Člověk, který neustále žvaní o tom, jak hluboce miluje, upřímně milovat nedokáže.

Duben 2019

Nekrolog

29. dubna 2019 v 10:28 | AkasAkim |  Poezie
Dýchám,
tudíž živ jsem,
ačkoliv časem stárnu,
fakticky vzato zaživa umírám,
reálně viděno jednou stejně vyhynu,
pak se jen napíše, "cítil se být pánem, ale byl parazitem".

Hlad modlitbou neopiješ

26. dubna 2019 v 15:33 | AkasAkim |  Poezie
V chrámu honosném
modlili se za chudáky a hladové,
dráček v hávu plamenném
vehnal ale svaté do jámy lvové,
tváře jejich pokryly slz krůpěje,
dál trpěli i ti chudí a hladoví,
přec věřící nevzdali se naděje,
s Kristem umírají jen bláhoví,
sbírkou spasili majestátný chrám,
ohromnou sumičku dukátů rázem sehnali
na vzácnou výzdobu i nový trám,
těm z prázdným břichem však najíst nedali,
vše se pak přesto k dobrému zvrátilo,
pod kříži svěcenými nasadili si ochotně brýle růžové,
ohnivého draka přemoct se podařilo,
v nablýskané novotě dál modlí se za chudé a hladové.

Přejmenovaná

23. dubna 2019 v 9:45 | AkasAkim |  Poezie
Hrozně moc se omlouvám, že sem tuhle báseň vkládám již po několikáté, ale předchozí pokusy jsem musel smazat, jelikož mi pod nimi, v komentářích začalo naskakovat šílené množství spamů často psané azbukou, či jinou hatmatilkou. Přijměte tedy mou hlubokou a upřímnou omluvu a držte mi tedy prosím palečky, ať se ta hrůza neopakuje. Toto je třetí pokus a pod jiným názvem, tak snad to dobře dopadne.

Post scriptum z bušení hořícího srdce

Strašně moc rád
mám ten pocit dojetí
z tvojí pouhé přítomnosti,
i když tvá jsoucnost
nikdy nebude jen lecjaká,
čas vleče se a jindy zase
po větru letí si koloběhem dějin,
je mi po tobě vážně smutno,
přesto nedá mi to,
abych se občas neusmál,
mám přece vzpomínky
a ty jsou tak reálně hřejivé,
až se musím sem tam štípnout
pro ujištění, že se mi jen nezdáš,
tak dlouho jsem pouze snil,
ale teď mám opravdu tolik
nádherných, skutečných vzpomínek,
tvůj vřelý úsměv je mým pokladem
a to je nejvíc, navěky nejvíc, nejvíc.

Po ránu

22. dubna 2019 v 23:13 | AkasAkim |  Poezie
Jsi kráska s vlasy barvy havraní,
co nedá mi spát, jen podívám se na tě
a rázem rázně zavrhuji svítání,
tvá tušená nahota svádí mě chtě nechtě,
dovol mi víc a bud mou múzou,
buď mou voňavou esencí a mým svůdným snem,
čas budoucí už nepáchne hrůzou,
myšlenka na tvé tělo provede mě celičkým dnem.

Je jaro, období toulavých pohledů

19. dubna 2019 v 13:09 | AkasAkim |  Úvahy a články
Jelikož mě církevní svátky ani trošku neinteresují, popřeji vám tedy alespoň, abyste si do sytosti užili krásné a slunečné počasíčko. Vychutnejte si to příjemné období, kdy je sice už teploučko, ale zároveň nás ještě nemučí nemilosrdné paprsky úmorného vedra. Jaro je pro mě symbolem nových počátků. Příroda se probouzí ze zimního spánku, všechno začíná kvést a růst. Vše se tetelí a sílí. A především, pánové, nastává to překrásné a nádherné období, kdy zimníky, bundy, i tlusté svetry pomaličku mizí ve skříních a šatníkách. Je to tedy doba, kdy je nám opět po několika měsících umožněno spatřit pouhým výhledem z okna to nepřeberné množství polonahých andílků, ale též spoře oděných ďáblic. Vzduch je zase přesycen vůní touhy a vášně. Ano, je na co se dívat. Ladné pohyby, úžasné křivky ženských těl, spanilost střídá líbeznost. Krása mění se v nádheru. Představy se kupí, fantazie nezná hranic, ani mezí. V našich myslích je vše dovoleno. Ale pozor pánové. Důležitá je ohleduplnost. Pozorování ženské krásy má i své zákonitosti. Muž by si tuto činnost měl užít do sytosti, zároveň by se ale u toho měl chovat tak, aby to pozorované ženě, či dívce nebylo nepříjemné. Znáte se, že? Chlápek se snaží nenápadně pozorovat veškerou tu krásu kolem sebe, ale najednou si uvědomí, že nepokrytě civí a navíc se u toho tváří, jak naprostý trotl, či vítěz soutěže "Uchyl roku"Smějící se. Buďte tedy co možná nejvíc shovívaví, dbejte na to, aby vaše pozorování bylo vnímáno jako laškovné svádění a ne jako něco, z čeho bude mít nebohé děvče, či ladná panička ještě měsíc noční můry.

Toulavé pohledy mohou totiž ublížit stejně, jako toulavá srdce. Správný muž by se měl řídit heslem. "I chlípnost lze projevit s grácií a šarmem."

A vy dámy, ženušky a děvenky. Odpusťte nám, že občas ujedeme pohledem tu na vaše méně, či více narostlé přednosti, tu oceníme krásu a pevnost vašich sedacích bochánku, tu skloníme zraky, abychom ocenili eleganci vašich pěstěných nožiček. Dovolte nám se pokochat veškerou tou nádherou a krásou. Však my moc dobře, že i vám to udělá dobře.Mrkající

Mějte se náramně. Mám vás moc rád. Také vám všem moc děkuji za veskrze kladné reakce na má literární dílka, za všechny ty lajky a komentáře na blogu, ale poslední dobou především na facebooku. Nebojte se mě oslovit, nebudu-li v práci, rád s vámi pohovořím, písemně i jinak.

Nechť Slunce doprovází vaše dny a Luna ať ochrání vaše sny.

A nezapomínejte. Vše má svůj rub i líc, život není černobílý, tak ho tak nevnímejme.





Anachronizmus otazníku

18. dubna 2019 v 11:37 | AkasAkim |  Poezie
Ozvěny v tichu ptám se,
proč člověk tak zlý je?
Je bol a žal lidskou duši sžírající
tou neklamnou příčinou?
Nebo z pouhého principu
lid zlobou opájí se?
Či příroda sama
dala mu do vínku
všechnu tu proklatou zlost?
Ve stínu staleté lípy
na úpatí mohyly stojící,
mlčky, plačky, sám
otázky komusi pokládám,
rumělku sebranou z červánků
v rukou hýčkám,
tak znovu a zase se ptám.

Tolik otázek a odpovědi žádné.

Snad jen kdesi v dáli
křídel šum havraních
v šepotu vánku
smrt pokolení lidskému
neochvějně přivolává.

Popravené genitálie

15. dubna 2019 v 18:38 | AkasAkim |  Poezie
Tělíčko by hrozně moc chtělo
a srdce vlastně taky,
přesto není to tak, jak by mělo,
ty nešetříš rozpaky,
prý tak ráda mě máš,
je nemám jediný důvod ti to nevěřit,
přátelsky mě objímáš,
přesto v plánu nemáš se mnou hřešit,
smutně pravíš, že cosi tomu zkrátka chybí, ono veliké N,
ta bezvýhradně potřebná jiskra,
jsem si jist, že i kdybych měl IQ, jakým pyšní se Stephen,
výsledkem byla by stejná prohra,
na Světě to takhle jednoduše chodí,
osud lidský se s tím občas vůbec nesere,
duše i oči se sem tam v slzách brodí,
ale tam kde vášeň chybí ani smrt nebere.

Autoskopie

12. dubna 2019 v 13:23 | AkasAkim |  Poezie
Melancholie hladu
čpí mi z očí,
srdce trpce buší
větru skučícímu pro radost,
chuť pelyňku
z granátového jablíčka
jazykem setřu,
no tak vidíš,
i v létě přece jen může padat sníh,
ačkoliv jen po troškách,
skrz odrazy světel letí si
a v ten samý okamžik
kdy na zem dopadne,
tak bez varování roztaje,
zase mám v duší ten zvláštní pocit
poháru přeplněného prázdnotou,
sklíčenost,
stojím sám uprostřed davu,
někdo na mě z dálky volá,
já však předstírám, že ho neslyším,
do jisté míry vlastně nelžu,
jen se bojím, že když se otočím,
má ústa zas budou se smát,
ale mé oči potají pláčem zcepení.

Vyžranej skeleton

8. dubna 2019 v 11:46 | AkasAkim |  Poezie
Alespoň chviličku chci mít dojem,
že žiji svůj skutečný, vlastní život,
alespoň na opravdu maličký okamžik
bolestně nechci se dívat do zrcadel
zasazených do zármutku vašich očí,
alespoň několik krátkých minutek
rád bych si dovolil dýchat volně,
bez pocitu provinění, hanby a studu,
alespoň na pár dní oblažte mě zdáním,
že dovedu vás vášnivě obejmout,
a přitom nezlámat vám všechny kosti,
alespoň pro jednu noc zbavte mě
té ohavné a mrzké, noční můry, v níž
duše má bloudí t(aj)emným lesem.

Paprsek smyslnosti

4. dubna 2019 v 12:30 | AkasAkim |  Poezie
Polibky v kapkách vody hřejí,
na tělíčko nahaté dopadají,
jedna druhou horlivě předhání,
pokožku konejší v rytmu vášní,
orosená kůže napíná se vláčností,
ozdobí se čokoládovou sladkostí
po síle vášně dychtí,
prahne po splynutí,
v myšlenkách již hřešíš,
samotou se netrýzníš,
hladíš se a laskáš,
bohyni Venuši vzýváš,
do příšeří se halíš,
plamínky svíček se chráníš.

Já tajně, mlčky, v koutku
vůní tvou opájím se,
po doteku toužím,
a po kráse souznění,
kapičky horké vody,
jediní němí svědci
žehnají nedočkavosti
mých pružných prstíků.