Člověk, který neustále žvaní o tom, jak hluboce miluje, upřímně milovat nedokáže.

Markétka v oparu marihuany - část 5

19. prosince 2014 v 17:05 | AkasAkim |  S Markétou v pekle a v ráji
Ten Pán Času se asi zbláznil, nebo je na speedu, protože to všechno tak neuvěřitelně letí. Asi má Mistr Time prst u svého videa na tlačítku rychlého převíjení vpřed a mačká ho furt dokola. Do nového milénia jsme nevstoupili, ale skočili jsme do něho bungee jumpingem. Snad máme dobré lano, abychom nedopadli, jako ten zlý muž v té legendě o tom, jak před ním utíkala jeho vlastní žena, neb se ho bála, uvázala si liánu a skočila a ten nebohý surovec hopsnul za ní, samozřejmě bez liány. Doba je strašně rychlá a vzdálenosti se zkracují, navíc, když teď máme ty mobilní telefony a můžeme volat odkudkoli a kamkoli. A taky máme ten internet. Navíc nám světe zboř se, otevřeli na periferii města hudební klub, takže chceme-li se pobavit, nejsme odkázaní na hospody a v horším případě na stupidní diskotéky. Markéta mě vždycky dráždila větami typu. "Jdeme s Kristýnou na piškotéku sbalit nějaký chlapi, jdete s námi pane? Třeba tam taky potkáte tu pravou." Věděla, že mě to vytáčí a potutelně se culila jako malý uličník, který právě čórnul dvacku s máminy peněženky, aby měl na pamlsek. Škádlila mě té do té doby, než jsem se jednou naštval a s chladem ve tváři jsem začal hrát divadlo, jako že teda jo, ale že nepůjdu s nimi, nýbrž sám a někam jinam a sbalím nějakou ženskou. Markétka se nejdřív chechtala jak střelená, ale když viděla, že to myslím vážně, poněvadž jsem se naložil do vany, oholil jsem se a navoněl jsem se provokativně dokonce několika druhy deodorantů, začala nejprve natahovat moldánky a když jsem se i elegantně ustrojil a chystal se jako k odchodu, spustila tak hystericky pláč, že nebýt doma Krista, těžko bych jí uklidnil, plakala tak usedavě, až mě zabolelo u srdce a já nakonec litoval toho odvetného žertu. Nicméně o diskotéce už od té doby, nepadlo ani slovo. Tak tedy máme ve městě hudební klub a je to prostě nádhera, žádná nálevna, žádná putyka, knajpa, či hospoda, a především žádná piškotéka, ale klub. Žádné rozvrzané židle, ale gauče a křesla, jako doma v obýváku, můžeš si tam dát v klidu kafe, pivko, vínko, nebo dokonce zahulit i špeka, nemusíš se nikde venku krčit jako nezbedný parchant, aby tě nikdo neviděl a nenabonzoval tě, nebo v zimě klepat kládu. Všechno pěkně v pohodlí "domova", pěkně v klubíku. Oficiální název klubu je Big Hit, ale mezi lidmi se ujalo familiární název Shit a někdy je taky označován jako rokáč. Rockové koncerty jsou zde také, ale lépe se ujala takzvaná techno scéna. A to je opravdová paráda a lahůdka. Začalo se tu scházet neskutečné kvantum lidí a to nejen s okolí, ale jezdí sem tancechtivé lidstvo s celé republiky. Nevím, jak to majitelé dokázali, ale klub si vytvořil skvělou pověst a je vyhlášen široko daleko. A hudba, ta je taky naprosto dokonalá, jede tu veškerá elektronická taneční hudba od house, přes trance, drum and bass, jungle, až po techno atd. S Markétkou jsme oba uletěli na lámaných beatech, takže jedeme v drumíku skoro pořád, což leze trošku na nervy Kristě, když je doma, ona to má také ráda, i když ona radši techno a jak ona říká v menších dávkách, a tak jsme to vyřešili kompromisem a doma u holek posloucháme hlavně nekomerční rockovou a metalovou muziku, což vyhovuje všem. Také na DJe si nemůžeme stěžovat, jezdí k nám ty nejlepší DJové s celé vlasti, opravdový DJský výkvět a dokonce už u nás byli i Němci, nebo třeba Francouzi. Bohužel, tehdy byla naše Kristýna zase, asi na oplátku ve Francii. Jediné, co mi v této společnosti trošku vadí, je o něco vyšší koncentrace tvrdých drog. My to nepřeháníme ani s trávou, vždyť taky chodíme do práce, zahulíme si jen o víkendu a to jen venku, třeba právě v klubu, domů to netaháme. Do klubu pochopitelně chodí pár feťáku, ale jsou to ti samí, co jsem dřív potkával i po hospodách, takže takový rozdíl to zase není. Všechno má zkrátka svůj rub i líc.

Takže současnost je žhavá, blahodárná a obohacující a my nejsme odkázáni jen na vzpomínky. Ale vzpomínek je více než dost. Jak by také ne, když člověk žije v téhle vypečené, trojhlavé a dvoukundí rodince. Těch nezbedností, co holky vymýšlejí je opravdu přehršle a většina s těchto rozverností má jak jinak, erotický náboj. A někdy se dokonce i nějaké to darebáctví i vyplatí. Po jedné páteční techno party jsme všichni 3 dostali chuť na vyprošťováčka a tak jsme zašli do Shitu i druhý den. Dali jsme si po pivku, načež si Majky položila hlavu Kristýně na rameno, s tím, že je úplně kaput a že asi umře a že potřebuje kafe, jinak za sebe neručí. Podíval jsem se na Kristu a usoudil jsem, že ani jí káva neuškodí a objednal jsem jí 3x. Poté, co jsem si zamíchal právě přinesený kafe, jsem se rozhlédl po klubu a u vedlejšího stolu jsem zahlédl dva muže, jak po očku pozorují Markétino válení se po Kristýnce. "Tamhle váš někdo pozoruje, chovejte se trošku důstojněji, " upozornil jsem ty dvě bosorky. Obě se podívali k vedlejšímu stolku a instinktivně se zašklebily. Chvíli na to se už ale věnovaly svým teplým, životadárným nápojům černé barvy, označované coby turek, ačkoliv by Turek asi pěkně čuměl, kdybych mu tento nápoj připravil. Když jsme měli upito asi do poloviny, nahnula se Kristýna k Markétě a něco ji špitla. Markéta přeměřila pohledem celý klub a zahleděla se na vedlejší stůl, u kterého popíjeli ti dva výtečníci. Mě už bylo jasné, že dámy něco chystají. "Opijeme se dneska zadarmo?" pronesla Markéta zbytečnou otázku. "No, jestli nemáš dost po včerejšku, tak proč ne?" shodli jsme se s Kristýnou. "Jsem pořád trošku unavená, ale žaludek už se se mnou zase kamarádí, to kafe mi pomohlo," odfoukla si Markéta. Chvíli počkala a poté se přitulila ke Kristýně a jala se jí laskat krk a ucho, nato se ti nezbednice počali vášnivě a horlivě líbat. Mě tato situace vůbec nerozhodila, vídávám přece dívky v daleko intimnějších chvílích a člověk pak trochu otupí a už mu to ani nepřijde. S pány ale začali čerti šít, úplně se rozzářili a neuběhla ani minuta a jeden z nich s vtíravostí ruského vojáka, už stál u nás u stolu, a prý, jestli si k nám mohou přisednout, že by objednali nějaké to pití. Radim a Honzík, tak se ti dva jmenovali. Slova se chopila Kristýna, představila se jako Nikoleta a že toto je její partnerka a životní láska Alexandra a jsou obě čistě lesbické orientace a já že jsem Sašin bratranec Adam. Pánové to slupli jako malinu, celý večer objednávali nápoje, drinky, panáky, i nějaké menší pochutiny a zcela jim za to stačilo, že se holky občas políbily jazyky, nebo se jinak laskaly. Když ke konci večera už silně podnapilá Majky zajela Kristýně pod tričko a podráždila ji malinko bradavky, mládenci fandili a výskali jako by byli v Naganu roku osmadevadesátého. Nejlepší na tom bylo, že pánové se vůbec o nic nepokusili, přijali fakt, že dámy tam jsou jen a jen spolu a mě přijali, coby kamaráda do party. S radostí zaplatili lístek, který zdobila suma 2128 korun českých, a odešli vstříc svým zítřkům. To se nám to chlastá, když nás cizí hostí.

Jednou z nejkrásnějších vzpomínek mého života určitě zůstane letní dovolena ve Francii, která měla na naší rodinu přímo léčivý, regenerativní a omlazující účinek. Tou rodinou nemyslím jenom sebe a ty dvě čarodějnice, se kterými sdílím nejen lože neřesti, nýbrž i ostatní životní slasti a strasti, ale i Radka a jeho druhou ženu Sáru. Jedno podzimní odpoledne po návratu z práce jsem se totiž díval z okna a kochal se rozmanitostí a pestrým výběrem barev nedbale uspořádané na malířské paletě, kterou svíral ve svých po listí vonících rukách Stařeček Podzim a z lehkostí vánku a s rozšafností pijana barvil ty padající a třepetající lístky, ty vstupenky na to zimní představení, které tu bude co by dup. A tu jsem právě spatřil Radka, jak vystupuje s auta a krokem šlechtice si to kráčí k našemu domu. "Kristýnko, ty si domluvená s tátou, že přijede na návštěvu? Támhle zrovinka jde," ukazoval jsem ven z okna. "Bože můj, to se muselo něco stát, vždyť on tu vlastně ještě nikdy nebyl. Hergot Markéto, neválej se furt v tý posteli a švihej se oblíct, je tu táta, tak tu neběhej, jak nějaká kurvička," sprdla Krista Majky a bylo vidět, že je opravdu vyplašená. "Ty jo, to je fakt nějaký divný," přilila Majky benzín do ohně. U holek zrovna a opět nejel výtah, tudíž Radek musel do pátého patra pěšky a tak měly ženský dost času hodit se do gala. "Bože můj tati, co tady děláš, co se zase stalo, je něco ze Sárou, nebo co?" zasypala Kristýna otce otázkami a dala mu velikou pusu. "Neboj holka, všechno je v naprostém pořádku, však se všechno dovíš, ahoj, a kdepak je to naše zlobidlo?" vhlížel do bytu a nikdo nepochyboval, že myslí Markétu. "No přece tady," přiřítila se k němu Majky s napřaženýma rukama a čekala objetí, kterého se jí dostalo. "A už vůbec nezlobím," zamrkala po nás očkem. "Prosím tě, vždyť to ti nikdo neuvěří, ty trdlo," usměrnila Krista Majky, zároveň jí však láskyplně políbila do vlasů. "Buď vítán," podal jsem Radkovi ruku a nabídl, že všem udělám kávu, případně čaj. "Jo, kávu si dám, ale připrav nějaké pohárky, přivezl jsem koňáček, máme co oslavovat, tedy, jestli mi dají tyhle moje princezny svoje svolení," pravil laškovně Radek. "Proboha a co ti jako máme svolit, tak nás nenapínej, táto," žadonila Kristýnka. "On si určitě chce vzít Sáru, ty trubko, že je to tak taťko?" mrkala na něj Markéta. "Jak si to uhádla, ty čarodějnice, jedna," rozesmál se Radek na celé kolo, až mu na čele naběhla jeho typická smícho žíla, ta, která mu naběhne pokaždé, když se hodně rozesměje. "Proč mi říkáš trubko?" vrazila Kristýna lehce do Markéty. "A proč ty mi říkáš trdlo?" opáčila Markéta. "Ale jestli s tím nebudete souhlasit, nikdy to neudělám," pokračoval Radek. "Kriste pane táto, to víš, že tě v tom podpoříme, jak sis vůbec mohl myslet, že ne?" kroutila Kristýna hlavou. "Však vy víte, co pro mě znamenala vaše matka, moje milovaná a zlatá Jenůfka, nechci, abyste to braly tak, že už na ní nemyslím." Radek zvážněl a bylo vidět, že se mu derou slzy do očí. "Ale Sára je prostě skvělá ženská a taky už nejsme nejmladší, a kdyby se nám něco stalo, tak ať máme to lejstro." "A bude svatba," zavýskalo trdlo. A svatba byla a kouzelná, sice malá a skromná, jen my a pár známých, zato lásky tam bylo nepřeberné množství, nevěstě to slušelo, až oči přecházeli a dokonce i Radek byl z té Sářiny krásy tak roztomile zmatený, a přitom i on sám byl jak předlouhou pro eleganci a šarm, přesně tak, jak se to hodí k muži jeho moudrosti a charismatu. Holky byly pochopitelně za družičky a užívaly si to a pořád jim v očích svítily plamínky nějaké čertoviny, ale podařilo se mi je uhlídat, takže svatba proběhla v naprostém klidu a důstojnosti, přesně tak, jak si to Sára s Radkem zaslouží.

Ve Francii jsme strávili celý červenec, všichni pěkně pohromadě a byla to doba čarovná a užili jsme si ji ve velkém stylu. Především na Radkovi bylo znát, že už se alespoň částečně vyrovnal ze ztráty své navždy milované a zbožňované Jenovéfy a byl důstojným společníkem své vznešené a půvabné Sáře, která tehdy ještě neměla ani ponětí o tom, že má Radek v úmyslu ji pojmout za manželku. Sářin půvab je odzbrojující a myslím, že děvčata hodně brzo pochopila, že nemají ani ten nejmenší důvod na ní žárlit a nepřát Radkovi to z nebes nasypané souznění. Naopak, pod ochrannými křídly své nové "matky" docela zjihly a celý pobyt v Zemi Francouze se chovali pro ně snad až příliš ukázněné. Žádné řechotání, poštuchování a především žádné jakoby nahodilé obnažování předností a jiných intimnějších partií, nepočítám-li opalování nahoře bez, které snad už dnes nikoho nepohoršuje. Do smrti nezapomenu ten úchvatný okamžik, když jsme seděli s Radkem v pohodlných křesílkách ukryty ve stínu, který nám dopřával balkónek našeho hotýlku, popíjeli jsme archivní vzorek vinic hlídaných ostřím zrakem galského kohouta, na obzoru jsme měli jako na tapetě před sebou, možnost sklánět se před hrdým majestátem Alp Francouzských, ze kterých sálal ochranářský klid, a zároveň budily dojem světa znalecké pokory. A pod námi u bazénku zase dávaly na obdiv svou neodolatelnou krásu naše ženy, kterým pouze spodní díly plavek zakrývaly ta nejnutnější místa, které, já ze dvou třetin a Radek z jedné třetiny známe jak po vůni, tak po chuti. "Myslím, že sis vybral tu nejlepší," poplácal jsem Radka bujaře po zádech nepředstíraje, že mluvím o Sářiných bujných, přesto pevných ňadrech a byl jsem rád, že Radek kvituje moji poznámku s patřičnou hrdostí. Ani Majky si neodpustila poznámku na adresu Sářiny chlouby. "Vidělas ty kozy a ty obrovský dvorce, to jsou mlíkárny," máchala zas rukama ve vzduchu, až ji musela Kristýna zase napomenout. "Nech toho, mluvíš o otcovo přítelkyni, ty zvíře." "Ale no jo, vždyť já vím, ale uznej, že proti těm mým čudlíkům je to fakt něco." Přistoupil jsem k Markétě a se slovy, "ty máš přece nádherný kůzlátka", jsem jí začal dráždit bradavky jazykem, až se jí bezděky ztopořily. "Nechte toho sakra," zahrozila Kristýna, nicméně její milostnou šťávou orosená pička stvrzovala důkaz, že se jí poskytnutý výjev i přes její lamentování tuze líbí.

Také Markétce Francie více než prospěla. Ta rodinná sounáležitost působila na její zbědovanou dušinku jako balzám a jak se mi později bázlivě svěřila, měla poprvé v životě pocit, že skutečně někam patří. Ona miluje a neskutečně si libuje v tom našem řádění ve třech, ale tenkrát u Francouzů mohla dát konečné vale svému nezávidihodného dětství. Bylo uzdravující i pro mě vidět, jak si naše hýčkání užívá, váží si ho a opětuje ho. Poprvé mohla ucítit platonickou, ba co víc rodičovskou lásku a něhu se vším všudy. Dokonce jí to uklidnilo do té míry, že sama počala hovořit o svém působení v dětském domově, o tetách, které se o ni a její dětské spolu odložence staraly, o kamarádkách a především jsem tehdy poprvé zaslechl jméno Pavla. Pavla, nebo spíše Pájuša, či Pavluša, jak o ní Majky hovořila, byla její první a úplně ta největší a nejúžasnější, děcákovská kámoška, kterou tam kdy měla. S trpkostí v hlase mluvila Markéta o prvních dnech, kdy ji do ústavu přivezli a ona zdrcená tím, že musí opustit své druhé já, čili Kristýnu a její rodiče a nechápala proč tomu tak je, když oni tvrdí, že jí mají tak moc rádi a že pro ní budou dýchat. Ach, jak já si umím představit toho na celý Svět rozzlobeného a nasupeného prcka, jak kolem sebe kope a nechápe, proč je mu tak ubližováno. Jak nám sama přiznala, bylo tohle lidské mládě rozhodnuto už nikdy a s nikým nepromluvit a tím se pomstít tomuto tak krutému a nelítostnému místu, jako tento Svět bezpochyby je. A asi by tomu i tak bylo, nebýt právě Pavlíny. "Když, ona ta potvora za mnou chodila každý den a mluvila na mě a dělala různé kraviny, až jsem jednou nevydržela a začala se tepat," vyprávěla Markéta. "Nebýt jí, nepřežila bych to tam. Ona je stejná krevní skupina, jako já, taky takový blázen. Byla o něco starší, a tak mě ochraňovala, a když jsme dospěli, tak jsme spolu párkrát zdrhli za klukama." vzpomínala. "A spolu jste nic neměly?" předběhla mě s otázkou a s určitým napětím v hlase Krista. "Neboj miláčku, Pájuša je čistě na kluky, pipiny jí nevoní, v tomhle ohledu jsem byla vždycky jen a jen tvoje," klekla si Markéta před Kristýnu a bez otálení začala Kristu jazykem laskat na podbřišku. Ta mrška prostě dobře ví, jak člověka uchlácholit. Pak ještě dodala, že se o ní Pavlínka starala naprosto skvěle, že jí uklidnila a vysvětlila jí, co a jak, když měla první menstruaci a také si vzájemně hlídkovali, když si jedna chtěla trošku se sebou tajně pohrát. "A kolikrát jste vlastně utekly za těma klukama?" zajímalo mě logicky. "Jenom párkrát, to nestojí ani na řeč, důležité je, že jsem nakonec našla vás pane," ukonejšilo mě to mé rozvrkočené všechno.

"Já mám nápad," vyhrkla jednou Markéta. Co kdybychom jsme si udělali výlet a v rámci toho zajeli i do děcáku a já se tam zeptala, jestli nemají na Pájušu nějaký kontakt, telefon, nebo adresu." "To je dobrý nápad," odpověděla Kristýna, ale bylo na ní vidět, jak v ní hrklo a že pro ní představa cesty do děcáku není zrovna ideální způsob, jak strávit den. "Později se mi svěřila, že se této představy vyloženě bojí, protože má obavy, co by s ní udělal pohled na vrata ústavu, kam museli párkrát odvézt uprchlíka v podobě Markéty, která sem tam utekla, protože se jí po Kristýně stýskalo. "Ty jo, já fakt nevím, co to se mnou udělá, až uvidím tu zeď zoufalství.," Ano, tak si s mámou pojmenovaly zeď s bránou do světa nechtěnců, před kterou se vždy jedna, tak druhá zoufale rozplakaly. Dodnes nevím, jestli nás tehdy Majky slyšela, nebo ne, ale pak se na nějakou dobu o děcáku nezmínila. Až jednou, když byla Kristýnka zas na pár dní ve Franckově, jak říkala Markéta, za mnou přišla a říká mi. "Hele, sjedeme do toho děcáku sami dva, teď ve středu, ju? Je hezký babí léto, užijeme si to a pro Kristu to bude překvapení, vrací se až v neděli." Když jsme dorazili před bránu děcáku, pečlivě jsem pozoroval Markétiny reakce, ale vypadalo to, že to s ní nic moc nedělá, a tak jsem moc navrhl, že počkám venku, jestli si to nechce vyřídit sama a postavil jsem se ke zdi, která kdys byla mlčícím svědkem zoufalství, jež prožívala matka s dcerou, když krůpěje jejich hořkých slz promlouvala namísto slov. "Pojďte se mnou pane, prosím, chci vám představit svoje tety, určitě tam ještě většina z nich pracuje, vždyť to není tak dlouho, co jsem pryč." Souhlasil jsem a upřímně mohu říct, že jsem toho nelitoval. Personál byl velmi příjemný a bylo znát, že na Markétu i přes její útěky, vzpomínají jen v dobrém. Je vidět, že o ty nechtěná škvrňata je postaráno v rámci možností celkem dobře. Navíc se ukázalo, že výlet splnil účel a Markéta si kromě tisíce pusinek od tet a dalšího personálu odvážela i lísteček s adresou na Pavlušu a navíc se ukázalo, že její dětská kamarádka bydlí sotva 50 kilometrů od nás. "Sjedeme za ní hned tuten pátek," rozhodla Markéta.

Jenže to už mi dovolenou nedali a tak Majky prohlásila, že už nedokáže dál čekat, a že sjede za kamarádkou sama, že to je jen kousek a večer na ní mám počkat v rokáči. A tak sedím v Hitu a čekám na ní celý nervózní a netrpělivý, stýská se mi po ní a taky chci vědět, co a jak, a tak jí furt volám a ona mě ubezpečuje, že do půl hodiny je v mém náručí. A taky že jo. Vletí do klubu celá rozzářená, šťastná a je vidět, že setkání s přítelkyní dopadlo nad očekávání dobře. "Byla to úplná paráda, Pavluša je pořád stejná, kecali jsme a chlámali se jak bláznivý," drmolí. "A taky jste si zahulili, co?, komentuji její zarudlé bělmo. "No, to víš, že jo, má nějaký holandský modely, něco jsem přivezla i tobě na ochutnávku, tak pak ubalíme. Dneska není žádná party, tak jen na pohodu".


Je o dvě hodiny později, jsem zhulenej jak taška a Markéta ještě víc, alespoň už tolik nebrebentí, spíš tak filosofuje a taky se mi svěřila, že má rarášky v bříšku, tak až se dáme trošku do pucu, že bysme mohli jít domů. Po hodině jsme na tom o poznání lépe a tak tedy vycházíme. Cestou domů přemýšlíme, že bysme mohli přespat u holek, protože jejich byt je o hodně blíž. "Pane a proč vlastně máme ty dva byty, proč se jednoho nezbavíme, zbytečně platíme dva nájmy," mudruje. "A co až si Kristýna najde nějakého chlapíka?" "No, to bych jí břicho rozpárala a hlavu usekla," hrozí jakoby pěstí. "Ba ne, kdyby si našla kolíka, tak půjde asi k němu ne?" tlemí se zhuleně Markéta. "Hmm, na tom něco je," uznávám. Jak to že se tam sakra svítí, má se vrátit až v neděli," ukazuje na jejich okno. "No tak se vrátila dřív a asi je utahaná, zazvoníme tam, pojď." Jenže Markéta má jasno. Je tam zloděj. "Musíme vystoupit o patro níž a pak dojít pěšky, abysme ho nevyrušili," špekuluje Markétka ve výtahu. "Jasný," jsem tak zkouřenej, že nemám sílu odporovat a s konopným úšklebkem s ní začínám hrát tu hru na lupiče. Opatrně, nehlučně, ale skoro minutu odemyká byt a po špičkách vstupuje dovnitř. Já ji následuju, je slyšet zvuk sprchy. Tak a je po akci, anebo jsme narazili na velmi čistotného lapku. Markétce svítí v očích kromě gramu vyhulené trávy i čertíci šibalství a ukazuje, ať jdu za ní do ložnice a já ji s radostí následuji. "Dělej, svlíkej se, překvapíme tu rajdu, stejně už jsem hrozně vzrušená." Svlékáme se do naha a leháme si spolu na postel a netrvá dlouho a je slyšet, že Kristýna už zastavila vodu a asi se utírá. Po chvíli vstupuje do ložnice a rozsvěcí světlo. "Překvapení," zaječí Majky. "No teda, proboha, kde jste se tu vzali?" valí oči Krista a směje se. "To neřeš, radši mi vysvětli, ty čubko, jak to že si doma a neozvala ses nám," vyčítá ji Markétka. "Zlatíčko, já jsem dorazila před chvilkou, přijela jsem o dva dny dřív a chtěla jsem vás zítra překvapit, myslela jsem, že budete někde pařit, tak jsem vám nevolala. "To jsou teda výmluvy, zapomeň holčičko, pěkně si to odpracuješ," nařizuje Markéta, roztahuje nohy a její zvlhlá mušlička dosvědčuje její slova o nadrženosti. "No počkej, ty potvoro, já ti ukážu," kontruje Krista, přistupuje k Majky a chytne ji za nohu a začne ji laskat a líbat v oblasti kotníku, pak se přemisťuje na nárt a prstíky, které ji jemně okusuje. Markéta zakloní hlavu a vzrušeně sténá. Já jí hladím prsa a pak ji lehce olizuju a jazykem dráždím bradavky, přičemž ji jemňounce škrábu na bocích a na bříšku. Kristýna se posouvá přes holeň a podkolenní jamky až na stehna, do kterých Markétku jemně hryže. To už pokojem opojně voní Markétin milostný nápoj, lemující oba břehy její chtíčem zaplavené studánky. Kristýna neskrývá touhu tento nebeský mok ochutnat a poodhrne prstíky oba závojíčky a obnaží tak ztopořeného andělíčka, který jako pyšný strážce hlídá Markétinu studničku opojení a touhy. Můj erektovaný pyj dokazuje mou libost k dané situaci. Markétka mě bez otálení saje a špičkou jazyka rozmazluje ústí mého žaludu. Konopí ukazuje svoji moc a sílu, naše těla jsou citlivější a vnímavější na každý dotyk. Kristýna objímá svým jazykem Markétinu lasturku a stupňuje tak její touhu po ukonejšení. "Dělej, jdi do ní, chci, aby si ji šukal, zatímco mě líže," pobízí mě Markéta. Poslechnu ji a vstávám a postavím se za klečící Kristýnu a vidím, jak si prsty hbitě masíruje poštěváček. Zlehka zaklepu svým obnaženým a lačným žaludem na její roztouženou branku. Vítá mě slastnou šťávičkou, která mě ujišťuje, že mohu bez otálení vstoupit a já tak na Markétino přání konám. Kristýnčina mušlička mě vzápětí obejme a chtivě vtahuje můj zbrocený falos do své chtíčem uzákoněné moci. Její vzdechy jsou jasným důkazem správnosti mého činění. Naše těla splynou do pudem otesaného sousoší, mistr sochař by měl radost…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elis Elis | Web | 19. prosince 2014 v 23:53 | Reagovat

Akime, přečetla jsem to na jeden zátah až ke vzrušujícímu konci, jako vždy krásně napsané a dobře rozepsané postavy a zápletky, jsem zvědavá jak se příběh s Markétkou dál bude vyvíjet...

2 lluvia lluvia | Web | 20. prosince 2014 v 0:37 | Reagovat

Máš bohatou slovní zásobu a víš, jak ji používat. Líbí se mi, jak se vyjadřuješ. Vůbec, celý příběh se mi líbil, ale obzvlášť mě zaujala zmínka o stařečkovi Podzimu - překrásné, skvostné.

PS: Velice mě potěšilo, když jsem zahlédla jméno svého blogu v oblíbených odkazech. Vážím si toho.
Tím více pak od někoho, jako jsi ty.

3 Akim Akim | E-mail | Web | 20. prosince 2014 v 12:38 | Reagovat

[1]: Díky moc. Taky jsem zvědav, jak to bude pokračovat. :-P  :-P  :-P

4 Akim Akim | E-mail | Web | 20. prosince 2014 v 12:42 | Reagovat

[2]: Děkuji, tolik chvály si ani nezasloužím.
Tvůj blog je také výjimečný, moc se mi u tebe líbí. ;-)

5 stuprum stuprum | Web | 21. prosince 2014 v 15:05 | Reagovat

No jo, boží. :) Markétka má neuvěřitelnou hloubku a pasáže s hulením jí jen dodávají. :D

Jseš daleko sugestivnější než nějaký Sade co do bohatosti obrazů. :D Tak mě napadá, mohl by nějaký odvážlivec napsat o BDSM. :-D Spíš kluk než holka, hádám. Takže když nemůže Elis, musí Akim. 8-)

6 Akim Akim | E-mail | Web | 21. prosince 2014 v 17:08 | Reagovat

[5]: Děkuji za pochvalu. ;-)

No, což o to, já už jsem přemýšlel, že bych sem napsal něco čistě pornografického, ale aby mi ten blog pak nezrušili :-?  A taky, aby to tady na ty lidičky nebylo moc. Další věc je, že já tu nejsem úplně inkognito, jsem tu pod přezdívkou, pod kterou mě zná celý svět, dokonce i moje máma mě oslovuje Akime a mám tu i fotku. Čili uvidím, neslibuji nic.
A proč by to nemohla napsat dívka (co ty na to Elis? :-D ) a hlavně mě napadá ještě jedna otázka.  Proč by to nemohl napsat třeba Stuprum? :-D  :-D  :-D

7 userka userka | E-mail | Web | 5. dubna 2015 v 15:18 | Reagovat

Tak jsem se po sprše vrátila, abych napsala komentář :-x Přiznám se, doufala jsem ve víc vět, ale i tak jsem spokojená :) Jsem ráda, že ses o Markétce rozepsal a že snad budou následovat další díly.
[6]: Už jsi napsal nějaký to porno? o:)

8 Akim Akim | E-mail | Web | 5. dubna 2015 v 15:26 | Reagovat

[7]: Dneska jsem sem vložil povídku, ve které je toho sexíku o něco víc, tak snad budeš spokojenější, ale předtím si prosím přečti šestý díl Markétky, dík.

Napsal jsem pár vyloženě pornografických věcí, ale ty byly určeny pro konkrétní osoby, takže to nelze zveřejnit. :-P

9 userka userka | E-mail | Web | 5. dubna 2015 v 16:26 | Reagovat

[8]: Jo, on je ještě šestý díl? Tak to doženu pozdějš ;) Já to beru podle archivu od nejstarších článků.

10 Akim Akim | E-mail | Web | 5. dubna 2015 v 16:29 | Reagovat

[9]: Jo šestý díl je zatím poslední. Jasně, každopádně díky moc za zájem. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama