Člověk, který neustále žvaní o tom, jak hluboce miluje, upřímně milovat nedokáže.

Mízu v duši nenačechráš

28. dubna 2018 v 12:28 | AkasAkim |  Poezie
Mohutnost staleté sekvoje
nezlomně odolává dešti a větru,
rozvážně se v tanci komíhá,
v náruči hlídá si ostrost jehliček,
co nebodají nikoho u srdce,
zloba z ní nesrší, je totiž dámou,
co v kořenech nese tíhu Světa
a její šarm uzdraví všechnu bolest
mnohdy až zbytečně trpkého bytí,
človíček radostný v nohách jejích
kochá se malebnou krásou přírody,
pocit má, jako by veškerý ten půvab
ve své hrsti pevně, přec šetrně svíral,
pohlédne nebi vstříc, štěstím obdařen,
úsměv zářící rozpustile jeho tvář zdobí,
pokouší se kmen, tělo té dámy, obejmout,
líbá její pokožku v kůře snad začarovanou,
jediného kazu, ni chybičky viditelné
není si vědom, jedinec v lůně přírody,
na protilehlé straně, jen kousíček od něho,
na větvi téhož stromu, nehybně a trpělivě,
na počest osudu a po vůli moci nejvyšší,
poklidně človíček druhý, po ztrátě iluzí, visí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která moje rubrika se vám líbí nejvíc

Moje literární pokusy 10.7% (50)
Úvahy a články 4.3% (20)
S Markétou v pekle a v ráji 8.1% (38)
„Ty Pičo“ 16.7% (78)
Filmové chuťovky 5.1% (24)
Videoklipy 6.6% (31)
Music 3% (14)
Poezie 5.1% (24)
XXX 40.4% (189)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama