Člověk, který neustále žvaní o tom, jak hluboce miluje, upřímně milovat nedokáže.

Co bych řekl, ale nemůžu?

10. prosince 2014 v 20:29 | AkasAkim |  Úvahy a články
Při těchto slovech si musím vzpomenout na svého kamaráda, říkejme mu třeba pan K.

K. byl člověk, se kterým se život opravdu moc nemazlil, jeho život byl protkán spoustou smůly a nepříjemných situací. Neměl takové zázemí, které by si zasloužil a tak jeho život symbolizovala houpačka, či kyvadlo, a to kyvadlo se jednou bohužel utrhlo. K. se obrovsky rád bavil, miloval život, a to právě i přesto, že mu život uštědřil nejednu podpásovku. Neholdoval alkoholu, jeho potěšením bylo konopí, marihuana chcete-li. Rozhodně to nebyl žádný feťák, či smažka, jak si mnozí s vás říkají, byl to obyčejný týpek, který měl rád život. Jako všichni ostatní měl K. kladné i záporné vlastnosti, to by bylo na dlouhé povídání, já ale přece jen vypíchnu jednu jeho kladnou vlastnost, a to byla ochota pomáhat ostatním. Stačilo se pouze špitnutím zmínit, že byste eventuálně mohli něco chtít, nebo potřebovat a tento človíček se mohl přerazit, přetrhnout a rozkrájet, aby vám mohl, nebo pro vás cokoliv udělal. Tato vlastnost se mu ale stala osudnou a fatální.

Chci vám tedy povědět kratoučký příběh, vlastně je to jen taková vzpomínka na jeden večer, jeden z mnohých, na který ale vinou osudu nikdy a do smrti nezapomenu. Byli jsme tehdy na koncertě, celá naše ekipa a náramně jsme si to užívali. K. byl takzvaný kšiltovkář, tedy člověk, který nosí baseballovou čepici s kšiltem, nosil ji víceméně furt, jako ostatní kšiltovkáři. Měl jich pochopitelně několik, a tehdy na tom koncertě ji měl taky. Večírek byl rozkotán a v plném proudu a bylo nám horko, K. si tedy na chvíli sundal svojí pokrývku hlavy a já spatřil, že má nový účes. Dodnes nevím, jestli to byl jeho záměr, nebo holička, kterou předtím navštívil, neměla svůj den, ale tato fazóna se tedy ale vůbec nepovedla. Dá se těžko popsat, nejlíp to vyjádřím asi tak, že napíšu, že vypadal jako voják Wehrmachtu. Mě je pochopitelně veškerá tato ideologie naprosto cizí a hnusí se mi. Ale on prostě vypadal jako nácek. Jelikož jsem byl už trošku opilý, stejně jako všichni okolo, velmi jsem se podivil, věděl jsem totiž, že i on vnímá vše kolem nacismu a fašismu jako zlo. Bohužel jsem nezůstal u podivování, ale dost jsem se na K. naštval. Dost nahlas jsem mu vyčinil a vynadal a nebral jsem si servítky. K. si tedy nasadil zpět svou baseballovku, pozval mě na panáka, já se uklidnil a nás večírek mohl zase nabrat ten správný směr.

V týdnu se mi celá situace rozležela v hlavě a já si ujasnil fakt, že při prvním dalším setkání s K. se mu hluboce omluvím a především se ho zeptám, jak tento neblahý účes vznikl. Bohužel, osud měl jiné plány a já se k omluvě už nedostal. Brzy ráno mi totiž zazvonil telefon a volal mi kamarád, další člen naší povedené partičky. S lítostí v hlase mi oznámil, že nás milý K. byl v práci a že se mu stala nehoda, kterou bohužel nepřežil. A jak je ten život bláznivý, byla to právě jeho bezmezná ochota, která pomohla ukončit jeho, mladý život. K. dělal v továrně, kde se k výrobě používaly veliké, několika tunové formy a to osudné ráno, právě přivezli formu novou, bylo to půl hodiny, předtím než mu končila šichta. V klidu tedy mohl formu nechat, aby se o ní postarala další směna, jenže to on ne, hnal se do toho s vervou jemu vlastní, chtěl prostě zase pomoci. Forma se bohužel převrátila a ukončila tak krátce užitý život, pouhých 27 let. Jakmile jsem v telefonu zaslechl tuto zdrcující zprávu, uvědomil jsem si, že jedna s posledních věcí, co jsem K. řekl, bylo, že vypadá jako zasranej nácek. Uvědomil jsem si to v ten moment, uvědomil jsem si to na jeho pohřbu a uvědomuji si to pokaždé, když si na něho vzpomenu. A JE MI TO HROZNĚ MOC LÍTO. Co bych řekl, ale nemůžu? ŘEKL BYCH COKOLIV JINEHO, NEŽ TO, ŽE VYPADÁ JAKO ZASRANEJ NÁCEK.


Dbejte tedy na to, co svým blízkým a milovaným říkáte a jakým způsobem, bohužel se totiž může stát, že to budou ta poslední slova, která od vás uslyší. Mě může hřát u srdíčka to, že to nebyly úplně ta poslední slova, co ode mě K. slyšel, koncert přece ještě pokračoval a byl moc fajn, ale STEJNĚ MĚ TO MOC, MOC A MOC MRZÍ.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Niké Storch Niké Storch | E-mail | Web | 10. prosince 2014 v 21:13 | Reagovat

To je smutný příběh a nevidím se ti, přesto si myslím, že věděl, žes to nemyslel nějak zle. V opilosti prostě člověk plácá nesmysly...

2 Akim Akim | E-mail | Web | 10. prosince 2014 v 21:51 | Reagovat

[1]: Díky za reakci. Jo jsem si jist, že mě pochopil, stejně mě to ale mrzí. :-(

3 lluvia lluvia | Web | 10. prosince 2014 v 22:55 | Reagovat

"Slova, co jednou z úst vypustíš, nevrátíš zpět ani párem volů."
Dojemné, smutné...poučné. Náhoda je děvka. Snad se ti uleví. Vypsat se, svěřit se dost pomáhá...

4 Evil Evil | Web | 10. prosince 2014 v 23:01 | Reagovat

prej mládež.. jako by mi bylo 15 :-D to mi už není no.. ale DM poslouchám od 13ti let a nikdy mě to nepřešlo.. jedna z mých tří nejoblíbenějších skupin :-)

5 Akim Akim | E-mail | Web | 11. prosince 2014 v 13:42 | Reagovat

[3]: Přesně tak, díky. No už je to 4 roky, co je K. po smrti, ale mrzí mě to do dneska, stejně tak mě mrzí, že odešel tak mlád. :-(

6 lluvia lluvia | Web | 11. prosince 2014 v 14:01 | Reagovat

[5]: Některé věci prostě nezměníme, musíme se s nimi jednoduše naučit žít...Hodně štěstí. :)

7 Elis Elis | Web | 11. prosince 2014 v 17:23 | Reagovat

Akime to jsi krásně napsal, úplně mě to vzalo, takové věci se bohužel stávají, nikdy nevíme, co koho čeká, ty jsi to neřekl se zlým úmyslem a to určitě K. věděl a nezlobí se na tebe...

8 Akim Akim | E-mail | Web | 11. prosince 2014 v 19:10 | Reagovat

[7]: Jo, taky si to myslím. Tu negativní vzpomínku budu mýt ale v hlavě navěky. :-(

9 Akim Akim | E-mail | Web | 12. prosince 2014 v 12:25 | Reagovat

[6]: Naprostý souhlas. Díky.

10 stuprum stuprum | Web | 12. prosince 2014 v 18:01 | Reagovat

Strašně jsem se smál ke konci. 8-) To už mi víc nedělej. :-D

11 Akim Akim | E-mail | Web | 12. prosince 2014 v 19:13 | Reagovat

[10]: Díky.

12 mengano mengano | E-mail | Web | 13. prosince 2014 v 14:58 | Reagovat

Jo, mám jednu podobnou zkušenost. Od té doby přemýšlím trochu jinak. Nikdy nevíme, jestli toho dotyčného nevidíme naposledy v životě.

13 Princezna Glitch プリンセスグリッチ Princezna Glitch プリンセスグリッチ | Web | 13. prosince 2014 v 15:03 | Reagovat

*reakce na Tvůj komentář u mě na blogu*
Máš malé bezvýznamné plus za takovej cool přístup, aneb, všichni víme, jak jsou otravní ildé, kteří rádoby pomáhají, když je o to nikdo neprosil.
Jednou toho určitě nechám, ale víšco.. Taková ty myšlenka "člověk se nejdřív musí podívat do sebe"... Beru ji asi moc doslovně, ale pomáhá to, fakt, že jo. <3

14 Akim Akim | E-mail | Web | 14. prosince 2014 v 10:52 | Reagovat

[12]: Přesně tak, jsem na tom stejně. ;-)

15 Kika Kika | E-mail | Web | 14. prosince 2014 v 11:13 | Reagovat

A nechce někdo konečně napsat nějaký článek, který by mě rozveselil? Prosím...? Tohle je děsivý, nevím jestli se to stalo, nebo je to prostě jenom povídka... ale ta představa, je hrozná..

16 Akim Akim | E-mail | Web | 14. prosince 2014 v 13:13 | Reagovat

[15]: Je to skutečný příběh, to se mi fakt stalo. Máš pravdu, moje poslední články nejsou moc veselé. Zkus povídku "Spratek Markéta", Markétka se ti líbila a snad tě i trošku pobaví... :-P, když mě ty veselý články teď fakt nejdou. :-?

17 Jana Jana | E-mail | Web | 14. prosince 2014 v 15:55 | Reagovat

Rozbrečel jsi mne :) Nevím, jak se ti to povedlo, ale brečím, do toho se mi tu vzteká kočka a nechápe, proč brečím. Tvůj blog je prostě kouzelný :)

18 Akim Akim | E-mail | Web | 14. prosince 2014 v 16:51 | Reagovat

[17]: Jsem tuze rád, že se ti líbí můj blog, na druhou stranu mě mrzí, že jsem tě rozplakal. Dlužím ti balíček papírových kapesníků. :-P Snad se mi podaří tě nějakým svým článkem i rozesmát tak, že se budeš za břicho popadat ty a s tebou se budou smát a za břicho se popadat i Summer a Lord Darth Vader. To pak budete krásně vysmátá a vysmátě krásná trojička. :-P  :D

19 Princezna Glitch プリンセスグリッチ Princezna Glitch プリンセスグリッチ | Web | 14. prosince 2014 v 17:50 | Reagovat

Ono to je úplně jednoduché. Je to o estetice a právě o tom, že to slouží i jako takovej detektor. Na lidi. Ti, co Tě zavrhnou jako psychopata opravdu nejsou worth, aby jsi se s nima dál zaobíral. Navíc, přes self-harming se dobře získávají přátelé :D

20 pavel pavel | Web | 15. prosince 2014 v 16:10 | Reagovat

To máš z toho, že posuzuješ podle vzhledu. ;-)

21 Akim Akim | E-mail | Web | 15. prosince 2014 v 22:57 | Reagovat

[20]: Nemyslím, že posuzuji lidi podle vzhledu. Jako člověk s hendikepem si to snad nemůžu ani dovolit. Spíš mě mrzí způsob, jakým jsem ohodnotil přítelův účes, měl jsem mu to říct v klidu a ne takhle. ;-)

22 Princezna Glitch プリンセスグリッチ Princezna Glitch プリンセスグリッチ | Web | 16. prosince 2014 v 17:31 | Reagovat

Hele, fakt netuším... Najednou jsme si všimli, že to tam prostě je a šli jsme to Věrce (umělkyni) říct, protože jsme si mysleli, že to tam třeba dodělala sama jako z recese. Chudák se tam sesypala, bylo mi jí hrozně moc líto, ale jako umělec se s tím musí naučit dealovat. Ale je to hodně smutné, proč to lidi dělají.. :/

Anyway, nope, není to jenom o body artu. Je to prostě deep problém, pramenící z přesvědčení, že jsem hrozně... Jak to říct... incomplete.
Prostě perfection of imperfection. Ale zrovna jak teď mám ten nos, tak to hrozně bolí, ještě jsem to trochu vylepšovala a fakt mě z toho rozbolela hlava, takže asi už bych toho mohla nechat. :D :D

23 userka userka | E-mail | Web | 7. dubna 2015 v 0:18 | Reagovat

Ty voe, co to tady probíhá s tou Princeznou Glitch? Zvykem je bavit se pod tím kterým článkem, kua! Ne že mi někdo napíše komentář a já jdu k němu a tam mu odpovídám. Jsem snad idiot, nebo co?! To mě dokáže naštvat, taková demence.
Ehm. Promiň, Akime. Na konci článku, než mě naštvaly ty nesouvisející komenty, jsem měla slzy v očích. Je mi to líto, chápu, že tobě taky. Jednou mu to vysvětlíš ;)

24 Akim Akim | E-mail | Web | 7. dubna 2015 v 9:45 | Reagovat

[23]: Upřímně řečeno, mě to přijde taky jako zvláštní postup takhle odpovídat, ale někteří lidi to takhle dělají...

Děkuji, tvůj komentář mě moc potěšil. Ano, jednou mu to vysvětlím, ale snad to bude ještě nějaký roky trvat. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama