Člověk, který neustále žvaní o tom, jak hluboce miluje, upřímně milovat nedokáže.

Žal z nonstopu

20. listopadu 2017 v 13:31 | AkasAkim |  Poezie
Z nálevny nocí vracím se po hříchu nadradej,
no jen se mi klidně, pohrdavě smějte,
všichni ovšem a jistě moc dobře víte,
že život je mnohdy nad míru trvdej a krutej,
například tehdy, když maminku pohřbíváš,
v tu chvíli smích nezdobí tvou mužnou tvář,
to rázem lhostejná je ti dokonce polární zář,
s pokorou v srdci tiše pláčeš, bolest prožíváš,
jak hadrový panák tělo mám bezvládné,
krok nejistý, co děvčátko na jehlách cupitající,
krev svou rád prolil bych místo ženy umírající,
myšlenky steskem zmámené, bezradné,
pozdě však je, urnu ponesu již za malinkou chviličku
tak nevyčítejte mi prosím vás těch pár sklenic,
sousedi vědí, že v pití už dávno nejsem panic,
tváře si oholím smuteční žiletkou, pro mou maminku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která moje rubrika se vám líbí nejvíc

Moje literární pokusy 10.7% (50)
Úvahy a články 4.3% (20)
S Markétou v pekle a v ráji 8.1% (38)
„Ty Pičo“ 16.7% (78)
Filmové chuťovky 5.1% (24)
Videoklipy 6.6% (31)
Music 3% (14)
Poezie 5.1% (24)
XXX 40.4% (189)

Komentáře

1 Miloš Miloš | Web | 24. listopadu 2017 v 22:23 | Reagovat

Smutné, žal se dá asi jen přepít.

2 Akim Akim | E-mail | Web | 25. listopadu 2017 v 14:37 | Reagovat

[1]: Smutné a pravdivé. ;-)  :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama