Člověk, který neustále žvaní o tom, jak hluboce miluje, upřímně milovat nedokáže.

Srpen 2017

Opilecké blouznění

19. srpna 2017 v 13:20 | AkasAkim |  Poezie
Sháním ženu, či děvče na erotické hrátky.
Fofr, než má erekce uteče zadními vrátky.
……………………………………………………………………………….
Když člověk pracuje, čas kamarádí se s lenochodem,
když si člověk užívá, čas chová se spíše jako průjem.
……………………………………………………………………………….
Poslední zrnko svého života daruji ti vřele
a pak s tebou kvůli mrdu vlezu do postele.

Substance daru? Poslední zrnko!

18. srpna 2017 v 12:01 | AkasAkim |  Poezie
Daruj mi štědře esenci své ženskosti,
když toliko a bodře mi o ni vyprávíš,
dovol mi ochutnat lůna tvého plnosti
ručím ti vlastním krkem, že netratíš
hebkost svou rozprostři po polštáři
já v dlaně své ukryji ji hbitě a rád
prsty mé budou působit co otrokáři,
jenž klínu tvému nastolí pevný řád
na vytáčky vážně zřetel brát nebudu
s tím radím ti dobře, hnedle smiř se
nahotu tvou z lehkostí pírka dobudu
těla naše rázem v jedno propojí se.

Motýlek

9. srpna 2017 v 11:45 | AkasAkim |  Fotopokusy
V práci se mi na "okno" usadil tenhle krasavec. Byl víkend, tak jsem měl trošku více času, nacvakal jsem tedy pár snímečků a pak už si jen pohrál s efekty v telefonu… a docela jsem si přál, aby se z malinkatého motýlka proměnil na maličkého človíčka, se kterým bych pokecal. Smějící se




Sen má život jepičí

7. srpna 2017 v 18:42 | AkasAkim |  Poezie
Pro něhu pilulky zloby polykáš,
k vlastnímu srdci klíč hledáš,
v temnotě tvář svou ukrýváš,
co masku pro okolí, procitáš,
však úsměvu půjčenému nevěříš,
pro doteky milostné tělo odložíš,
bohyni do náruče hlavu položíš,
myšlenky mravokárné zaplašíš,
rutinu života bohémsky zavrhneš,
volání zvonů vábivých podlehneš,
hlasy zvonů v mlze rázem ztratíš,
ze snu v realitu nerad se navrátíš.

Méné

7. srpna 2017 v 18:40 | AkasAkim |  Poezie
Jako bych hýčkal okvětní lístky,
tak něžně zlíbám tvoje laplíčky,
fouknu na ně jen tak zlehýnka,
rosickou zavoní tvá studánka,
andělíčka jazýčkem ti poškádlím,
durdit se nebudeš, to se vsadím,
ňadérka, co v dekoltu skrýváš stěží,
dobývat směle budu, jak špičky věží,
hroty bradavek vztyčených tak hrdě,
polaskám zprvu jemně, poté i tvrdě,
mravokárci už se budou zlostí čertit,
až z očích našich rozkoš bude zářit,
milovat se budeme namísto modlení,
shůry sledovat budou to naše těšení,
ani náhodou nebudou se oni zlobiti,
vždyť láskou my budeme žití slaviti.