Člověk, který neustále žvaní o tom, jak hluboce miluje, upřímně milovat nedokáže.

Ahoj vykroucenej!

27. března 2018 v 11:53 | AkasAkim |  Úvahy a články
Na začátek několik holých fakt. Jsem tělesně postižená osoba, prostě člověk s hendikepem. Konkrétně se jedná o levostrannou dětskou obrnu. V praxi to znamená, že kulhám na levou nohu, levou ruku mám zkroucenou a její pohyb a užívání je omezeno. Také mám vadu řeči. Jinak jsem v pořádku.

Tak tedy, začnu jedním zážitkem, tedy příhodou, která se mi kdysi stala. Šel jsem po ulici a procházel jsem kolem skupinky teenagerů, bylo jich asi 12, kluci, holky, normální hlouček adolscentů. A jako bych si o to vyloženě řekl. Už, když jsem se k nim blížil, tak mi instinkt říkal, že "něco bude". "Tak co, už sis to prožil stokrát, jsi na to zvyklý, tak si pro to pojď. Stačí jen projít," říkám si. Jen nepatrně jsem zrychlil chůzi. "Ahoj vykroucenej!", ozvala se jedna z dívek, pak následoval celoskupinový smích. Rutina, jdu dál, tak jako stokrát předtím. V těchto chvílích mám vždycky chuť se otočit a říct něco jako, "víš holka, to co se stalo mě, se klidně může stát i tobě. Já to mám od narození, jsem na to zvyklí, naučil jsem se s tím žít, ale tobě se může stát jakási nehoda a můžeš skončit jako já, případně ještě hůř. A pak můžeš také potkat někoho, kdo se ti bude smát". Neříkám nic a jdu dál. Kdybych začal mluvit, poznali by, že mám vadu řeči a asi by se smáli ještě víc. Ten svíravý pocit v hrdle, který mám při každé podobné show, zmizí za pár vteřin a já začínám přemýšlet. Kolikrát v životě se mi už stalo něco podobného? Sto krát určitě. Tisíc krát? Možná, bylo toho fakt hodně. Za zmínku stojí, že nejvíce zážitků mám s diskoték, diskotéky byly vždy plné těchto posměváčků a především děvčata se v tom vyloženě vyžívala. "Chceš si zapíchat kriplíku? Stejně ti jiná nedá!!!", vybafla na mě jednou jakási opilá puberťačka na diskošce. Chtěla tak pobavit své kamarády a asi se jí to podařilo, neb na mě ukazovali a chechtali se jak diví. S díky jsem odmítl. Tyto diskopříběhy mě utvrdily v tom, že diskotéky, nejsou nic pro mě a já začal chodit do klubů, na techno party a na rockový koncerty. Disko hudba se mi stejně nikdy nelíbila. Zajímavé je, že v klubech a na koncertech se mi podobné historky nestávají. Opravdu si nepamatuji případ, že by se mi v klubu nebo na koncertě někdo smál. A to chodím mezi technaře, rockery, punkáče i metaláky pravidelně a to na různá místa. Nevím, tihle lidi asi neřeší, jak kdo vypadá. Proč to řeší na diskotékách, nevím? Vždyť i na diskotéky chodí rozdílní lidé, kteří mají rozdílné názory na život, a věřím, že většina z nich by se postiženému člověku nikdy nesmála. Možná jsem měl prostě jen pech a diskofilům křivdím.

Tak to jsem probral "posměváčky". Další skupinou lidí jsou "pomahači". To jsou lidé, kteří, když vidí hendikepovaného, snaží se mu pomoci a to ze vším a za každou cenu. "Přece tu židli, (která váží zhruba 3 kila) nepotáhneš sám, ukaž, já ti pomůžu". A už mi tu zasranou židli rve z ruky, abych se jako neunavil. Taky síla.

No a třetí skupinou lidí jsou takzvaní "chváliči". "Co, ty máš maturitu, i když jsi postižený, no to si teda machr, to já být tebou, tak to nedám". Uznávám, na střední byly 2 předměty, u kterých mě klasifikovali jinak než ostatní studenty. To byla tělesná výchova a psaní na stroji. Jinak normální student, občas jsem tedy musel profesorům něco zopakovat, jelikož mi nerozuměli, jinak prostě normál. Ne každý, kdo kulhá a šišlá, je mentálně zaostalý!!! Nejvíc mě pobavila jedna holčina, která, poté co jsem si, považte, sám zapnul bundu, pochválila slovy. "Kéž by byl každý takový, jako ty".

Co říci závěrem? Snad jen tolik, že žiji normální život. Dokonce se občas najde nějaké to děvče, které má chuť se se mnou pomilovat. Je fakt, že trošku závidím pánům, kteří se na dívku jen podívají a děvče už má, dámy prominou, vlhko v gaťkách. Ale každý nemůže být fešák, že? Navíc jsem objevil svou tajnou zbraň a tou je psané písmo, to ovládám, řekl bych na výbornou. Možná vás to překvapí, ale na Světě je tolik krásných žen, které si rádi píší při zlobení. S prací je to také komplikovanější, takže určité nevýhody to obnáší. Kdo má ale dnes pohádkový život? A co vy, máte ve svém okolí člověka s hendikepem? Jak reagujete, potkáte-li ho? Smáli jste někdy, někomu a teď je vám to třeba líto?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Která moje rubrika se vám líbí nejvíc

Moje literární pokusy 10.7% (50)
Úvahy a články 4.3% (20)
S Markétou v pekle a v ráji 8.1% (38)
„Ty Pičo“ 16.7% (78)
Filmové chuťovky 5.1% (24)
Videoklipy 6.6% (31)
Music 3% (14)
Poezie 5.1% (24)
XXX 40.4% (189)

Komentáře

1 hrachajdice hrachajdice | Web | 27. března 2018 v 13:51 | Reagovat

Taky mám od narození dmo , ale jsem na vozíku . Máš pravdu , lidi jsou buď zlý a nebo moc hodný . Málokdo umí najít tu rovnováhu od všeho trochu .

2 Akim Akim | E-mail | Web | 27. března 2018 v 14:01 | Reagovat

[1]: Ahááá, takže kolegyně ve zbrani? :-P  :D  :D  :D  Ono to není tak zlý, řekl bych, že poslední dobou už si lidé na hendikepované zvykli, mluví se o tom v televizi a v médiích vůbec, takže těch posměšků, či nechápavých pohledů ubylo a to dost, alespoň v mém případě. A to, že se občas někdo snaží až moc, to se dá přežít. ;-)  :-)

3 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 27. března 2018 v 16:00 | Reagovat

Pracovala jsem s vozíčkáři, zážitků a pocitů mám habaděj. Až mě překvapil ten silný výraz "vykroucenej",to je síla. Asi jsem hodně empatická,podařilo se mi najít tu správnou rovnováhu. Ale chápu, život je to těžkej. A proč jsou rockeři lepší? No protože to jsou rovný lidi, svobodný lidi, kteří nekoukají na to, jak člověk vypadá, ale hledají, co v něm je. Hodně štěstí! :-D

4 Akim Akim | E-mail | Web | 27. března 2018 v 16:07 | Reagovat

[3]: Těch výrazů jsem za život nasbíral spoustu, člověk si zvykne, tedy ne, že by to nebolelo, ale obrní se proti tomu. Proč bych se neobrněl, když mám obrnu, že. :D  :D  :D  :D  :D  A to s tím rockem si to vystihla přesně, už léta se pohybuji po klubech a v undergroundových hospůdkách a je mi dobře. Děkuji. ;-)  :-)

5 hrachajdice hrachajdice | Web | 27. března 2018 v 16:28 | Reagovat

[2]: Tak mě zase štve když je na mě někdo hodnej až moc :-D a posměšků je i tak hodně, aspoň u mě . Vozík pořád přitahuje puberťáky k rádoby vtipným poznámkám . Přiznávám se,že nad tohle jsem se nikdy neuměla povznést .

6 Akim Akim | E-mail | Web | 27. března 2018 v 16:53 | Reagovat

[5]: Hmm, ty to máš na vozíku asi o něco komplikovanější a jasně adolescenti jsou na to odborníci, hlavně, když jich je víc, to si to hezky užijou, aby se předvedli před partou. Je to těžké se nad to povznést, ale jde to. Mě zase třeba přijde, že spousta lidí říká doma svým dětem, ať pozdraví, když potkají někoho takového. Kolikrát mě za den pozdraví třeba i 10 cizích harantů, ale to je spíš úsměvné. ;-)  :-)

7 havrani-princezna havrani-princezna | E-mail | Web | 28. března 2018 v 1:33 | Reagovat

Tajemství skryté
bratře věz
do krve ruce rozedrané
nepřestaneš
dokud nezískáš
co získat nemůžeš
a slzy roníš
když skončíš metr před cílem...
Tajemství skryté, v chvíli
dokázat chceš to sám
i když jsou lidé milí
sám sebe odmítáš.

8 Akim Akim | E-mail | Web | 28. března 2018 v 18:49 | Reagovat

[7]:

Tajemství, co ukrýt nelze
sestro temnotou zahalená
nesmíš za přítěž brát
naopak jako ctnost svou
beru jej plnými hrstmi
snad blíže mě dovede k Bohu,
přestože mám tělo zhýralé
a myšlenky až hanba mluvit
v srdci lásky mám, sama víš
na rozdávání, stačí si vzít,
však není, kdo by bral, proto
slzy kanou po tvářích hrachové
bolest v duši odmítám
sám sebe však ne, lásky mám
plnou nůši, no podívej.

9 jmenuju-se-sacharin jmenuju-se-sacharin | E-mail | Web | 28. března 2018 v 22:02 | Reagovat

[1]:[2]:: Prý kolegyně ve zbrani, to mě pobavilo. :D Že bych se přidala do týmu? :D Poslední dobou článků o handicapu přibývá. :) A to je dobře! Piš dál, kolego. :)
PS: Mně se v klubech taky nikdo nikdy nesmál, ani na festivalech. :) Ba naopak, asi o tom někdy napíšu. :-)

10 Poustevnice, Čarodejka Poustevnice, Čarodejka | E-mail | Web | 29. března 2018 v 13:53 | Reagovat

Pro mě velmi zajímavý článek, protože kolem mě jsou jen zdraví lidé. Ovšem nedostatek empatie je taky choroba a poměrně častá. Mám zkušenosti pouze s mentálně postiženými dětmi. Chodily ke mně do krámu. Maminky si zřejmě řekly, že s dětmi mám trpělivost, povídám si s nimi, že je snad dokonce mám ráda. Opravdu jsem je měla ráda. Byly radostné a otevřené. Jaký rozdíl od chlapečka, který se rozběhl a zezadu nakopl maminku, která zkoušela botky dcerce. Když jsme si večer s vnučkou (10) špitaly v posteli, zmínila jsem váš článek. Ráno si ho ještě přečetla a pak jsme ho emailem poslaly starší sestře.

Přeji mnoho krásných a přátelských setkání. Zkuste se přeprogramovat a nastavit si jiná očekávání. :-)

11 Poustevnice, Čarodejka Poustevnice, Čarodejka | E-mail | Web | 29. března 2018 v 13:56 | Reagovat

[8]: Krásná básnička. Je to tak. Osud nám někde ubere a jinde přidá.

12 Akim Akim | E-mail | Web | 29. března 2018 v 18:58 | Reagovat

[9]: [9]: Jasně, vítej v týmu kolegyně. Píšu už 4 roky a zatím nehodlám přestat. :-P  :D  :D  :D

Určitě o tom napiš, zajisté to bude zajímavý článek. ;-)  :-)

13 Akim Akim | E-mail | Web | 29. března 2018 v 19:04 | Reagovat

[10]: Těší mě, že se vám můj článek líbil, i zájem vaší vnučky mi dělá radost, akorát doufám, že se na mém blogu moc nerozkoukala, jelikož některé mé články a především povídky pro děti opravdu nejsou. ;-)  :-)

Já už od života moc neočekávám, spíš se s napětím rozhlížím, co se jako bude dít. :-P  :D

14 Akim Akim | E-mail | Web | 29. března 2018 v 19:05 | Reagovat

[11]: Přesně tak, děkuji. ;-)  :-)

15 padesatka padesatka | E-mail | Web | 30. března 2018 v 13:45 | Reagovat

Stydím se za ty parchanty. Doufám, že jsem svoje syny vychovala ve slušné lidi, i když puberta je svinstvo.

16 Akim Akim | E-mail | Web | 30. března 2018 v 13:49 | Reagovat

[15]: Ty se přece stydět nemusíš, tvé děti jsou bezpochyby slušné. :-P  ;-)  :-)

17 padesatka padesatka | E-mail | Web | 30. března 2018 v 13:58 | Reagovat

[16]: Já doufám, ale znáš tu sílu smečky... ;-) Myslím, že ale vědí, že za takový posměch by do držky dostaly...

18 Akim Akim | E-mail | Web | 30. března 2018 v 14:11 | Reagovat

[17]: To víš, že znám, sám jsem neměl bezproblémové mládí. :-P  :D

Ono ani nejde o to, aby za to dostali do držky, ale spíš o to, aby přehodnotili své jednání a příště se nikomu nesmáli. ;-)  :-)

19 padesatka padesatka | E-mail | Web | 30. března 2018 v 14:18 | Reagovat

[18]: To bych ji vysvětlila taky...hned po té ráně...ale už jsou velcí, už je netluču, jen Druhorozeného občas plácnu... :-)

20 Akim Akim | E-mail | Web | 30. března 2018 v 14:22 | Reagovat

[19]: Ta rána by ani být nemusela, důležitější je to vysvětlení a hlavně pochopení. Navíc, fackovat své děti může být v dnešní době i nebezpečné. :-P  :-D  :-D  :-D

21 padesatka padesatka | E-mail | Web | 30. března 2018 v 14:24 | Reagovat

[20]: Já fackovala v době, kdy to ještě šlo, je jim 29 a 18... :-D

22 Akim Akim | E-mail | Web | 30. března 2018 v 14:25 | Reagovat

[21]: Tak to jo, potom. :-P  :D  :D  :D  :D

23 stuprum stuprum | Web | 31. března 2018 v 1:32 | Reagovat

Kéž by byl každý takový, jako ty.
Největší smích. :D

24 Meduňka Meduňka | Web | 31. března 2018 v 6:05 | Reagovat

Možná těm diskofilům ani nekřivdíš :-D
Co si tak pamatuju, takové blbouny jsem na diskoškách potkávala i já za mlada dost často.
Zařazuji do výběru.

25 Akim Akim | E-mail | Web | 31. března 2018 v 11:38 | Reagovat

[24]: No že jo? :-P  :-D Děkuji.

26 Akim Akim | E-mail | Web | 31. března 2018 v 11:39 | Reagovat

[23]: Ale kuš, všichni přece nemohou být jako Akimek. :-P  :-D  :-D  :-D  :D  :D  :D  :D  :D

27 gingerbibi gingerbibi | Web | 31. března 2018 v 22:45 | Reagovat

Klobouk dolů, určitě to nemáš lehké. Já jsem člověk, který takové "posměváčky" nesnáší. Možná to bude tím, že mi doma nic takového nebylo tolerováno. Kdybych byla svědkem něčeho tak nechutného, jako posmívání, byla bych nucena zasáhnout.

Zrovna jsem na praxi ve školce, kde máme holčičku s autismem, kluka s Praderův-Williho syndromem, kluka s opožděným vývojem (ten už ale odešel), kluka s vadou řeči a lehkým mentálním postižením. Je to těžký se každýmu věnovat individuálně, ale snažíme se. Ale každý jejich pokrok je pro nás krok dopředu! Takové děti mají ale srdce ze zlata :-).

28 Akim Akim | E-mail | Web | 1. dubna 2018 v 11:31 | Reagovat

[27]: Tak snadné to nebylo hlavně v pubertě, v tu dobu člověk všechno řeší, znáš to. Moc děkuji za krásnou reakci.

Je skvělé, že se těm dětem takhle věnujete, to zaslouží veliký obdiv. ;-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama