Člověk, který neustále žvaní o tom, jak hluboce miluje, upřímně milovat nedokáže.

Lakmusové zorničky

21. května 2018 v 18:18 | AkasAkim |  Poezie
Až konečně zešílím,
na hruď hlavu svou ti položím,
rytmus tlukotu srdce tvého
zbaví mě snad jednou provždy
prokleté, všepohlcující nejistoty, jež
skrz mramor vyklíčila z dechu bolestného,
navzdory dnům probděných v zapomnění,
i těch prosněných a v chůzi polomáčených
v jiskrných odlescích suicidálních myšlenek
obarvených lucidním šílenstvím
transdemálně nakaženým plytkostí formy
a nedostatkem infinity pro lidských kroků,
pak už se jen jednou nadechnu,
v nahotě procedím zbytky
svých animálností okořeněných slin
a v úkrytu tvé otevřenosti, v klidu zesnu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která moje rubrika se vám líbí nejvíc

Moje literární pokusy 10.5% (50)
Úvahy a články 4.2% (20)
S Markétou v pekle a v ráji 8.2% (39)
„Ty Pičo“ 17% (81)
Filmové chuťovky 5% (24)
Videoklipy 6.7% (32)
Music 2.9% (14)
Poezie 5% (24)
XXX 40.3% (192)

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 21. května 2018 v 19:12 | Reagovat

Zorničky opilé flašinetářky!

2 Akim Akim | E-mail | Web | 21. května 2018 v 19:17 | Reagovat

[1]: Ty musí být tuze svůdné! ;-)  :-)

3 Sugr Sugr | E-mail | Web | 21. května 2018 v 19:24 | Reagovat

Než zesnu zešílím,
kam položím svou hlavu nakonec,
to moc dobře vím! :-P

4 Akim Akim | E-mail | Web | 21. května 2018 v 19:50 | Reagovat

[3]: Není nad životní jistoty, že? ;-)  :-)  :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama