Člověk, který neustále žvaní o tom, jak hluboce miluje, upřímně milovat nedokáže.

Nezkrotnost Markétčina - část 7

23. listopadu 2015 v 17:47 | AkasAkim |  S Markétou v pekle a v ráji
"A jak to vlastně má Krista s tím frantíkem?" zeptala se mě jednou po příjezdu od Pavluši Majky. Tázavě to na mě vyštěkla ještě u dveří jedním dechem s pozdravem. Pak začala mudrovat. "Přemýšlela jsem o tom, a myslím, že je blbost a hlavně nespravedlnost, bránit ji ve štěstí, jestli ho miluje, tak by s ním asi měla žít, ne?" její uvažování mě docela překvapilo a zaskočilo, navíc to podala tak nějak chladně, jakoby z ničeho nic zapomněla na to, jak je s Kristou spojená a svázaná. Jejich vzájemnou propojenost jsem měl za svatou a dobře jsem si pamatoval, jak se Markéta tvářila, když ji poprvé Kristýna naznačovala, že existuje muž, který žije ve Francii, jmenuje se Yves, že má o ní veliký zájem a zároveň, že ani on jí není zcela lhostejný. Samozřejmě, že Majky na to tenkrát neřekla nic negativního, dokonce se to snažila obrátit ve vtip, že si po hodně dlouhé době Kristýna dopřeje pořádného chlapa, přičemž reflektovala událost s předešlého týdne, kdy jsem v únavě nepodal při našich trojhlavých hrátkách ne zcela přesvědčivý výkon, za který jsem se jim musel řádně omluvit, následně jim to vynahradit výkonem alespoň uspokojivým a ještě je kompenzačně pozvat na dražší večeři. Vždycky byla taková. Patrně nám, mě, Kristýně a vlastně tak trošku i sama sobě, chtěla dokázat, že už je o mnoho silnější, než dříve, že už s veškerou důsledností hodila za hlavu, jak své v plačkách prožité a nemilosrdně protrápené dětství, které s části musela prožít v dětském domově, tak i příhodu, kdy u nás zazvonil opilý a patrně i toluenem omámený vagus, hlásící se k ní jako její biologický otec. Všichni tři jsme se instinktivně snažili na tuto hrůzostrašnou událost zapomenout, co možná nejdříve a snad se nám to i podařilo, podívám-li se ale na tu věc zpětně a střízlivým zrakem, myslím si ale, že ten den se v Markétce něco zlomilo, snad to byl pocit katarze, který prožila, ale bohužel, díky němuž se následné události naopak počali odvíjet slušně řečeno, ne moc dobrou cestou. Ne, že by se Markétka samotná, nebo její chování změnilo nějak rapidně, ale jakoby se malinko vytratila ona magicky kouzelná hřejivost, vyzařující z nepříjemnostmi života uondané dušičky mé milované a milené femme fatale. Asi už tenkrát se počala odevzdávat věcem, se kterými předtím chtěla bojovat a vzdorovat jim. To si ale člověk uvědomuje až později, tenkrát se zdálo být vše ještě v naprostém pořádku, i když se ten náš copatý spratek choval nestandardně, ale sakra, dalo se vůbec někdy označit Markétino chování za standardní? Ani náhodou.

"No tak haló pane, prozradíte mi už konečně, jak to má Krista s tím Francouzem, chodí s ním, nebo s ním jen šuká?" vyzvídala neomaleně na nesprávných místech a přitom si připravovala již čtvrtý půllitr rumu s colou, náhle se jí podařilo převrhnout otevřenou pet láhev s nápojem, jehož součástí byla v minulosti v určité, malé míře i kokain. Přísně jsem se na ní zadíval a zakroutil jsem nechápavě hlavou. "No bože, trochu vylité coly, Svět se proto nezboří ne, pane?" Její pohled byl už opilostí notně zakalený, přitom vypadala stále úžasně, svůdná a svádivá jako obvykle. "Alespoň mi za to potom můžete naplácat, pane," bylo ji jasné, že i má hlava není zcela čistá a že moje přísnost vzala vlivem alkoholu za své a že dojde-li na nějaký trest, odehraje se vše v rámci erotické hry, takže se případné potrestání rázem promění ve slastně hříšnou odměnu. "Nebo mě můžete ztrestat společně s Kristýnkou, až dorazí, třeba si mě můžete i lehce svázat, co vy na to, pane?" věděla, že tato otázka je zbytečná a nabídka nebude odmítnuta. "Ale nejdřív se tý rajdy zeptám, jak to má s tím frantíkem, protože vy mi to evidentně nepovíte, co?" zasyčela a přihnula si ze sklenice. "A co ti jako mám říct, musí ti být přece jasné, že pokud se nesvěřila tobě, tak mě už vůbec ne," bránil jsem se pravdivě. Upřímně, i mě se zdálo býti podivné, že nám Kristýna o veškerých svých citech k nám neznámému Francouzovi tají, respektive o nich přinejmenším mlží. Věděl jsem, že o něm, jako o možném příteli uvažuje, že ho má moc ráda, zároveň mi ale stále v hlavě tkvěla vzpomínka na její slib, že mělo-li by být její trvalejší odcestování do Francie Markétce jakkoli nepříjemné a stresující ji, Yvese se vzdá. "No jen aby, však já si na vás řádně posvítím," zahrozila mi máchnutím ruky, ve které měla sklenici s nápojem, který se pochopitelně opět vylil na podlahu. "Se to pak utře," jen pokrčila rameny a drze se usmála. Mě bylo jasné, že ten večer se v žádném případě výprasku nevyhne. Co mi ale tenkrát vrtalo hlavou, bylo, proč se ten večer tak opila, protože v té době se alkoholu poměrně dost vyhýbala. Tvrdila, že jí to poslední dobou nedělá moc dobře a že je jí pokaždé na zvracení. Díky Bohu uběhlo už jen pár minut a dveře rozrazila Kristýna, která právě dorazila taxíkem z letiště poté, co ve Francii opustila náruč svého Yvese, aby se u nás v Čechách mohla vrhnout do náruče mé a především do náruče rozverné a lehce přiopilé Markéty. "Ty čubko, bez prodlení mi řekni, jak to máš s tím Yvesem, chodíte spolu, nebo spolu jen chrápete, má veliký péro, kouříš ho až do konce a vůbec, jaký je v posteli?" Majky si nebrala žádné servítky a chrlila ze sebe jednu lascivnější otázku za druhou. Kristýna se na mě nechápavě podívala, ačkoliv ji s Markétina dechu a všeobecně s odéru, který se linul místností, muselo být jasné, která bije. "No vy tedy vypadáte," byli jsme rázem a nespravedlivě hozeni do stejného pytle. "Co, já jsem v pohodě, ale tady slečna už má nakoupíno," bránil jsem svou opileckou čest. "Však už má čtvrtou sklenici," dodal jsem na vysvětlenou. "Ha a vy máte jako kolikátou, pane, aby bylo jasno," pokoušela se argumentovat opitá hříšnice. "No ty jsi mi před chvíli nalila druhou, zatímco sobě už čtvrtou a koukni, já jsem sotva usrkl a ty už z ní máš významně upito," zasadil jsem ji nemilosrdnou argumentační pěstovku. "Vážně lásko, aby ti pak nebylo špatně, ještě se nám tu poblinkáš," přidala se ke mně francouzská výletnice. "Co to má být, to jsem jako někde na táboře, nebo zase v decáku," nasadil ten hříšně andělský spiťar dané situaci nahořklý tón. "No to jsi mi broučku ale opravdu nějaká načuřená a rozjetá, ani hubana si mi zatím nedala," pokusila se Kristýna vylepšit náladu v místnosti a objala Majky nejhorlivěji, co to jen šlo, netrvalo dlouho a k objetí se přidaly i vášnivé polibky, při kterých Markéta znovu něco ulila ze svého nápoje. To už jsem ale vůbec neřešil. Řešila to ale Kristýna, jelikož si později všimla rozlité coly v kuchyni. V té době už ale ode mě věděla o "smluveném" trestu, jimž měla být povinšována ta přiopilá nestoudnice. "No tady si opravdu někdo koleduje o svázání," zakřičela Krista na celý byt, jelikož se alkoholem podroušená nezbednice šla právě vyčůrat. "Beru, ale musím se před tím vykoupat," zkoušela si vymínit Majky podmínku. "Počkej, já myslela, že se vykoupeme spolu," podivila se "Francouzka", jsa zvyklá na vzájemné omývání a čištění tělesných schránek. "Promiň zlato, ale já to dneska zvládnu sama, chci se na vás trošku připravit," překvapilo nás Markétino rozhodnutí. "No dobře," pronesla Kristýnka, zatímco se jí ne zcela dařilo maskovat zklamaný tón.

Zklamání ale vyšumělo v okamžiku, kdy jsme oba spatřili vycházet tu nevycválanou bosorku z koupelny, byla nahá a jako vždy okouzlující, mokré vlásky jakoby ji hladili krk a šíji, po opilecké neomalenosti ani památky, naopak nevídaná nabuzenost plála a žhnula z jejich dychtivostí uhranutých očích. "Tak a nyní se vykoupeme my dva, zatímco ty na nás hezky počkáš," pronesla vážným, přesto vlídným tónem Kristýna, to už ale držela Markétu pevně za ruce a odváděla ji do ložnice, kde ji poručila, aby si lehla na záda, Markéta bez protestů poslechla. Já se postarám o ruce a ty o nohy, ne?" dotázala se mě celkem zbytečně, dobře věděla, jaké potěšení mi bude činit kurtování Markétiných nožek k posteli. "Šátky, nebo pouta?" nechala mě ještě zvolit. Vybral jsem kovovou verzi, ať si to holčička více užije a uvědomí si, že s alkoholem není radno si zahrávat. Podej svému pánovi ty pouta a pak si zase lehni," Kristýna se začala důvěryhodně vžívat do role otrokářsky. Otrokyňka poslušně vstala a podala mi dvoje pouta. Pár okamžiků poté již byl provinilec upoután k lůžku a zanechán o samotě, zatímco my dva s Kristýnou jsme se šli vykoupat. Abych znásobil provinilcův trest, podráždil jsem Kristýnu během očisty jazykem v rozkroku, což se neobešlo bez zvukové kulisy v podobě toužebných stenů a vzdechů. Nepochyboval jsem o tom, že Kristýnčina kundička pod Marsejezou rozhodně nezahálí a že je o její blaho dobře postaráno, ale na její chuti to nebylo znát ani trošku, její apetit byl obdivuhodný, její lasturka doslova žadonila a prvotřídní péči a maximálně důsledné zaházení. Sténala tak nahlas, že nebylo pochyb o tom, že to Markéta slyší.

Když jsme se vrátili do ložnice, Markéta pochopitelně ležela stále nehnutě na posteli, v jejím pohledu se snoubilo slastné očekávání s určitou dávkou nejistoty, přece jen jsme na ni byli dva. "Nemusíš se přece ničeho bát, princezničko," odtušila Kristýna určité nepohodlí, které se odráželo v očích mučené Markéty. Kristýna zahlédla na okno položenou novou prachovku, kterou jsme však ještě nepoužili a to ji dovedlo k nápadu, použít ji zrovna v ten moment, ale úplně k jiným účelům. Popadla nástroj za násadku a pomalinku ji začala roztáčet. Během chvíle už její štětečky rejdily po bradavkách svázané Markéty, která se pod jejich působením neubránila neklidnému ošívání, oděného do vln roztoužených a slastných. Já jsem zatím svými nehty a hřbety svých prstů škrábal naší oběť na vnitřních i vnějších stranách stehen a na břichu. Její nejintimnější a nejcitlivější místo jsem zatím záměrně nechával bez povšimnutí, ačkoliv to už o sobě rovněž dávalo vědět za pomoci nezaměnitelného aroma, které nás obklopovalo a spojovalo naše roztoužená těla v jeden svůdností vábivý chrám. Kdy jindy, než při milování mají lidé největší šanci naklonit si božskou vůli. Náboženská modlitba umí být přece falešná, stejně tak, jak přísliby celosvětového míru, zato při sexu, je-li konán s lásky, se člověk stává stvořitelem a alespoň na chvíli snad myslí na někoho jiného, než sám na sebe. Markétino vzdychání mě od začátku našeho vztahu dokázalo přenášet do jiných Světů, do jiných dimenzí a jiného časoprostoru. "Jak to, že ses dneska tak opila?" otázala se Krista vyčítavě, v tu samou chvíli stiskla mezi své prsty již zduřelé bradavky trestankyně a zatahala za ně. "Jau," zasykla Majky, na důraznější odpor se ale nezmohla. Ležela před námi, nahá, odevzdaná, přitom žensky hrdá víc, než kdy jindy. Opětovně jsem si uvědomil, jak jsem na ní pyšný a jak drahocenný byl ten dar shůry, potkat právě toto stvoření obohacené o kamarádku na život a na smrt a skvělou milenku v jedné osobě, mluvím-li o Kristýně. Také jsem si připomněl, jak je bláhové odsuzovat lidi jen za to, že nehodlají žít a umřít ve stereotypu a nadiktovaných předsudcích, ale naopak se snaží poznat své vlastní já co možná nejhlouběji a prožít život naplno a po boku někoho, koho si budou vážit déle, než jen v době svého milostně erotického pobláznění.

"Myslíš, že by měla dostat i výprask?" zeptal jsem se najednou Kristýny, nicméně i mě samotného má vlastní otázka lehce udivila a přičetl jsem ji na vrub své lehounké opilosti. Těchto praktik jsme si totiž užívali spíše výjimečně. Markétka trhla prudce hlavou a otočila se na Kristu, ta se jí podívala do očí tak zpříma, že jsem byl jist absolutním souzněním a porozuměním obou zúčastněných divoženek. "No, já si myslím, že pár ran by snesla, řekneme 5 ran páskem, co ty na to?" otočila se na mě a přitom ještě jednou stiskla mezi své prsty Markétiny ztvrdlé bradavky. Neměl jsem nejmenší důvod s návrhem nesouhlasit. "Tak ji už zbavíme těch pout," rozhodla a jak řekla, tak jsme udělali. Co nevidět už byla Majky volná a klečela na zemi s vystrčenou prdelkou. "Ne, chci, aby si vstala a opřela se o mě," usměrnila její konání Krista. Markéta se tedy postavila, prohnula se v pase a opřela se o svoji přítelkyni, přičemž si propletly své prsty a přitiskli se vzájemně dlaněmi. Já jsem si zatím sundal opasek, který se pro ten den proměnil i v trestající nástroj. První rána padla patrně dřív, než Markéta čekala, na oplátku jsem se ale snažil, aby rány byly sice bolestivé, ale ne devastující, také jsem zbytečně neprodlužoval intervaly mezi jednotlivými údery, snad aby to moje láska měla co nejdřív za sebou. Když jsem akt dokončil, byly už na jejím zadečku čitelné stopy ran. Po vnitřní straně jejího levého stehna tekl drobný čůrek svůdné šťávičky, o místu jeho výskytu nebylo pochyb, stejně jako o faktu, že si Markétka celou věc náramně užívá. Setřel jsem svými prsty ty krůpěje vilností zvonící a vložil jsem své prsty Kristýně do úst, aby mohla přímo ochutnat, jak delikatesní je Markétina touha. "Nezapomeň poděkovat svému pánovi za vykonaný trest," upozornila Krista právě sešlehanou darebnici. Ta se ke mně otočila a chtěla vyslovit slova děkovná, v tom ji a vlastně i mě zarazila Kristýna, která asi měla ten den chuť si Markétu opravdu vychutnat a uštědřila ji ještě dvě rány jen tak dlaní. "To, aby ti nebylo líto, že se o tebe také nestarám," vysvětlila své rány Kristýna. "Nyní nám můžeš konečně poděkovat." Markéta nejprve udělala pukrle a pak se postupně podívala na mě, "děkuji můj pane," a pak i na Kristýnu, "i vám děkuji, má paní," a podarovala nás oba polibkem.

"Kristýnko, já se domnívám, že pro dnešek už těch trestů bylo ažaž, že už by to stačilo," už mi začínalo být Markétky docela i líto. Přísnost je přísnost, ale já už se také těšil, jak si všichni spolu zalezeme do vyhřáté postýlky a utopíme naše těla ve vlnách rozkošnického mazlení a milování. Kristýna si ale stejně neodpustila ještě lehké potrápení, donutila Markétu si kleknout, prsty ji roztáhla rty, povolila stisk jejich zubů a poručila, aby mě to nezkrotné hádě hluboce pokouřilo, až jsem se obával, že znovu spatříme Markétou vypitou colu s rumem, což se díky osudu nestalo a já si mohl plně vychutnat ten do chlípnosti zahalený požitek. Kristýna popadla její hlavu do svých dlaní a vší silou ji tlačila vstříc mému ztopořenému péru. "Kuř pořádně svého pána ty malá couro," pro ten den byla Kristýna k Markétě možná až příliš nelítostná. "Proboha, vždyť se tu pobleje," snažil jsem se trošku korigovat Kristýnčinu krutost, ta ale trvala na svém a dál nutila trestankyni mě horlivě sát, až ji sliny tekly z úst proudem. Pocity, které jsem u toho měl, se nedaly popsat jinak, než nevýslovná slast. Div jsem se Markétce neudělal rovnou až do krku.

Ani nevím, proč jsem si na ten večer vzpomněl právě dnes, možná proto, že mi teď obě tak chybí. Kristýna už je čtvrt roku ve Francii, pravděpodobně v náruči vášnivého Yvese, zatímco já jsem již měsíc na služební cestě v Norsku, už 25 dní jsem neviděl svou milovanou a jedinou lásku, svou Markétku, po které toužím snad stále víc a víc. O lásce se říká, že je pomíjivá, že jak vášnivě přijde, tak ve stejném kvapu zase zmizí, nebo si nalezne jiný předobraz pro svoje uspokojení. Podle mě ale tohle říkají jen lidé, kteří jsou povrchní, kteří hledají krásu pouze v kráse a neumějí se poklonit přírodě, která mnohdy chybuje a tu někomu nadělí odstáté uši, tu jinému pih tolik, že by jimi mohl dláždit náměstí, dalšímu nějaké to kilčo navíc, případně zrak tak nedobrý, že jeho nedokonalost je nutno řešit za pomocí brýlí, ze kterých může mít leckdo též slušný mindrák. Dokonalost není přirozená, kdo to tvrdí a hledá lásku jen v povrchních gestech, ten se plete. Dnešní Svět je tak nějak všeobecně popleten, vždyť agresivita vůči ženám se často omlouvá přílišnou pánskou sebejistotou, rázností a mužností, to se pak klidně může stát, že muž, který si lásku vynutí třeba i za cenu znásilnění je později samotnou zneužitou ženštinou paradoxně glorifikován, coby hrdina, který se k věci umí postavit a to jen proto, že podle té ženy vypadá dokonale a splňuje všechny její představy o muži, jako vítězovi. Někdy je tak těžké, rozumět ženám. Anebo se pletu já ve své naivitě, když hledám krásu i tam, kde ji jiný nehledají, vždyť i má Markétka není dokonalá, třeba ji někdo může považovat za ženu ošklivou, ale co naplat, když mě se tak líbí a miluji ji celým svým srdcem. A proto bych ji nikdy neuhodil, neublížil ji a neudělal nic, co by se jí nelíbilo. Už se nemohu dočkat, až ji za pár okamžiků překvapím, vracím se totiž ze služební cesty o pár dní dřív. Snad bude doma a nebude zas u všech čertů u té bláznivé Pájuši. Spěchám domů, je totiž třeskutá zima, ne že by bylo ošklivě, naopak, je to ten typ zimy, kdy příroda, města, vesnice a všechno v okolí je pokryto silnými nánosy bělostně třpytivého sněhu, ve kterém se jako v zapomenutých snech mihotají události všedních i nevšedních dnů. Kdybych nebyl na cestě tak dlouho, užíval bych si tento způsob zimy plnými hrstmi, ne sám, ale s Markétou bychom vyrazili do toho studeného štěstí, které se sype z nebes, z té ložnice božské, ale já jsem promrzlý na kost, únava z cesty násobí několikrát ten pocit chladu, který se dere pod svršky s vtíravostí tak neomalenou a drze vyčerpávající. Zuby mi drkotají, že by mi to kostlivci mohli závidět a za nehty mám zapíchané snad stovky miniaturních jehliček, které se mi tam zapíchali tak pevně, že už se mi snad nikdy nepodaří je vyndat. Už jsem skoro doma, jen vyjet výtahem, choulím se do péřovky, v oknech se svítí, Markéta je doma, ta zahřeje mé tělo, svým teplým dechem zbaví mě těch bodavých jehlic, co mám zaražené pod nehty. Jsem nahoře, slyším hlasy, už ji poznávám, s kým se to ale baví, Kristýna je ve Francii, jak to, že rozeznávám druhý ženský hlas? Že by tu měla tu Pájušu? Vypadá to tak, hledím s chodby do obýváku, a přestože vidím Pavlínu poprvé v životě, poznávám ji podle Markétina popisu a z jejího vyprávění, muzika jede dosti nahlas, nemohou mě slyšet ani vidět, no to mají sousedi zajisté zase jednou radost, už otevírám dveře a vcházím dovnitř, už ji vidím, jak sedí shrbená u stolu, něco kutí, určitě zase balí jointa, ale ne to není hulení, je to bílý prášek, určitě piko. "Kurva Markéto, to si snad ze mě děláš prdel!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 24. listopadu 2015 v 7:33 | Reagovat

Vrrr... Asi půjdu vzbudit chlapa ...

2 Akim Akim | E-mail | Web | 24. listopadu 2015 v 10:42 | Reagovat

[1]: Beru to jako pochvalu, díky. Podařilo se vzbudit? ;-)  :-)

3 Jana Jana | E-mail | Web | 24. listopadu 2015 v 12:29 | Reagovat

Jo, ale trvalo to tak dlouho, že jsem raději šla udělat čaj :D

4 Akim Akim | E-mail | Web | 24. listopadu 2015 v 13:38 | Reagovat

[3]: No nemůže být každý den posvícení. :-P  :-D  :-D

5 pavel pavel | Web | 30. listopadu 2015 v 10:46 | Reagovat

[3]: To naladí. :D :D

6 Jana Jana | E-mail | Web | 30. listopadu 2015 v 10:48 | Reagovat

[5]: ranní vstávání nám nejde, no :)

7 Akim Akim | E-mail | Web | 30. listopadu 2015 v 11:22 | Reagovat

[5]: Super, splnilo to svůj účel, děkuji. ;-)  :-)

8 Akim Akim | E-mail | Web | 30. listopadu 2015 v 11:23 | Reagovat

[6]: Nezoufej, nikdo přece není dokonalý. :-P  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama