Člověk, který neustále žvaní o tom, jak hluboce miluje, upřímně milovat nedokáže.

Srpek utopen v polibcích

24. srpna 2018 v 19:35 | AkasAkim |  Poezie
Rozbřesk světla požehnaného
v očích tvých záhy kvapem pohasl
a já,
ničema,
jsem ty černočerné, uhaslé uhlíky
nedokázal opět rozžehnout,
doteky neomalené,
co život měly rozdmýchat,
závan smrti pitoreskní
přinesly jen.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která moje rubrika se vám líbí nejvíc

Moje literární pokusy 10.5% (50)
Úvahy a články 4.2% (20)
S Markétou v pekle a v ráji 8.2% (39)
„Ty Pičo“ 17% (81)
Filmové chuťovky 5% (24)
Videoklipy 6.7% (32)
Music 2.9% (14)
Poezie 5% (24)
XXX 40.3% (192)

Komentáře

1 B. R. B. R. | E-mail | Web | 2. září 2018 v 19:06 | Reagovat

... a přitom by stačilo tak málo, možná to je Osud, že se tak nestalo ... třeba moje neschopnost jen ochránila tvou nevinnost...

2 Akim Akim | E-mail | Web | 2. září 2018 v 19:31 | Reagovat

[1]: ... osud karty zbrkle míchá
        budoucnost nadějí dýchá
        co jsem byl nevinný to už je dávno
        šedivé vousy počítám každičké ráno

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama