Člověk, který neustále žvaní o tom, jak hluboce miluje, upřímně milovat nedokáže.

Listopad 2017

Věchet

10. listopadu 2017 v 12:07 | AkasAkim |  Poezie
Skrz objetí tvé, hýčkavě vřelé,
hloupými pravidly nespoutané,
snad bez pocitu viny a skepse,
propadnu se do hloubky ráje,
nehodlám už vůbec váhat,
v nejistotě a bludech tápat,
surový byl jsem již dlouho,
škrtilo mě to pevné pouto,
o kterém těžko se vypráví
a ještě hůře píše, On to ví,
na pokraji všech sil svých,
slabší, nežli zmoklý vích,
hledám a nalézám sám sebe,
polibky své daruji jenom tobě,
žití únavné někdy zdá se být,
muž pak na Měsíc touží výt,
jak vlk, či i ten šakal nebohý,
bolesti v srdci udolají i bohy,
hrubý jsem a chlastám jak duha,
ani teď čistým nebudu, co stuha
kterou do vlasů vpletl bych ti rád,
kurva neříkej, že jsem jen kamarád,
do vlásků vpletl bych ti ji ty má couro,
jenže ty místo copů máš barevné číro,
za co já si tě kurva při šukání zatahám?
Alespoň na prdel pořádně ti naplácám,
ty budeš ležet a já v tobě stát,
co jiného ti mám asi tak dát?
Jsem jen muž, co touhy své má,
ačkoliv se mi občas o něze zdá,
princem na bílém oři nejsem, to ani nápad,
jediné, co pravdou je, že mám tě moc rád,
NAVŽDY, to je má jediná cnost,
je ale kurva nějaká budoucnost?

VĚNOVÁNO VŠEM PUNKERKÁM, CO SI HONÍ PIPINY.

Artefakt a Werewolfík

7. listopadu 2017 v 12:00 | AkasAkim |  Úvahy a články
Již nějakou dobu jsem se pídil po nějakém artefaktu, který by plně, nebo alespoň do jisté míry vystihoval mou, ehm "spisovatelskou činnost" a nedávno jsem ho našel a jinak, než náhodou, že? Začíná být zima, přituhlo a já si řekl, že můj starý, flaušový kabát pomalinku dosluhuje, tudíž bych si měl pořídit nějakou zimní bundu, vlezu tedy na metalshop, klikám, vybírám a zase klikám a na jednou ty pičo, to vidím přímo před sebou a říkám si, to je ono, ta fotka na tom tričku, to je obrazové vyjádření mé ekumenicko, filozoficko zvrhlé tvorby, no uznejte sami, není to nádherná a vystižná fotka? Taková krása. Tričko letělo do nákupního košíku okamžitě, bundu jsem taky vybral a navíc jsem si objednal něco, no, takového zvláštního, inu, řekneme, že mám nového kamaráda, prozatím mu říkám "Werewolfík". Každý by měl mít nějakého toho domácího mazlíčka, nééé? Smějící seSmějící seSmějící se




Kalle - Saffron Hills - recenze

2. listopadu 2017 v 12:57 | AkasAkim |  Music
Podmanivá propojenost s potemnělou grácií prostupující vámi, vším a každým kolem vás. Nepodbízivá ladnost, spanilost a líbeznost pečlivě vetkané oslnivě pevnou nití do nejzazšího koutku vaší po intimitě voňavé duše. Až vás ohromí, jak niterné a sotva viditelné nitky dokáží ovinout každičkou vaši emoci, která se kolem vás kdy obtočila, s naprostou uhrančivostí je vám nabízena bezedná truhla pocitů a dojmů. To je pro mě nová deska skupiny "Kalle".

Při poslechu "Saffron Hills" jsem si uvědomil, že slzy nejsou známkou pouze smutku a že úsměv nemusí striktně evokovat radost. Rázem se mi jeví vše jasněji, čitelněji, zřetelněji a srozumitelněji, ačkoliv prostupuji stále hlouběji a dál. Na první poslech na mě skladby působí až ikonicky dokonale, přesto nepochybuji o tom, že nic není vykalkulované, tudíž není třeba se bát, strach je tu jen pro potěchu a radost pro čistotu poznání objevena v nahotě, která není obscénní, přesto že je vyobrazena s plnou parádou. Při poslechu mám nefalšovanou radost ze života, ačkoliv třeba nemám chuť se usmívat, pouze vnímám tu nepřebernou škálu barev, co je s oddanou upřímnosti nabízena, nehltám, jak je někdy mým zvykem, nelokám, nýbrž vychutnávám každičké sousto, každičký lok, každičký nádech i výdech, vím, že energie právě mnou pronikající je nesmrtelná, i když se jeví až hmatatelně, jak je sytá. Jsem okouzlen, očarován a omámen, nikoliv však překvapen, jako bych snad čekal, jakým požehnáním bude pro mě tento dar v podobě tohoto hudebního zážitku. Přijímám zkrátka toto požehnání s veškerou úctou a pokorou, pochopil jsem totiž, že i temnota umí konejšit s podobnou něhou, kterou bych hledal snad jen v matčině náruči.

Je spousta dobré muziky, ale opravdu jen málokterá vám dovolí státi se její součástí. Hudba Kalle vám tuto možnost nabízí s nepředstíranou pohostinností a to tak láskyplně, že se trošku bojíte, jestli jste nevstoupili do místnosti, která by pro vás měla být uzavřena, nemějte však žádné obavy, tato třináctá komnata je vám plně k dispozici, pokud se v ní však budete chovat vždy jen a jen slušně.

Mají-li lidská srdce schopnost putovat časoprostorem, hledat a nalézat jedno druhé, Saffron Hills je albem, které umí a dokáže pomoci objevit při hledání a nalézání tu správnou cestu.


Hryz (boj beránka z vlkem)

1. listopadu 2017 v 12:52 | AkasAkim |  Poezie
Zříkám se veškerého rozumu
vida vás řítiti se bez váhání,
dobrovolně a z vlastní vůle
do tenat populistických slibodárců
a rádoby novodobých hrdinů,
samozvaných spasitelů, co jen
ve správnou chvíli stačili svůj kabátec
v mžiku převléknout a Světě div se,
to rázem s bolševika a estébáka
je úspěšný pan podnikatel, který
po vzoru milionáře, co ukradl Slunce
snaží se vás mé milované, nespokojené,
neustále litující se, vzájemně urážející se,
v myšlenkách chudé, přesto komercí
a všeobecným blahobytem přežrané,
bulvárek s radostí hltající stádečko,
manipulovat, ovlivňovat a zneužívat,
to z vlka fíglem a trikem stal se beránek,
tvářící se, líčka samou slzu, že
všichni mu neprávem ubližuji, když on
to s vámi mé zbožňované stádečko
myslí jen a jen dobře, ale pozor miláčkové,
vlk je stále vlkem, ač na beránka hraje si,
to on jen číhá na svou nepozornou kořist,
aby se do ní mohl hladově zakousnout.