Člověk, který neustále žvaní o tom, jak hluboce miluje, upřímně milovat nedokáže.

Únor 2019

Funus pro nezadané

28. února 2019 v 18:36 | AkasAkim |  Poezie
V rytmu promarněného života
na hřbetu kobyly Dona Quijota
obrátí se
v prach.

Galimatyáš

25. února 2019 v 14:51 | AkasAkim |  Poezie
Výkřiky dějin
dnes již nikdo nevnímá,
milionkrát jsou překrouceny,
rovněž děje přítomné
v zrcadle pravdy neobstojí,
neb je s nimi zacházeno stejně,
míti iluze o pravdivosti ve věcech budoucích
je též nevýslovná bláhovost a pošetilost,
lež ke snídani dáme si na vidličku,
pořádný nášup falší k obědu
a zvečera pro dobré spaní
výmysly sladké sníme jen za studena,
to nám je dobře a hej,
když břicho máme nacpané
a zcela u zadele nám je,
čím si naplníme ctihodného nácka,
pak už je nám úplně šumák,
že to co máme v panděru,
to máme i ve své přemoudřelé kebuličce.
A bod zlomu v nedohlednu!

Protivítr

22. února 2019 v 10:48 | AkasAkim |  Poezie
Láska je hříčkou přírody
s kterou si člověk
občas
rady neví,
kočičí klubíčko,
do kterého se
mnohdy i nechtíc
zamotá.

Nadechnutí

19. února 2019 v 19:49 | AkasAkim |  Poezie
Paprsek světla
v temnotě zahlédneš,
možná nespatříš jej hned,
i celé dlouhé roky může trvat,
než jej nalezneš,
nebude to světlo oslnivé,
ani životadárné,
přesto kousek naděje
v jeho záblescích jistě objevíš,
pak už bude záležet jen na tobě,
zda soukolí života tvého
v dobrém rytmu se roztočí.

Amfora

16. února 2019 v 16:04 | AkasAkim |  Poezie
Armáda polomrtvých těl
dnem i nocí bloudí,
v duších pusto a prázdno,
na srdcích zámky,
svazky klíčů od nich
dávno jsme ztratili,
digitalizuj svou mysl,
nebo budeš zatracen,
případně i zabit!
Morálka nástrojem moci,
hodnoty pokřivené
ve sběrných surovinách
marně čekají na zušlechtění,
stíny válek a totalit
zaslepily nám zraky,
otupěle čekáme na spasení,
siluety zkostnatělých rukou
kamsi prosebně natažené
volají po vysvobození
z okovů nehostinné historie,
která s příchutí současnosti
do naprasklého džbánu zítřka
klokotem se přelije.

Gordický uzel

13. února 2019 v 11:44 | AkasAkim |  Poezie

Veritas exulant

10. února 2019 v 18:45 | AkasAkim |  Poezie
Verše nikdy nelžou,
nejsi-li schopen v básních rozeznat pravdu
musí znamenat jen jedno,
že neumíš je číst.

Sagittarius

6. února 2019 v 13:40 | AkasAkim |  Poezie
Pohlcen tmou
pařátem svým
duši vyrval si z těla,
krev z něho tryskala
na všechny strany,
on však silnější byl,
než kdy předtím,
hrot šípu do horké,
rudé lávy namočil,
tětivu nadoraz napnul
a aniž by mířil,
vystřelil srdci vstříc,
jež Múza milovaná
v hrudi opatrovala,
vášeň svou tak
s nevinností její
v ten moment spojil,
zlo s dobrem rázem
padlo si v náruč,
rozum s instinktem
začal se však přít,
zbrocené lůno zemské
rozevřelo se a z něho
náhle zrodil se člověk,
tvor, co promrhal
schopnost dospět.

XIII. Století + Bratrstvo Luny v Plzni

3. února 2019 v 17:45 | AkasAkim |  Úvahy a články
Sny jsou od toho, aby si je člověk plnil. Včerejší koncert XIII. Století a spřáteleného Bratrstva Luny takovou událostí pro mě rozhodně byl. Své tužby jsem si splnil vrchovatě. Aby také ne. "Třináctku" poslouchám zhruba 15 let, ale zatím jsem se nedokopal (hanba mi) k tomu, abych navštívil jejich vystoupení. Byl to můj obrovský hřích a po včerejší noci jsem si ještě více vědom jeho závažnosti. Teď už ale mohu v klidu spát, veškeré resty zapomenuty, krvavá stigmata zažehnána a hříchy ukonejšeny.


Vykrystalizovaná neuróza

1. února 2019 v 12:40 | AkasAkim |  Poezie
Včera v noci
jsem měl jasné vize,
hned po probuzení
ale kdosi rozcupoval
veškeré mé sny
na titěrné kousíčky.

Transcendentální most
mezi nebem a peklem
v mžiku lehl popelem.

Rány na těle i na duši
stálé otevřené jsou
až na bělostně holou kost,
jizvy po nich obsesně svědí.
Proč člověk rozkoší vrní,
když škrábe si je náruživě?