Člověk, který neustále žvaní o tom, jak hluboce miluje, upřímně milovat nedokáže.

Leden 2019

Pugét

29. ledna 2019 v 11:12 | AkasAkim |  Poezie
Celá náruč orchidejí,
mezi nimi ty,
milá, milená a milovaná
květina,
co láskou tepe jí srdce,
tělíčko voňavé
v úponek proměním,
polibky jej vášnivě posázím,
pak vpletu se sám
vstříc vroucnosti dívčí,
lůno Země klínem tvým
oroseným, zhmotním,
na tělo nahé
vzkaz v kapičkách
napíši ti o tom,
jak moc po tobě toužím.

Rány z marnosti

27. ledna 2019 v 11:41 | AkasAkim |  Poezie
Existují dva rozdílné Světy,
jeden je ohraničen našim okolím,
ten druhý bloudí spletencem našeho nitra,
tyto dva Světy navždy ustrnuly v hádkách a sporech,
jsou neslučitelný a nesmiřitelný,
stejně jako světlo s tmou,
v určitých okamžicích se protínají,
ale úplné vzájemné prolnutí je provždy neuskutečnitelné.

Obrození

23. ledna 2019 v 12:38 | AkasAkim |  Poezie
Ozvěny vzpomínek
v tichosti do klubíčka
splétají paprsky světla
obřadně proplouvajících
všepohlcující temnotou,
vidiny snů slepě hledí
vstříc nekonečnosti
majestátného horizontu,
neonový odlesk
steskem otupělého
vesmírného třpytu
komíhá se časoprostorem,
snad z bezbřehé,
požehnaně neutuchající
vůle astrální nedosažitelnosti
hvězdné pospolitosti
usazené do nebesy
ozubeného soukolí
patosem osvíceného chaosu,
plameny plápolají
vodě navzdory,
konec dneška začátek zítřka
v tanci ohňů divoce plamenných
bezprizorně tmou rejdících,
nazdařbůh, zánikem pohltí.


Osud Světa? Obrození, či zánik?

Nonvaléři

20. ledna 2019 v 11:34 | AkasAkim |  Poezie
Jednou,
až zase zazvoní
a my budeme se zrovna milovat
jim otevřu,
jen na chvilek pár nechám tě opuštěnou,
dovnitř je však nepozvu,
ty pomatené dealery s vírou,
jen jim budu mlčky hledět zpříma do očí,
ať tam stojí jako solné sloupy,
ach, ubozí a trapní podomní prodejci písma svatého,
možná teprve pak ti dva vetřelci konečně pochopí
význam spojení slov
"strážná věž"
a jak nedůstojné, ba i nechutné je,
narušovat stylem obtížného hmyzu
někomu jeho soukromý prostor.

Proměna pokáním netratí

17. ledna 2019 v 13:26 | AkasAkim |  Poezie
Ve jménu humanity
milovanému slinu jedovatou
do tváře bez rozpaků plivneme,
na oplátku pak v čase vánočním
jablíčko zručně rozkrojíme
pod hvězdou smutkem zářící,
falešné sliby darujeme si,
prý s úctou, láskou a navěky spolu,
proč nevěřit na med,
je-li nám kolem úst mazán
a na jazýčku se nám rozplývá,
nač myslet na hroty trnů
medovicí tak hustě obalených,
až se nám při naši naivitě zdá,
že pouhé kousnutí do nich
ublížiti nám nikterak nemůže,
planost veškerých nadějí
však potoky slz nezastaví,
ani zázrakem nevysuší
tváře zoufalstvím uplakané,
láska coby medicína léčivá
vskutku darována byla nám,
avšak člověk při své mrzkosti
léčivku v jed rázem proměnil.

XX

14. ledna 2019 v 12:44 | AkasAkim |  Poezie
Bylo mi smutno,
moc jsi mi chyběl,
pohladila jsem se,
dychtivě jsem prahla
po tvé přítomnosti,
avšak pár minut poté
se mi po tobě stýskalo
ještě o mnoho více,
než kdy předtím.


Tento pocit zažil asi každý z nás. Taková ta zvědavost zkusit si na chvíli žít v těle opačného pohlaví. Jaké to asi je? Reálně si obě role mohou vyzkoušet jen transsexuálové, jejich zkušenosti jsou ale vykoupeny, řekl bych, celkem draze. Musí projít dlouhou, trnitou cestou a jejich odhodlání musí být opravdu obrovské, aby došli k tíženému cíli. Dobrovolně by si toto asi nikdo z nich nevybral.
Nicméně takové to fantazírování podpořené potřebnou dávkou zvídavosti je asi běžné. Nám, umělcům vlastně ani nic jiného nezbývá. V podstatě sami v rámci své tvůrčí činnosti nutíme svou mysl a chápání přijmout opačnou roli. A je to celkem zábavné, kór, je-li umělec obdařen silnou dávkou empatií. Ve svých dílech jsem se ženou stál již nesčetněkrát, tak proč to nezkusit znovu, že? Jestli se mi to podařilo, to už děvenky musíte posoudit vy.

V tichu

11. ledna 2019 v 19:26 | AkasAkim |  Poezie
Pod svícnem
stín ukrýval se tiše
přesto paprsek světla
ve tváři plaše dívčí
líbezné a spanilé
krásu svou překrásnou
neuschoval zcela.

Světélkování

7. ledna 2019 v 11:57 | AkasAkim |  Poezie
Projdeš-li stínem
plamínek duše objevíš,
nebo ji navěky ztratíš,
pak ale snadno poznáš,
že i se ztrátou nalézáš
spirit pod svícnem,

padá na něj hvězdný prach,
zdrž se obav a neměj strach,
pápěří hvězdné ukryto do tváří
astrálních vloček třpytně září,
opájí se tíhou snivých lehkostí,
to proto je život plný těžkostí.


Úžasná věc se podařila. Akimek vstoupil do Autorského klubu. Nevýslovně si toho vážím a cením. Dlužím vám všem, mým milovaným čtenářům a čtenářkám vřelé poděkování. Největší radost mám z toho, že můj virtuální (blogerský) svět začíná propojovat s tím reálným. Mám-li být naprosto upřímný, o něco více milé mi jsou reakce od lidiček, které znám osobně, od mých přátel a od rodiny. Tím ale rozhodně nechci snižovat komentáře od čtenářů a čtenářek, které znám pouze z blogu, to rozhodně ne. Jsem si jist, že mi rozumíte. Každá odezva, třeba i ta negativní je pro mě obrovskou motivací. Poslední dobou píši především poezii, tedy o něco více škádlím své podvědomí, ze kterého padají mi do náruče, vlastně spíše do mé mozkovny ta písmenka, která ve slova se jakoby kouzlem proměňují, ty verše a rýmy, co v báseň se proklubou. Psaní mi změnilo život. A k lepšímu, teď už to vím zcela jistě. Díky němu prožívám neuvěřitelné příběhy, poznávám lidi, přátelím se s nimi, zamilovávám se do nich, ať už platonicky, nebo i s kapkou erotiky na rtech. A je mi tak krásně. Kdyby mi to tenkrát, když jsem sem, na blog vkládal svůj první článek, kdosi vyprávěl, nevěřil bych mu ani slovo. Za bláhového bych ho považoval a myslel si, že si ze mě střílí. A vidíte, ty bláznivé vize kohosi se nakonec v realitu proměnily. Snad v tom má prsty i něco nadpřirozeného. Klasik má zkrátka pravdu, Svět je někdy skutečně k zbláznění a nádherně voní ta nesnesitelná lehkost bytí.

Milan „Mejla“ Hlavsa

5. ledna 2019 v 11:02 | AkasAkim |  Videoklipy
Mejlovi nebyla osudem dopřána ani ta padesátka, přesto můžeme s klidem říci, že jeho charismatický hlas a podmanivá basa bude tvrdit český underground na věky věků. Lidí jako je on, stále ubývá. Chybíš nám Mejlo, moc a moc!!!



Resuscitace

4. ledna 2019 v 12:43 | AkasAkim |  Poezie
Tvoje oči umí se smát stejně krásně,
tak jako pusinka tvá medová,
ve tvé náruči neocitl bych se na dně,
pryč byla by rána alkoholová,
vlasy heboučké máš, co pyšní se
magickou vůní vzdáleného orientu,
já však v oparu konopí ztratil se,
hlavičku v oblacích mám po jointu,
mládí jsem prohýřil a škodolibé stáří
za vrátky posměšně chechtá se mi,
štěstí však mám, vím jak očka ti září,
píšu ti tuto zprávičku a dobře je mi.

Lásky a pahýly

1. ledna 2019 v 13:07 | AkasAkim |  Poezie
Stojím nahý,
v mysli šrouby
a tak mi vrtá hlavou,
jestli se chceš milovat,
nebo jen dítě se mnou mít,
bez citu milovat nedá se, ale šukat ano,
pletací jehlici do srce kdosi vrazil mi.