Člověk, který neustále žvaní o tom, jak hluboce miluje, upřímně milovat nedokáže.

Červen 2017

Simonka

19. června 2017 v 18:44 | AkasAkim |  XXX
Stránka pro dospělé

Kliknutím na tlačítko "Souhlasím s podmínkami užívání" potvrzuji, že souhlasím s níže uvedenými podmínkami. Přistupuji ke stránkám zveřejněným na Internetu (na http://akasakim.blog.cz/) a jsem si vědom níže uvedených skutečností. Vstupem na uvedené stránky zároveň potvrzuji pravdivost těchto údajů:

1. Je mi nejméně osmnáct (18) let
2. Pokud žiji v zemi, kde se plnoletosti dosahuje v jiném věku než v České republice, potvrzuji, že splňuji všechny podmínky plnoletosti a přístupu k eroticky orientovanému obsahu.
3. Potvrzuji, že sexuálně orientovaná data budu používat pro své osobní účely, tato data mě nijak neurážejí a že tuto stránku navštěvuji dobrovolně.
4. Budu používat pouze ta data, která neporušují zákony země, ve které žiji.
5. Neposkytnu ani nezpřístupním žádná data získaná na této stránce nikomu, kdo je mladší 18 let, ani uživatelům, kteří nesplňují podmínky tohoto ujednání.

Pokud souhlasíte se všemi podmínkami, vstupte. Pokud nesouhlasíte s kteroukoli z těchto podmínek, opusťte prosím tuto stránku.



Kliknutím na odkaz "Celý článek" a název článku, souhlasím s podmínkami užívání


Inkarnace zla

15. června 2017 v 12:50 | AkasAkim |  Poezie
Absence ticha
esence strachu
špetka pohrdání
pláče a chmur
dere se ze snů
křtánem mým
obohacuje zlo
nitrem zpupným
mazlivě hýčkané
vysílené řevem
a to mám za to
že našel jsem zlato
v útrobách něhy
tvé neurozeně
omračující krásy
kladívka tepu
dráždí mužství
touhou prosycené
srdce bije dechem
vášnivě zrychleném
spěchám vstříc
síle tužby nebázlivé
do Bible Svaté
omylem nezapsané
nahotou chráněn
v noci s tebou tančím.

Elvíra

14. června 2017 v 16:15 | AkasAkim |  Poezie
Oči tvé čarovné,
divoce hluboké
hříchem žhnou, sálají,
když do nich hledím,
tělo mé uvnitř tvého,
kůže kůži za svou pojala,
tanec vlka podmanivě
vábeného svou družkou,
bohyní, vlčicí, spasitelkou,
na znamení Luny, které
s obdivem a údivem
pokloní se tímto aktem,
hledajíc smysl života
v kráse třpytu jejího
pravdivě neklamného,
napiji se vláhy tvé,
přímo lokat hodlám ji,
to jen na okamžik
zraky naše odloučí se,
ty usedneš ladně,
přec dravě na obličej můj
a to Světe div se
bez jediné známky studu,
vždyť modlíme se tímto
k bohyni naší potemnělé,
úplňkem svůdně tančící.

Půjde to bez tabulky 18+?

13. června 2017 v 20:15 | AkasAkim |  Úvahy a články
Je to asi 3 dny, co jsem ze svého blogu odstranil onu ošidnou tabulku 18+, která varovala návštěvníky o tom, že jeho obsah je zčásti pornografický. Chtěl jsem to zkrátka zkusit. Předtím jsem pochopitelně zaměnil "nahé" fotky mé kamarádky, které zdobily úvodní stránku mého blogísku a nahradil je nevinnou přírodou a fotkou z mého setkání s kolegyní blogerkou. Dneska jsem však zjistil, že mi opět tak nějak záhadně mizí obsah článků a dokonce se sám upravuje právě i foto design blogu. Mám to brát znovu jako naprostou náhodu a technickou nedokonalost? Již jednou jsem se na to ptal admina a ten se mi dušoval, že on v tom prsty nemá a že proti mně, ani způsobu mého psaní nemá zhola nic. A já neměl důvod mu nevěřit. Asi jsem opravdu paranoidní a příliš vztahovačný, ale na druhou stranu mě pochopte. Jako zaměstnaná osoba zkrátka nemám čas pořád kontrolovat, jestli z mého blogu opětovně něco nemizí. Tak snad to bylo naposled. Opravdu nechápu, proč by někomu měli vadit mé vlastní fotografie z hudebního koncertu, který byl korunován setkáním s tak milou a kouzelnou osůbkou, jako je Evil. Tu varovnou tabulku sem zatím nevrátím, ale čert ví, co se stane třeba už zítra. Uvidíme tedy.

Můra

12. června 2017 v 19:13 | AkasAkim |  Fotopokusy
Celý život vidím krásu tam, kde jí ostatní ani nehledají. Při minulé noční šichtě se mi podařilo nafotit tuhle "zakletou" tančící vílu. Patrně zahynula dříve, než ji stačil někdo polibkem proměnit zpět ve spanilou a líbeznou dívku.



Polední menu

7. června 2017 v 10:43 | AkasAkim |  Poezie
Zoufale hledáš způsob,
jak zatřít zápach smrti,
co kosou mává tak hlasitě,
až slzy, jenž derou se proudem
z očích tvých pomněnkových,
ukonejšit nelze,
tolik zla a bolesti,
tolik strádání a utrpení
a to vše jen jako předkrm,
hlavní chod bude následovat
hned po polévce s mastným okem,
naservírované na talíři
hlubokém tak, že dna nedohlédneš,
přesto o něj drhneš lžící,
hltavě, hladově, surově lapáš
po dechu, kterého se ti nedostává,
neblázni, vzduchu je přece dost,
byť páchne hnilobou a po pukavcích
rozklepnutých o tvou přemoudřelou hlavu,
současnost protýká ti mezi prsty,
ač je nemáš děravé, spíš nejistě bojácné,
prahnoucí po jistotě zítřka,
jitra se nedožiješ, proto bojíš se noci,
křivdíš ji tímto, Luna je nevinná,
ta ochrání tě, spolehlivě a navždy,
ale ty o tom nemáš ani ponětí,
při své hlouposti a naivitě hlásáš, že
věčnost je největší lží, samá faleš,
lituješ dní, co prohýřil si v marnosti,
SRABE,
jistotu zítřka ti na zlatém podnosu
nepřinese ani tvůj nejlepší přítel,
ačkoliv by pro tebe snad i dýchal,
sousto po soustu spaseš své dny,
jednou ti budou sečteny, dobrá,
holobrádku dnes tedy ještě ne,
ale neboj, i ty se co nevidět dočkáš.