Člověk, který neustále žvaní o tom, jak hluboce miluje, upřímně milovat nedokáže.

Červen 2019

Hate

27. června 2019 v 12:15 | AkasAkim |  Poezie
V očích
palčivě
pálí mě
stíha všedního dne,
v ústech
hlasitě
hýká mi
chmura, co nikdy nezrezne,
v uších
bezhlavě
trýzní mě
absence ticha, jež vůli echa propadne.

Sladkost slz po lících kanoucích,
hořkost rtů směle se smějících,
ve snech hřebeny hor bez námahy pokořím,
v srdci však balvan tíživý rozdrolit neumím.

Před i za oponou
prožívám show tesklivou,
"kdyby" je často slabou útěchou.

Ianovi

Kuběny neslzí

24. června 2019 v 14:16 | AkasAkim |  Poezie
Netvor v srdci pokoj hledá,
když čte vzkazky měsíční,
únavou omámen,
však ne na tolik,
aby již nedokázal snít,
myšlenky na souložnici
jsou mu darem vzácným,
než vyčerpáním ulehne,
aby k ránu mohl za kořistí jít,
pomyslí šeptem na tvé paže bílé,
pro něj dávno ne nevinné,
hvězdo tajemná, anděli padlý,
sladce spi, dnes i jindy
vlci divocí o tobě tajně sní.

Soukolí souznění

21. června 2019 v 11:36 | AkasAkim |  Poezie
Z lásky k tobě
nahotou jiné ženy
opíjím se
doufaje, že
kolečka do sebe jednou zapadnou
tak, jak mají.

Do ticha

18. června 2019 v 11:26 | AkasAkim |  Poezie
Celý se chvěji
to touha přemáhá mě
a ty ji na n-tou násobíš
bez meškání
milenci v sobě
steny a vzdechy
slastně zvoní do ticha
fyzické spojení
potřeba těla
srdci nebrání
city jako bonus
vesmír v nás
i všude kolem
faleš zábran
hravě pokořená
svoboda
volnost
rozkoš
let.

Hovnoprávnost

15. června 2019 v 13:33 | AkasAkim |  Poezie
Lhostejno je, jsi-li chuďas, či ropný magnát,
stejně musíš si přidřepnout, chce-li se ti srát.

Šrám na srdci

12. června 2019 v 12:23 | AkasAkim |  Poezie
Čas existuje,
ale jeho fáze se protínají,
podobně jako tváře, na které
svit Luny
v stříbřitých paprscích
dopadá,
prostě mě jen obejmi.

Blít, či neblít

9. června 2019 v 12:11 | AkasAkim |  Poezie
Páchnoucí hniloba
mysl nám zatemnila,
vlastníme hlavy,
hlavičky plné výkalů,
obsah tlustých střev
zcela vyplnil prostor našich mozků,
možná nám kdosi řitě zalátal,
to co mělo by jít spodem ven,
náhle nahoru si šplhá,
krásně si to tam bobtná,
celé lidství smradem čpí
a to od hlavy až po paty,
až se mi chce z toho blít,
ani kořalka už nepomáhá,
tuny zapáchajících hoven
a nikdo neví, jak z toho ven.

Řvi!

6. června 2019 v 11:04 | AkasAkim |  Poezie
Ti, co potají milují
lásku nevyznávají
jen do nebes
tichounce
křičí jména
svých andělů,
(co křídla nemají).

Potěšit a zapomenout

3. června 2019 v 11:43 | AkasAkim |  Poezie
Viděl jsem slziček kapičky,
po tvářičkách stékaly ti spěšně,
pak na zem dopadaly mlčky,
vzápětí sesbíral jsem si je tajně,
jen chviličku po tvém odjezdu, víš,
dodnes je mám dokonale schované,
v srdci svém, tam je do jedné zříš,
tak jako skleněnky jsou průhledné,
příjemně hřejí a lahodné jsou stejně,
když už mi chybíš tak, že vydržet se to nedá,
jednu ochutnám a zase je mi krásně,
podívej, další slzička tvá z oka mého padá.