Člověk, který neustále žvaní o tom, jak hluboce miluje, upřímně milovat nedokáže.

Květen 2016


Dělání, dělání, všechny smutky zahání

24. května 2016 v 19:49 | AkasAkim |  Poezie
Dělám si to zrovna krásně
a myslím jen na tebe
tvou líbeznost vidím jasně
chci s tebou do nebe
bude to trvat jen velmi krátce
než k orgasmu dospěji
tvůj úsměv je nejlepší rádce
z něho rád se raduji.


Dolíčkový triumf

23. května 2016 v 10:58 | AkasAkim |  Poezie
Ve stínu irizovaného úsvitu
hvězda na věky věků jasná
zrodila se pro klid duše mé,
v dolíčkách úsměvu tvého,
jemuž i strážce žluto nosný
klaní se v uctivém obdivu,
když ťapajíc po špičkách,
rozsévá v polibcích, bože,
tak jemných, že by se ani
chmýří o ně zranit nemohlo,
z ošatky své žluto magické
všechny ty kouzelně vábivé a
třpytivě uhrančivé barvy duhy
zdobené marnivými průlety
hříšně časoprostorových létavic,
co švitoří v šeptu své vzkazky
o letech dávno zašlých i o dobách,
nad kterými si zatím, jen osud
láme svou zbědovanou hlavičku,
však i on, osud, pán všehomíra,
culí se vstříc úsměvu tvému,
i já nemohu konati v duchu jiném,
opojen tím importentním darem.

Bude se culit, až si to přečte?

Pohrdání

15. května 2016 v 15:29 | AkasAkim |  Poezie
Proč tvářím se tak pohrdavě,
když oddávám se ipsaci?
Sám nevím, snad,
snad za to může láska,
co brání se tikati chtíči
v sourozeneckém objetí,
když Světem jdou, ruku v ruce,
ve své nahotě a se sklopenou hlavou
pro ta slova překroucená,
jenž na jazyku čertovsky pálí a
v duši se svíjí, jak klubko zmijí,
tehdy já mám oči v sloup,
šklebíc se na své okolí, přesto, že
mám plamínky lásky v očích,
vidíš je drahá, či jen o tom sním,
ačkoliv bdím v mdlobách, nebo jsem
skonal dřív, než počal jsem žít?

Procitnutí hetéry

9. května 2016 v 14:55 | AkasAkim |  Poezie
Jsa v barchetu ukrytý, kroky své
hýčkavě střádám vstříc vůni tvé
hetéro, měsíčním zlacením spjatá
v pohybu ještěřím po hříchu svatá
stýskáš si v záplavách trpce slzných
smutností kořeníš rozpaky zvaných
hostí, co pohledem do očí, s výčitky
snaží se zapomenout na svoje zítřky
v tónech svého srdce hřeji si myšlenku
o snu bez krutě vyčerpávajícího spánku
co krví svou Umabel signuje blanketem
na chloubu nebeskou hrdým blankytem
podám ti rámě, či ruku tvou pohladím
o políbení rtů tvých já troufale si sním
ty však nic netušíš o citech smělých
jenž buráš vmetl do zorniček mých
kloníš hlavu svou pro tyto těžkosti cizí
nikdo, ani ty se nedozvíš, jak jsi mi ryzí.

Devadesátky, jak je viděl Akim

5. května 2016 v 20:29 | AkasAkim |  Videoklipy
A jak tedy působily devedesátá léta na mě? Jaké byly devadesátky podle Akima?


Ty a já

4. května 2016 v 12:44 | AkasAkim |  Poezie
V tvou náruč pádem poklekám,
ve jménu hříchu se ti vzdám,
nemusíme jen snít v představách,
milování přece nesídlí v dálkách,
počnu tě líbat, hladit, laskat, sát,
v rozkoši odevzdám ti svůj majestát,
ty vracíš mi údery milostné ráda,
vím, že v lásce neukážeš mi záda,
svírám tě v objetí, ty zas svým klínem,
v záplavách dotyků nešetříme vínem,
stvořeni v lůnu a v erotickém zajetí,
dýcháme spolu jeden vzduch já a ty.

Tato báseň nechť je dedikována Sugr, dámě, jejíž milostně romantické verše jsou opilovány s ohromující pečlivostí a ze kterých srší láska, cit a něha na všechny světové strany.