Člověk, který neustále žvaní o tom, jak hluboce miluje, upřímně milovat nedokáže.

Děťátko Markétka - část 2

7. listopadu 2014 v 10:38 | AkasAkim |  S Markétou v pekle a v ráji
Je parné léto, na silnicích taje asfalt a opuštěné chodníky jsou na tom podobně. Ulice jsou teď víceméně prázdné, všichni už zdrhli kamsi za vodou. Urputné horko je ale proti tomu, co se mi honí hlavou chladící lázní. "Tu Kristýnu mi byl čert dlužnej", ale bez Kristýny by nebyla ani Markétka, jsou jako siamská dvojčátka a já teď už vím jak je pevné pouto, které je silou největšího magnetu světa k sobě pojí a přitahuje. Procházím naší, vedrem opuštěnou ulicí a hlavu mi šrotuje vše, co mi Kristýnka stihla odvyprávět za tu hodinu, co jsme se viděli. Ta krutost osudu se ještě stokrát násobí, víte-li, že se týká osoby, ve které jste našli spřízněnou duši. Jsem u nás ve vchodě, výtahem nejedu, šlapu si to pěkně pěšky snad jen proto, abych oddálil ten tísnivý okamžik, kdy se podívám Majky do očí a povím ji, že jsem právě domluvil s její mentorem a zachránkyní. Vím, že je doma, protože z otevřených oken našeho bytu se line vlna temného hardcoru, kytary prostupují zdmi jako nůž máslem a to že vůbec nikdo neprotestuje, je důkazem toho, že horko vyhnalo snad i pavouky z pavučin, o lidských bytostech nemluvě. Jen hluchý pan Mach jako vždy civí z okna a krátí si tak čas, než si pro něj přijde paní s kosou. Odemykám a otevírám dveře, což mi velmi ulehčuje tlaková vlna způsobena drnčením kytar valící se z repráků. Chodba bytu je prázdná, což je zvláštní, protože Markéta se obvykle přiřítí s ohromným jekotem, aby mě přivítala. "Divný", říkám si, "že by ji Kristýna už volala a řekla ji o našem setkání". Pak si ale uvědomím, že nemůže slyšet, jak odemykám, tak proto za mnou neběží. Nakouknu do kuchyně a spatřím ji pochopitelně zcela nahou, sedící na židli a lakem, který smrdí na celou místnost si lakující si nehty u nohou. Chvíli ji pozorují a snažím se odtušit, jakou má náladu. Vypadá normálně, hlavou pokyvuje do rytmu kytar, usmívá se a různě se ošívá, nepokojná jako vždy. Zahlédnu na poličce odložený ovládač a ztlumím tedy hlasitost alespoň o polovinu. Markétka se ohlédne, spatří mě, zapiští, začne se křenit a natáhne ruce co nejvýš, jako dítě, které chce zvednout. Vidím jí teď zase v celý své kráse, šibalský obličej se na mě culí, její kůzlátka se chvějou a její precizně vyholená kundička je dokonalou třešinkou na dortu, který po narození dostal jméno Markéta. "Pipinka musí být pěkně hladká, ani chloupek, chci ji mýt takovou, jako když jsem byla malinká", říká vždycky, když se holí a kření se u toho, jako sígr, co právě dostal poznámku. "Dobrý den pane, kdepak jste se mi flákal, co, takhle se chodí domů?", zase se zubí a jako mi hrozí prstem. "Omlouvám se", odpovídám a hledím ji do očí, jednak abych se ujistil, že ji Kristýna opravdu nevolala a jednak abych si ji prohlédnul v obraze, v jakém mi ji vylíčilo její "siamské dvojče". "Omluva se přijímá, ale chci za to hrozitánsky obrovskýho hubana", a roztahuje ruce, co to jen jde. Blížím se k ní a myšlenky se mi zase stáčí na to, co jsem se před půl hodinou dověděl. Je prostě úžasná, je jako nejkrásnější motýl, který se vyklubal s té nejděsivější motýlí larvy, která kdy spatřila světlo světa. Přistoupím k ní a dlouze jí líbám na čelo. "Co to má jako být? Tuhle pusu děj prosím babičce, až k ní půjdeš za týden na návštěvu, ju, já chci něco extra". Dlouze ji tedy líbám, naše jazyky se proplétají a já ji přitom hladím bradavku levého prsa. "No to už bylo lepší, ale stejně to nebylo ono, pusinku na andělíčka prosím", žadoní, dává nohy od sebe a prsty pravé ruky si roztahuje závojíčky své lasturky a ukazováčkem levé ruky si pošimrá klitoris, který se jí vzápětí ztopoří. "Moc jsme se na vás s andělíčkem těšili, pane", její hlas ševelí, jako stromy na podzim, když přicházejí o své nažloutlé ozdoby. Poklekám k ní a špičkou svého jazyku obejmu jejího andělíčka, to místečko, které je tak malé, jako kapka rosy, jehož síla je však rozkošná a silná, jako vlny v rozbouřeném oceánu. Markétinu mušličku zaplavuje voňavá šťávička, kterou s radostí polykám, ještě jednou jazykem ochutnávám obsah její studánky ze stanice touha, vstávám a podívám se jí do očí. "Potřebuju s tebou mluvit Majky, byl jsem s Kristýnkou". Trhá sebou a, "jé tady jsem si to blbě nalakovala, opravím si to v posteli", bere lahvičku s lakem a zdrhá do ložnice. "Svléknu se, umeju se a přijdu za tebou, ju", volám za ní a mířím do koupelny.

Je tomu 4 měsíce, co jsem Markétku poprvé spatřil, vešel jsem do hospody a tam seděla ona a ačkoliv bylo dost chladno a ona byla dost nabalená, její tělo jakoby se dralo skrz ty vrstvy ošacení, které měla na sobě a celá její aura měnila atmosféru v celé místnosti. Nyní jsme spolu 4 měsíce, z toho 3 měsíce se mnou bydlí. Asi týden po seznámení mi představila právě Kristýnu, že ona je pro ni ten nejdůležitější člověk pod sluncem a že ona bude vždy součástí jejího života. Kristýna je vskutku krásná žena, omračující elegance je jí vlastní, přitom je ale naprosto přirozená, pro slovo nechodí nikam daleko a šarm neztrácí ani při orání brambor na své zahrádce, usrkávajíc přitom pivo přímo z láhve. Navíc je od jakživa neuvěřitelně nad věci, což jak se ukázalo, mělo balzamující vliv na Markétin život. Krista, jak ji Markéta někdy žertem nazývá, což Kristýnu nepokrytě vytáčí, mi včera volala a prosila mě o setkání, že to je nezbytně nutné a že je to především na Majkyno přání. Souhlasil jsem a dneska jsme se tedy sešli v kavárně na druhém konci města. Je kurevský horko, takže si to přihasila jen v takovým hadříku, který zakrýval jen to nejnutnější a to jen stěží, protože třeba bradavky byly pod látkou dost viditelné, což jsem komentoval poznámkou, "no hezký cecíky, už se nedivím, že ti je Majky tak ráda žužlá". Kristýna to přešla s úsměvem, tak jsem jí ještě okomentoval její překrásné nohy, které zdobil řetízek kolem kotníku na jedné noze a prstýnek na jednom prstě nožky druhé doplněné elegantním lakováním nehtů v purpurové barvě. "No tedy, skutečná krása, už ti ty nádherný prstíky někdo pocákal?", tázal jsem se, načež mě Krista okřikla. "Martine prosím nech toho, vím, že by ses se mnou rád sklouznul a jednou k tomu asi i dojde, ale teď mě prosím poslouchej, je to moc vážný. Majky mě poprosila, abych ti všechno vysvětlila, ona sama na to nemá sílu, nechtěla ale vědět, kdy se setkáme, hrozně se stydí, víš". "Markétka a stydět se, to myslíš vážně? Vždyť ta by vyběhla klidně hanbatá i na ulici, kdybych ji nezastavil, vždyť to sama víš, spinkáte spolu ne?", divil jsem se a významně na ní mrkal. "Kurva, tohle je fakt důležitý, poslouchej mě prosím", rozčílila se a její pohled byl smrtelně vážný. "Poslouchám", zmlkl jsem a usoudil, že mé poznámky se do dané situace asi opravdu nehodí. A tak mi začala vyprávět.

"Markétku jsem poprvé potkala u nás ve městě, kde jsem žila, když mi bylo asi 12, jí bylo tenkrát 5. Běhala jsem s partou dětí venku v naší ulici a tam jsem jí zahlédla, Martine, kdybys ji chudinku viděl, byla špinavá, otrhaná a v ruce žmoulala kůrku chleba, že prý to má k obědu. Byla fakt v hrozným stavu a tak jsem jí ptala, kde bydlí a ona mi to ukázala. Vzali jsme ji do party a hráli si s ní celý odpoledne, byla tak šťastná. Domluvili jsme se na druhý den a ona zase přišla tentokrát s rohlíkem místo oběda a tak jsem ji vzala k nám domů, tušila jsem to a domluvila se s rodiči a dali jsme jí normální jídlo, jenže, ty vole, ona se chudinka poblinkala, protože ten její žaludek na teplý jídlo prostě nebyl zvyklý". Koukal jsem s úžasem na Kristýnu, jak jí tečou slzy, a poprvé si uvědomoval, kde pramení Markétčin neklid a noční můry. Kristýna pokračovala ve vyprávění o utrpení neviňátka. "Když to takhle pokračovalo několik dní, pochopitelně jsme se o tom s rodiči začali zajímat a zjistili jsme, že její matka je alkoholička a narkomanka a vydělává si prostitucí. Vzbudila se v poledne a odešla "pracovat" někam k silnici a tak se Markétka prala ze životem takhle. Bůh ví, jaký kunčaft ji asi zplodil, ona svého otce nikdy nepoznala a myslím, že to je obrovské štěstí. Ta ulice, ve které žila, byla fakt hrozná, to nebyly ani byty, spíš to vypadalo jako kotce pro zvířata. Chodila jsem za ní potom každý den a starala se o ní. Naučila jsem jí základní návyky a hlavně se starala, aby normálně jedla. Samozřejmě jsme to oznámili na úřadech a tak si pro ni přijeli a odvezli ji do děcáku. To bylo šílený Martine, jak vřískala, hrozně mi to vyčítala, protože už na mě byla zvyklá. Naši to obrečeli se mnou a jezdili jsme za ní, jak jsme mohli a ona se pak uklidnila a odpustila mi to. V děcáku začala normálně chodit do školy. Naši se domluvili, že jí adoptují, jenže pak mamče diagnostikovali rakovinu a tak se nevědělo, co bude a tak Majky zůstala v tom děcáku a my za ní jezdili. Párkrát za mnou i utekla a my ji pokaždé museli vrátit, když jí bylo 15, tak moje mamča rakovině podlehla a já blbka jí to zavolala a ona za mnou zase zdrhla, a tenkrát jsme se poprvé pomilovali. Martine, my spolu opravdu spíme dodnes, ale ujišťuji tě, že ona tě miluje, tak, že to víc ani nejde. Dokonce mi říkala, že by bylo fajn, kdybychom jsme se pomilovali ve třech, vím, že to teď řešit nebudeme, a zní to asi divně, ale ona to tak prostě cítí". "No a co bylo potom?" zeptal jsem se a nezakrýval svůj úžas. "No já se tenkrát potřebovala věnovat svému otci, kterého zdrtilo to, že mamča umřela a já toho měla taky plnou hlavu, ale Majky to tenkrát už zvládala, školu a tak. A když jí bylo 18, tak já už měla svůj byt tady a ona se ke mně nastěhovala. Měla jsem už po škole a práci taky dobrou, tak jsme to zvládali v pohodě. Ona byla na střední, obě jsme jezdili za mým tátou a byla pohoda. Jenže pak se jí začali zapalovat lejtka, víš, ona potřebuje i chlapa, to víš, má chuť na semínko". Usmívá se na mě a zapaluje si cigaretu. "A co ty, ty semínko nepotřebuješ?", optal jsem se a nepokrytě se jí díval na ledabyle ukryté bradavky. Kristýna se rozhlédla, jestli je vzduch čistý a na několik vteřin poodhrnula látku svých "šatiček" a dala mi na obdiv svá prsa. "No já si nějakého nabíječe vždycky najdu, ale na stálo zatím nikoho nechci, ještě mám trošku času, pak někoho sbalím, to nebude problém. Chci taky trochu cestovat, možná bysme mohli vyrazit takhle ve třech. "A jak dopadla její máma", zajímal jsem se. "Ta zemřela, našli ji předávkovanou, když bylo prdelce asi 13, samozřejmě to oplakala, ale od té doby se o ní nechce ani bavit. Myslím, že už tenkrát pochopila, jak moc ji matka ublížila, takže to její úmrtí bylo pro ní spíš úlevou, vždyť ona za ni ani jednou nebyla, co byla v děcáku". Chvíli jsme mlčeli a jen se vzájemně pozorovali. "To bude zatím všechno, co jsem ti chtěla říct, za chvíli musím ještě do práce, tak jí prosím tě pozdravuj, dej ji za mě hubana a řekni ji, že jí moc miluju, já jí v nejbližších dnech zavolám. Hlavně si buď jist, že tě neskonale zbožňuje, ale styděla se ti ke všemu přiznat, tak poprosila mě, tak se na ní prosím nezlob. Tak teď už ale fakt musím jít, tak zatím čau, já zaplatím a půjdu". "Ne, ne, nech to na mě", pokoušel jsem se probrat z mrákot, "já to zaplatím. Měj se". "Jo tak díky moc a pa". Dal jsem si ještě malý pivo, abych to všechno vstřebal.


"Tak co, už to máš dobře nalakovaný", ptám se a vcházím do ložnice. Ona leží na zádech, a když mě zahlídne, zaboří hlavu do polštáře. "Namasíruj mi prosím zádíčka, olejíček je támhle", prosí a naslepo ukazuje rukou na lahvičku s olejíčkem. "Vysvětlila ti Krista všechno?" ptá se přidušeně, protože boří hlavu do polštáře. "Promiň, ale nedokážu se ti teď podívat do očí, hrozně se stydím". "Blázínku, vždyť se nemáš proč stydět", ujišťuji ji. "Každopádně chci, aby si věděl, že tě bláznivě miluju, ale Kristýnka mi zachránila život, tak jí nemůžu nikdy opustit, miluju ji stejně jako tebe, občas si spolu pohrajeme, vždyť to víš", trošku zvýší hlas a otočí hlavou, jestli ji poslouchám. "Jo, to mi ale nevadí, vždyť víš", lehce ji plácnu přes zadek a Majky se uchechtne. "Lehni si na záda, chci poslouchat, jak dejcháš", rozkáže mi najednou. Svléknu si trenýrky a lehám si na záda. Ona přiskočí a plácnutím mi položí hlavu na hrudník. "Buch, buch, buch, hmmm hezky ti to tam hraje", prstem notuje do tlukotu mého srdce. Je vidět, jak moc se jí ulevilo, což obrovsky uklidňuje i mě. Uvědomuji si, že ji miluju a obdivuju snad ještě víc než předtím. "A říkala ti, že bych moc chtěla, abychom jsme se pomilovali všichni tři najednou?". "Jo, říkala, ale nevím, jestli do toho chci jít", snažím se žertovat, ale zároveň si uvědomuji, že mi stoupá pták, protože jsem si vzpomněl na Kristýnčini kozy a nohy, což naštěstí Majky nevidí. "Lžeš, Kristýna je božská ženská, tu by nechtěl mrdat jenom blázen", osopí se a bez okolků mi jednu mlaskne, v ten samý moment se ale začne nezadržitelně chechtat, otočí se a všimne si mé erekce. "Tak pán by s Kristou nešukal a co je jako tohle?", pevně mi chytne čůráka a začne mě honit. V tu ránu jsem tak vzrušený, že mi vyteče kapička touhy. Markétka ji slízne a začne mi dráždit špičkou jazyka ústí žaludu. "Markétko neblázni, nebo se ti hned udělám". Varuju ji. "Jo, honem lásko, vystříkej se, chci, aby sis nás představoval, mě a jí. Udělej se a já to všechno spapám". Nemám sílu se bránit a netrvá dlouho a na Markétin obličej dopadají chuchvalce mého ejakulátu. Markétka mě hypnotizuje očima a vyplazuje jazyk, aby mě mohla ochutnat. "Jsi sladký, chci s tebou být na věky, slib mi, že spolu budeme až do smrti, ty, já a Kristýnka, zbožňuju vás oba dva, jste všechno, co jsem kdy měla", choulí se ke mně jako motýlek, který se čerstvě vyklubal a bojí se světa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elis Elis | Web | 7. listopadu 2014 v 15:41 | Reagovat

Jsem trochu rozhozená, krásný příběh, vtáhne čtenáře do děje, v profilu píšeš, že jsi horší pisatel, ale není to pravda, píšeš úžasně ...

2 Akim Akim | E-mail | Web | 7. listopadu 2014 v 19:18 | Reagovat

Díky moc, pochvala potěší, navíc od takového profíka. ;-)

3 stuprum stuprum | 8. listopadu 2014 v 17:25 | Reagovat

No smál jsem se. :-P

4 Akim Akim | E-mail | Web | 8. listopadu 2014 v 18:18 | Reagovat

[3]: Jsem rád, že ses bavil. 8-)

5 stuprum stuprum | Web | 9. listopadu 2014 v 5:14 | Reagovat

Na bandzonu máš mocný matroš. :)

6 Akim Akim | E-mail | Web | 9. listopadu 2014 v 11:14 | Reagovat

[5]: Jasný že mám, díky. :-P

7 Elis Elis | Web | 10. listopadu 2014 v 16:21 | Reagovat

Kdy se můžu těšit na pokračování "Markétky" ...

8 Akim Akim | E-mail | Web | 10. listopadu 2014 v 17:15 | Reagovat

Jo to sám nevím. Teď jsem ve fázi, kdy si Markétku představuji v různých situacích a nechávám to v sobě uzrát. Chci, aby se příběh stupňoval a nabral ještě trošku větší otáčky. Chci popsat seznámení Martina a Markétky a taky chci popsat jejich soužití s Kristýnou, tam to musím nějak vybalancovat, aby s toho nebylo čistý porno, ale zároveň chci, aby to mělo grády. Tak buď prosím trpělivá, když já to v sobě musím všechno prožít, no. :-P

9 Elis Elis | Web | 10. listopadu 2014 v 17:46 | Reagovat

Chápu, to znám, jsem na tom stejně, psaní se nedá uspěchat, jen jsem byla zvědavá jestli bude pokračování a ráda si na něj počkám ...

10 Akim Akim | E-mail | Web | 10. listopadu 2014 v 18:00 | Reagovat

[9]: Zkus moje starší věci třeba Střep a Alkoholikovo dilema, to jsou moje úplný začátky, ale myslím, že už tam něco je, tak zkus. Komentáře uvítám. ;-)

11 Elis Elis | Web | 11. listopadu 2014 v 12:55 | Reagovat

[10]: Určitě si to přečtu, jen teď zápasím s časem, mohutně se mě ho nedostává, ale konečně jsem zveřejnila další díl příběhu a tak zítra by to mohlo být už volnější ...

12 Kika Kika | E-mail | Web | 11. listopadu 2014 v 21:13 | Reagovat

:D Na psaní povídek je nejlepší to, že si můžeme vymyslet a zrealizovat úplně všechno, i to o čem by se nám snad ani nesnilo..

Btw strašně ráda jsem ležela přitelovi na hrudi a poslouchala jak mu bije srdce. Bylo to magický.

13 Akim Akim | E-mail | Web | 11. listopadu 2014 v 21:30 | Reagovat

[12]: Ano je to nádherný a tohle zrovna vymyšlený není, magické souznění. Jsem rád, že máš s Markétkou něco společného. :-P

14 Elis Elis | Web | 13. listopadu 2014 v 1:48 | Reagovat

Akime, vrátila jsem se z jedné společenské akce, spát se mně nechce a jdu raději si přečíst některou z tvých povídek ...

15 userka userka | E-mail | Web | 5. dubna 2015 v 13:57 | Reagovat

Doufám, že někde dál bude popsaná ta trojka.

16 Akim Akim | E-mail | Web | 5. dubna 2015 v 14:00 | Reagovat

[15]: Nech se překvapit. :-P

17 userka userka | E-mail | Web | 5. dubna 2015 v 14:05 | Reagovat

[16]: ... zastrč ten jazyk, než ho využiju.

18 Akim Akim | E-mail | Web | 5. dubna 2015 v 14:07 | Reagovat

[17]: Ale no tak, nezlob. ;-)

19 userka userka | E-mail | Web | 5. dubna 2015 v 14:10 | Reagovat

[18]: "Hele, nezlob, nebo ti nasekám na prdel" (...) "Na holou, viď, (...)"
... nějak takhle?

20 Akim Akim | E-mail | Web | 5. dubna 2015 v 14:14 | Reagovat

[19]: Přesně tak. ;-) Zlobíš. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama