle, jakoby mi chyběl kus těla, či co. Pocit, který jsem předtím nikdy nepoznal. Zvláštní tíseň a pocit samoty, na rozdíl od včerejška ale vím, co tu tíseň způsobuje a také co, respektive kdo mi chybí. "Zamiloval jste se, panáčku", hlásí mi můj mozek a to i přesto, že jsem mu poslední dobou celkem pravidelně ordinoval alkoholovou lobotomii. Srdce se mi rozbuší a já si vybavuji její podmanivou vůni, a uvědomuji si, že jestli do hodiny neuslyším její smích, zemřu. Záchranná akce začíná. Plán! Máme se potkat v poledne a jít na oběd. Pozdě, do té doby pojdu, potřebuju důvod, abych jí navštívil hned. Rozhlížím se po pokoji a jasně, mám to. Vidím dva anděli balené v plastové krabičce, která obsahuje další, tentokrát kulatý kus bakelitu. Lisa Gerrard a Brendan Perry, to jsou moji andělé, zachránci, kteří mě na oblacích své transcendentálních hlasů přenesou do náruče mého zrovna nalezeného štěstí. Beru Into the Labyrinth, který Markétka slyšela včera a pro jistotu i Aion. Vlétnu do sprchy a páchám hygienu. Kvapně se obleču a už zdrhám vstříc náruči rozvrkočené Najády. Stojím u ní za dveřmi a chvíli čekám, nechci, aby viděla, že sotva dýchám, protože jsem půlku cesty běžel. Konečně zvoním a Majky mi otevírá. Podlamují se mi kolena, je naprosto dokonalá, rozcuchaná, řechtá se na celý kolo a utahuje si se mě. "Eště není poledne, copak tady děláte, pane?", vlepí mi pusu. "Donesl jsem ti ty cédéčka, chtěla sis je poslechnout ráno, Dead Can Dance". "Aha, no to je pravda, díky, hmm alespoň ochutnáš koláč, pekla jsem ho včera, ale samotný mi to nechutná a Kristýna se vrací asi až za 4 dny. "Ok, tak já si jdu umýt ruce". "Fajn, koupelna je támhle, já vám udělám tu kávu". Odcházím do koupelny, rozsvítím si tam a mířím k umyvadlu. V umyvadle leží vibrátor. "Markéto???!!!, volám na ní, ona se neozve, ale za chvíli přijde za mnou. Podívá se na mě svýma očičkama tak krásnýma, že by jí je nebeská klenba mohla závidět a praví. "Vždyť jsem vám povídala, že mi bývá v postýlce smutno". Dívám se jí do oči a ani se nepokouším zakrýt svoji vilnost. "Tak fajn, ale nejdřív si sníte tu buchtu a ze začátku budeme používat kondom", už se zase kření a odchází do kuchyně udělat to kafe…

Děťátko Markétka - část 2

7. listopadu 2014 v 10:38 | AkasAkim |  S Markétou v pekle a v ráji
Je parné léto, na silnicích taje asfalt a opuštěné chodníky jsou na tom podobně. Ulice jsou teď víceméně prázdné, všichni už zdrhli kamsi za vodou. Urputné horko je ale proti tomu, co se mi honí hlavou chladící lázní. "Tu Kristýnu mi byl čert dlužnej", ale bez Kristýny by nebyla ani Markétka, jsou jako siamská dvojčátka a já teď už vím jak je pevné pouto, které je silou největšího magnetu světa k sobě pojí a přitahuje. Procházím naší, vedrem opuštěnou ulicí a hlavu mi šrotuje vše, co mi Kristýnka stihla odvyprávět za tu hodinu, co jsme se viděli. Ta krutost osudu se ještě stokrát násobí, víte-li, že se týká osoby, ve které jste našli spřízněnou duši. Jsem u nás ve vchodě, výtahem nejedu, šlapu si to pěkně pěšky snad jen proto, abych oddálil ten tísnivý okamžik, kdy se podívám Majky do očí a povím ji, že jsem právě domluvil s její mentorem a zachránkyní. Vím, že je doma, protože z otevřených oken našeho bytu se line vlna temného hardcoru, kytary prostupují zdmi jako nůž máslem a to že vůbec nikdo neprotestuje, je důkazem toho, že horko vyhnalo snad i pavouky z pavučin, o lidských bytostech nemluvě. Jen hluchý pan Mach jako vždy civí z okna a krátí si tak čas, než si pro něj přijde paní s kosou. Odemykám a otevírám dveře, což mi velmi ulehčuje tlaková vlna způsobena drnčením kytar valící se z repráků. Chodba bytu je prázdná, což je zvláštní, protože Markéta se obvykle přiřítí s ohromným jekotem, aby mě přivítala. "Divný", říkám si, "že by ji Kristýna už volala a řekla ji o našem setkání". Pak si ale uvědomím, že nemůže slyšet, jak odemykám, tak proto za mnou neběží. Nakouknu do kuchyně a spatřím ji pochopitelně zcela nahou, sedící na židli a lakem, který smrdí na celou místnost si lakující si nehty u nohou. Chvíli ji pozorují a snažím se odtušit, jakou má náladu. Vypadá normálně, hlavou pokyvuje do rytmu kytar, usmívá se a různě se ošívá, nepokojná jako vždy. Zahlédnu na poličce odložený ovládač a ztlumím tedy hlasitost alespoň o polovinu. Markétka se ohlédne, spatří mě, zapiští, začne se křenit a natáhne ruce co nejvýš, jako dítě, které chce zvednout. Vidím jí teď zase v celý své kráse, šibalský obličej se na mě culí, její kůzlátka se chvějou a její precizně vyholená kundička je dokonalou třešinkou na dortu, který po narození dostal jméno Markéta. "Pipinka musí být pěkně hladká, ani chloupek, chci ji mýt takovou, jako když jsem byla malinká", říká vždycky, když se holí a kření se u toho, jako sígr, co právě dostal poznámku. "Dobrý den pane, kdepak jste se mi flákal, co, takhle se chodí domů?", zase se zubí a jako mi hrozí prstem. "Omlouvám se", odpovídám a hledím ji do očí, jednak abych se ujistil, že ji Kristýna opravdu nevolala a jednak abych si ji prohlédnul v obraze, v jakém mi ji vylíčilo její "siamské dvojče". "Omluva se přijímá, ale chci za to hrozitánsky obrovskýho hubana", a roztahuje ruce, co to jen jde. Blížím se k ní a myšlenky se mi zase stáčí na to, co jsem se před půl hodinou dověděl. Je prostě úžasná, je jako nejkrásnější motýl, který se vyklubal s té nejděsivější motýlí larvy, která kdy spatřila světlo světa. Přistoupím k ní a dlouze jí líbám na čelo. "Co to má jako být? Tuhle pusu děj prosím babičce, až k ní půjdeš za týden na návštěvu, ju, já chci něco extra". Dlouze ji tedy líbám, naše jazyky se proplétají a já ji přitom hladím bradavku levého prsa. "No to už bylo lepší, ale stejně to nebylo ono, pusinku na andělíčka prosím", žadoní, dává nohy od sebe a prsty pravé ruky si roztahuje závojíčky své lasturky a ukazováčkem levé ruky si pošimrá klitoris, který se jí vzápětí ztopoří. "Moc jsme se na vás s andělíčkem těšili, pane", její hlas ševelí, jako stromy na podzim, když přicházejí o své nažloutlé ozdoby. Poklekám k ní a špičkou svého jazyku obejmu jejího andělíčka, to místečko, které je tak malé, jako kapka rosy, jehož síla je však rozkošná a silná, jako vlny v rozbouřeném oceánu. Markétinu mušličku zaplavuje voňavá šťávička, kterou s radostí polykám, ještě jednou jazykem ochutnávám obsah její studánky ze stanice touha, vstávám a podívám se jí do očí. "Potřebuju s tebou mluvit Majky, byl jsem s Kristýnkou". Trhá sebou a, "jé tady jsem si to blbě nalakovala, opravím si to v posteli", bere lahvičku s lakem a zdrhá do ložnice. "Svléknu se, umeju se a přijdu za tebou, ju", volám za ní a mířím do koupelny.

Je tomu 4 měsíce, co jsem Markétku poprvé spatřil, vešel jsem do hospody a tam seděla ona a ačkoliv bylo dost chladno a ona byla dost nabalená, její tělo jakoby se dralo skrz ty vrstvy ošacení, které měla na sobě a celá její aura měnila atmosféru v celé místnosti. Nyní jsme spolu 4 měsíce, z toho 3 měsíce se mnou bydlí. Asi týden po seznámení mi představila právě Kristýnu, že ona je pro ni ten nejdůležitější člověk pod sluncem a že ona bude vždy součástí jejího života. Kristýna je vskutku krásná žena, omračující elegance je jí vlastní, přitom je ale naprosto přirozená, pro slovo nechodí nikam daleko a šarm neztrácí ani při orání brambor na své zahrádce, usrkávajíc přitom pivo přímo z láhve. Navíc je od jakživa neuvěřitelně nad věci, což jak se ukázalo, mělo balzamující vliv na Markétin život. Krista, jak ji Markéta někdy žertem nazývá, což Kristýnu nepokrytě vytáčí, mi včera volala a prosila mě o setkání, že to je nezbytně nutné a že je to především na Majkyno přání. Souhlasil jsem a dneska jsme se tedy sešli v kavárně na druhém konci města. Je kurevský horko, takže si to přihasila jen v takovým hadříku, který zakrýval jen to nejnutnější a to jen stěží, protože třeba bradavky byly pod látkou dost viditelné, což jsem komentoval poznámkou, "no hezký cecíky, už se nedivím, že ti je Majky tak ráda žužlá". Kristýna to přešla s úsměvem, tak jsem jí ještě okomentoval její překrásné nohy, které zdobil řetízek kolem kotníku na jedné noze a prstýnek na jednom prstě nožky druhé doplněné elegantním lakováním nehtů v purpurové barvě. "No tedy, skutečná krása, už ti ty nádherný prstíky někdo pocákal?", tázal jsem se, načež mě Krista okřikla. "Martine prosím nech toho, vím, že by ses se mnou rád sklouznul a jednou k tomu asi i dojde, ale teď mě prosím poslouchej, je to moc vážný. Majky mě poprosila, abych ti všechno vysvětlila, ona sama na to nemá sílu, nechtěla ale vědět, kdy se setkáme, hrozně se stydí, víš". "Markétka a stydět se, to myslíš vážně? Vždyť ta by vyběhla klidně hanbatá i na ulici, kdybych ji nezastavil, vždyť to sama víš, spinkáte spolu ne?", divil jsem se a významně na ní mrkal. "Kurva, tohle je fakt důležitý, poslouchej mě prosím", rozčílila se a její pohled byl smrtelně vážný. "Poslouchám", zmlkl jsem a usoudil, že mé poznámky se do dané situace asi opravdu nehodí. A tak mi začala vyprávět.

"Markétku jsem poprvé potkala u nás ve městě, kde jsem žila, když mi bylo asi 12, jí bylo tenkrát 5. Běhala jsem s partou dětí venku v naší ulici a tam jsem jí zahlédla, Martine, kdybys ji chudinku viděl, byla špinavá, otrhaná a v ruce žmoulala kůrku chleba, že prý to má k obědu. Byla fakt v hrozným stavu a tak jsem jí ptala, kde bydlí a ona mi to ukázala. Vzali jsme ji do party a hráli si s ní celý odpoledne, byla tak šťastná. Domluvili jsme se na druhý den a ona zase přišla tentokrát s rohlíkem místo oběda a tak jsem ji vzala k nám domů, tušila jsem to a domluvila se s rodiči a dali jsme jí normální jídlo, jenže, ty vole, ona se chudinka poblinkala, protože ten její žaludek na teplý jídlo prostě nebyl zvyklý". Koukal jsem s úžasem na Kristýnu, jak jí tečou slzy, a poprvé si uvědomoval, kde pramení Markétčin neklid a noční můry. Kristýna pokračovala ve vyprávění o utrpení neviňátka. "Když to takhle pokračovalo několik dní, pochopitelně jsme se o tom s rodiči začali zajímat a zjistili jsme, že její matka je alkoholička a narkomanka a vydělává si prostitucí. Vzbudila se v poledne a odešla "pracovat" někam k silnici a tak se Markétka prala ze životem takhle. Bůh ví, jaký kunčaft ji asi zplodil, ona svého otce nikdy nepoznala a myslím, že to je obrovské štěstí. Ta ulice, ve které žila, byla fakt hrozná, to nebyly ani byty, spíš to vypadalo jako kotce pro zvířata. Chodila jsem za ní potom každý den a starala se o ní. Naučila jsem jí základní návyky a hlavně se starala, aby normálně jedla. Samozřejmě jsme to oznámili na úřadech a tak si pro ni přijeli a odvezli ji do děcáku. To bylo šílený Martine, jak vřískala, hrozně mi to vyčítala, protože už na mě byla zvyklá. Naši to obrečeli se mnou a jezdili jsme za ní, jak jsme mohli a ona se pak uklidnila a odpustila mi to. V děcáku začala normálně chodit do školy. Naši se domluvili, že jí adoptují, jenže pak mamče diagnostikovali rakovinu a tak se nevědělo, co bude a tak Majky zůstala v tom děcáku a my za ní jezdili. Párkrát za mnou i utekla a my ji pokaždé museli vrátit, když jí bylo 15, tak moje mamča rakovině podlehla a já blbka jí to zavolala a ona za mnou zase zdrhla, a tenkrát jsme se poprvé pomilovali. Martine, my spolu opravdu spíme dodnes, ale ujišťuji tě, že ona tě miluje, tak, že to víc ani nejde. Dokonce mi říkala, že by bylo fajn, kdybychom jsme se pomilovali ve třech, vím, že to teď řešit nebudeme, a zní to asi divně, ale ona to tak prostě cítí". "No a co bylo potom?" zeptal jsem se a nezakrýval svůj úžas. "No já se tenkrát potřebovala věnovat svému otci, kterého zdrtilo to, že mamča umřela a já toho měla taky plnou hlavu, ale Majky to tenkrát už zvládala, školu a tak. A když jí bylo 18, tak já už měla svůj byt tady a ona se ke mně nastěhovala. Měla jsem už po škole a práci taky dobrou, tak jsme to zvládali v pohodě. Ona byla na střední, obě jsme jezdili za mým tátou a byla pohoda. Jenže pak se jí začali zapalovat lejtka, víš, ona potřebuje i chlapa, to víš, má chuť na semínko". Usmívá se na mě a zapaluje si cigaretu. "A co ty, ty semínko nepotřebuješ?", optal jsem se a nepokrytě se jí díval na ledabyle ukryté bradavky. Kristýna se rozhlédla, jestli je vzduch čistý a na několik vteřin poodhrnula látku svých "šatiček" a dala mi na obdiv svá prsa. "No já si nějakého nabíječe vždycky najdu, ale na stálo zatím nikoho nechci, ještě mám trošku času, pak někoho sbalím, to nebude problém. Chci taky trochu cestovat, možná bysme mohli vyrazit takhle ve třech. "A jak dopadla její máma", zajímal jsem se. "Ta zemřela, našli ji předávkovanou, když bylo prdelce asi 13, samozřejmě to oplakala, ale od té doby se o ní nechce ani bavit. Myslím, že už tenkrát pochopila, jak moc ji matka ublížila, takže to její úmrtí bylo pro ní spíš úlevou, vždyť ona za ni ani jednou nebyla, co byla v děcáku". Chvíli jsme mlčeli a jen se vzájemně pozorovali. "To bude zatím všechno, co jsem ti chtěla říct, za chvíli musím ještě do práce, tak jí prosím tě pozdravuj, dej ji za mě hubana a řekni ji, že jí moc miluju, já jí v nejbližších dnech zavolám. Hlavně si buď jist, že tě neskonale zbožňuje, ale styděla se ti ke všemu přiznat, tak poprosila mě, tak se na ní prosím nezlob. Tak teď už ale fakt musím jít, tak zatím čau, já zaplatím a půjdu". "Ne, ne, nech to na mě", pokoušel jsem se probrat z mrákot, "já to zaplatím. Měj se". "Jo tak díky moc a pa". Dal jsem si ještě malý pivo, abych to všechno vstřebal.


"Tak co, už to máš dobře nalakovaný", ptám se a vcházím do ložnice. Ona leží na zádech, a když mě zahlídne, zaboří hlavu do polštáře. "Namasíruj mi prosím zádíčka, olejíček je támhle", prosí a naslepo ukazuje rukou na lahvičku s olejíčkem. "Vysvětlila ti Krista všechno?" ptá se přidušeně, protože boří hlavu do polštáře. "Promiň, ale nedokážu se ti teď podívat do očí, hrozně se stydím". "Blázínku, vždyť se nemáš proč stydět", ujišťuji ji. "Každopádně chci, aby si věděl, že tě bláznivě miluju, ale Kristýnka mi zachránila život, tak jí nemůžu nikdy opustit, miluju ji stejně jako tebe, občas si spolu pohrajeme, vždyť to víš", trošku zvýší hlas a otočí hlavou, jestli ji poslouchám. "Jo, to mi ale nevadí, vždyť víš", lehce ji plácnu přes zadek a Majky se uchechtne. "Lehni si na záda, chci poslouchat, jak dejcháš", rozkáže mi najednou. Svléknu si trenýrky a lehám si na záda. Ona přiskočí a plácnutím mi položí hlavu na hrudník. "Buch, buch, buch, hmmm hezky ti to tam hraje", prstem notuje do tlukotu mého srdce. Je vidět, jak moc se jí ulevilo, což obrovsky uklidňuje i mě. Uvědomuji si, že ji miluju a obdivuju snad ještě víc než předtím. "A říkala ti, že bych moc chtěla, abychom jsme se pomilovali všichni tři najednou?". "Jo, říkala, ale nevím, jestli do toho chci jít", snažím se žertovat, ale zároveň si uvědomuji, že mi stoupá pták, protože jsem si vzpomněl na Kristýnčini kozy a nohy, což naštěstí Majky nevidí. "Lžeš, Kristýna je božská ženská, tu by nechtěl mrdat jenom blázen", osopí se a bez okolků mi jednu mlaskne, v ten samý moment se ale začne nezadržitelně chechtat, otočí se a všimne si mé erekce. "Tak pán by s Kristou nešukal a co je jako tohle?", pevně mi chytne čůráka a začne mě honit. V tu ránu jsem tak vzrušený, že mi vyteče kapička touhy. Markétka ji slízne a začne mi dráždit špičkou jazyka ústí žaludu. "Markétko neblázni, nebo se ti hned udělám". Varuju ji. "Jo, honem lásko, vystříkej se, chci, aby sis nás představoval, mě a jí. Udělej se a já to všechno spapám". Nemám sílu se bránit a netrvá dlouho a na Markétin obličej dopadají chuchvalce mého ejakulátu. Markétka mě hypnotizuje očima a vyplazuje jazyk, aby mě mohla ochutnat. "Jsi sladký, chci s tebou být na věky, slib mi, že spolu budeme až do smrti, ty, já a Kristýnka, zbožňuju vás oba dva, jste všechno, co jsem kdy měla", choulí se ke mně jako motýlek, který se čerstvě vyklubal a bojí se světa.

Pták versus Penis

3. listopadu 2014 v 12:56 | AkasAkim |  Úvahy a články

Aby to dámám nebylo líto, sepsal jsem seznam slangových výrazů pro mužskou chloubu. Těch výrazů není zatím tolik, jako u žen, doufám tedy, že vás (především vás ženy) také napadne nějaký pěkný výraz, který jste slyšeli. Nebo můžete i něco vymyslet, fantazii se meze nekladou, takže jak byste pojmenovali to, co vám přináší tolik radosti. Když budete aktivní a budete chtít, tak se příště zaměřím na horní ozdoby ženského tělíčka, případně připojím pár slovíček pro tu část, která vám milé dívky a dámy umožnuje sedět.

1. Pták
2. Ohon
3. Ocas
4. Pindík
5. Pinďour
6. Nabíječ
7. Sbíječka
8. Kokot
9. Kláda
10. Frantík
11. Stříkačka
12. Klacek
13. Péro
14. Nástroj
15. Nářadí
16. Výbava
17. Vybavení
18. Čůrák
19. Klacek
20. Kolík
21. Banán
22. Klobása


Asi by to byl mizerný článek na toto téma, kdybych se nezmínil o délce pyje. Tak tedy podle výzkumů je průměrná délka erigovaného penisu je 12 až 16cm. Zvláštní je, že pokud se já někoho na toto zeptám, dostává se mi odpověď od 18ti centimetrů a výš. Také ženy se mi často svěřují, že pánové pod 18 je nezajímají. Až si někdy se svým dle výzkumů lehce nadprůměrným pyjem připadám trochu zahanbeně. A co vy pánové, jste schopni přiznat barvu a co vy dámy, je pro vás délka partnerovy ozdoby důležitá a jste ochotni vzít na milost chlapíka, který nemá v kalhotách 18cm a víc?

Lasturka versus Vulva

2. listopadu 2014 v 15:56 | AkasAkim |  Úvahy a články
Dneska jsem se pustil do velkého úklidu a s údivem jsem našel svoje vypracované maturitní otázky. Trochu jsem v nich zalistoval a u maturitní otázky s Češtiny na téma Husitství jsem nalezl velmi zvláštní seznam. Jsou v něm vepsané slangové výrazy pro to, co mají dívky a ženy mezi nohami. Odborně se to nazývá vulva, případně lůno. Je vidět, že už tenkrát jsem měl plnou hlavu starostí. Přikládám tedy tento seznam a myslím si, že některé výrazy jsou fakt roztomilé, jiné zase docela vtipné, další takový normální. Jsou tam i zdrobněliny. Musíte uznat, že věta "Chtěl bych laskat tvoji překrásně vlhkou a voňavou lasturku", zní lépe než věta, "Chtěl bych laskat tvoji překrásně vlhkou a voňavou vulvu". Tak tedy -

1. Kunda
2. Kundička
3. Mezikundí
4. Píča
5. Pička
6. Pičinda
7. Pičulka
8. Pindička
9. Bobr
10. Myška
11. Lojzka
12. Kočička
13. Mušle
14. Lasturka
15. Mušlička
16. Chcanda
17. Spodní díra
18. Šouštalka
19. Pipka
20. Pipinka
21. Frnda
22. Prcina
23. Prcinka
24. Pinda
25. Buchta
26. Buchtička
27. Minda
28. Pekáč
29. Kačenka
30. Čičinka
31. Rodidla
32. Ochechule
33. Pizda
34. Drdolína
35. Hudrovadlo
36. Dírka
37. Čárka
38. Pulinka
39. Bembeřice

No není ta Čeština krásná? Uznejte sami, že nic jiného nemá tolik ekvivalentu, jako právě vulva. Jasně na penis by se našlo jistě taky spoustu výrazů, ale dámy mají přednost, že?

A co vy? Nenapadá vás také nějaký výraz, který bych mohl přidat do seznamu? Pokud ano, napište mi ho a také mi napište, který výraz se vám líbí nejvíc, případně, který výraz rádi používáte vy?…