Člověk, který neustále žvaní o tom, jak hluboce miluje, upřímně milovat nedokáže.

Duben 2017

52 kapiček touhy

24. dubna 2017 v 14:48 | AkasAkim |  Poezie
Pro lásku boží
s osudem v ranečku
a čajem v soudečku
srdce mé hoří
i plane, co fakule
s červánků kovaná
polibkem slazená
všechny ty chvíle
kdy líbat tě smím
hryzancem probuzen
chlípností jen ošacen
snad sním, či bdím
já pletu si dny odžité
s těmi, co čekat mohu
stále přemítaje o Bohu
a o své cestě spletité
zdáš se mi, či jsi skutečná
smích dopřál mi hurónský
čaj se jménem "Tatranský"
má touha po tobě je věčná.

Průčelí drahokamu

23. dubna 2017 v 13:38 | AkasAkim |  Poezie
Hnán silou chtíče,
živen vášní společnou,
lokám kvapně nektar
z tvého klína rodící se,
hltám, saji toužebně
ten dar z nebes tekoucí,
tvé tělo, nahý démon,
co jak vábnička chová se,
v mžiku, bez mrknutí,
v záplavě slasti zrodí se
nové, hříšné sousoší
v kopulaci ukotvené,
to ty a já, modlitbou
milostnou zhášíme
plamen v nás rodící se,
na obdiv hvězdám, co
neplanou zajisté tak,
jako mi v souhvězdí, když
ve jménu neuhasitelné
slasti náhle rodíme se,
příroda požehná nám,
bez výčitek a ne na dluh,
podívej, den už spí,
noc převzala polibkem moc,
žehná našemu milování,
nevěsto, královno, múzo,
roztrhejme horoskopy, ty
nevěstí nikdy nic dobrého,
snad závistivě čertí se
nad naším počínáním,
naše království však
patří jen nám, milencům,
seraf křídlem láká,
my blížíme se rázem
k vrcholu jednolitému,
siamsky prožitému,
tehdy já jsem tebou
a ty jsi provždy mnou.

Hvězdná apokalypsa

5. dubna 2017 v 20:36 | AkasAkim |  Poezie
Pro příval slz hvězdy
neuvidí svou oslňující zář,
sledujíc trpce lidskou tvář,
na okamžik, či navždy
měnící se v tlamu hyení,
ve jménu chamtivosti podlé,
duše ubita, tělo vinou mdlé,
lidskost zaprodá, vymění,
to pro lesk pozlátka vábivého,
co hodnotu nemá pražádnou,
přec cokoliv za něj nabídnou,
v klidu okrade i druha chorého,
aby nasytil se opět k prasknutí,
ačkoliv bachor již má plný téměř,
váhou jeho hodnot život ty neměř,
nechceš-li zřít hvězdné neštěstí.