Člověk, který neustále žvaní o tom, jak hluboce miluje, upřímně milovat nedokáže.

Srpen 2019

Jednooké skrzprsty

31. srpna 2019 v 12:27 | AkasAkim |  Poezie
Projdi se tmou
a pak uchem jehly
přísliby příštích let
provlékni.
Krví se neumaž.

Nebe je nadohled,
přesto v nedohlednu.

Hej!

28. srpna 2019 v 10:43 | AkasAkim |  Poezie
Hej, ty tam,
nekulhej,
hej, ty tam,
no ty s tou pařátou,
hej, ty tam,
nešišlej,
hej, ty tam,
nepij ty zkurvený panáky,
hej, ty tam,
slova ti posílám,
o dešti ve smetí,
o bezpráví práva,
o radostech z bolístek,
o bezbožnosti Boha,
hej, ty tam,
nenech si ty slova pro sebe,
hej, ty tam,
přidej kurva do pajdu.

Jitřenka v poutech

25. srpna 2019 v 19:49 | AkasAkim |  Poezie
Hvězdy
ve tvých očích
ustavičně svítí,
třpytivě září,
cinkot jejich odlesků
je téměř slyšitelný,
polibky mě zasypávají,
hřejivost z nich přímo sálá,
ad astra letím,
s tebou, v tobě,
dobrovolně spoután.

Seznámení, rande, svatba, rozvod, smrt

22. srpna 2019 v 10:32 | AkasAkim |  Poezie
Ve druhé třídě
jedoucího vlaku
šinoucího se odkudsi kamsi
setkali se v bezvýznamném pohledu
dva páry lidských očí.

Izolepa

19. srpna 2019 v 12:04 | AkasAkim |  Poezie
Tunou pásky lepící
k sobě přilepeny,
osoby,
co snad vzájemně chtěli by se milovat,
ale vskutku se nemilují,
nedokáží to, jen to předstírají,
osoby,
které touží po vzájemném souznění,
přesto v hloubi duše opájí se nenávistí,
ze zoufalství nejsou schopni si to přiznat,
ponižování, urážky, nevěra, manipulace,
jak strastiplná cesta životem,
metry a kilometry průhledné izolepy,
zatím to zázrakem drží,
vypadá to však hrozně,
perníkové srdce z pouti
a na něm ozdobný nápis
"nenávidím tě."

Chomáčky krve a jiné veselé dokonalosti

16. srpna 2019 v 12:42 | AkasAkim |  Poezie
Sekala latinu,
přesto jsem ji nasekal
na holou,
a bylo nám nádherně,
oběma,
krásně to vonělo.

Mezimostí

13. srpna 2019 v 19:13 | AkasAkim |  Poezie
Na dnešek zdál se mi sen,
o přívětivosti hněvu,
o trnech na růžích,
o mléce v oblacích,
o tom, že stejně jednou zešílím,
pokud dřív neskonám,
ten sen voněl životem
a tím, co přijde po něm,
měl jsem spánkovou paralýzu,
na tu jsem celkem zvyklý,
vlastně jsem si to svým způsobem i užíval,
pak mě probudil plný močák,
vrátil jsem se do postele,
přitulil se k tobě, ale ty jsi vedle mě neležela,
bylo mi tuze smutno, skoro až do breku,
jenže chlapi přece nepláčou,
tak jsem chvilku onanoval,
to mě měkounce uspalo,
mohlo se mi zas něco hezkého zdát,
jenže řinčení ranního budíku
všechnu tu dokonalou krásu Světa
jednou a provždy přehlušilo.

Umíráček

10. srpna 2019 v 13:41 | AkasAkim |  Poezie
Tak si tak hloubám
a nabývám dojmu dvou možností.

Pokud dojdu k názoru,
že tě skutečně miluji,
z přemíry neopětované lásky
jistě rázem zahynu.
Budu-li však pod tíhou pravdomluvnosti
nucen uznat, že tě nemiluji,
bolestnou lítostí mi vzápětí pukne srdce.

Panna a netvor

7. srpna 2019 v 11:32 | AkasAkim |  Poezie
Divokost poutáš do slov nevyřčených,
nezapřeš ji v sobě však,
skrz sny nechtíc cedíš ji,
vlci přece ucítí víc,
než tvor lidský,
jejich instinkty je nikdy nezradí
a má niterná maličkost vnímá
podstatnou změnu ve tvém chování od doby,
co poznala tě blíže královno noci,
princezno havraní, ženo, dívko,
svátostí se zbožně opájíš,
mě však více tváří nabízíš,
sama si to plakajíc přiznala,
zanech mezilidské zdrženlivosti,
jiskři chomáčky vášní a touhy.
Nač v obrazech vidím tě nahou,
když svatozář na hlavě chtěla bys mít?
Strhnu ji hrubě a oheň zapálím,
co v popel promění ten symbol nevinných,
no řekni, nevěsto klamné čistoty.
Proč nutkání mám psát ti slova stále
odvážnější a drzejší, o milování,
o polibcích a dotecích plných významů?
Vesmír krásně vonní nekonečností
a moudrostí nedosažitelnosti,
též plný zázraků je a divů,
no uznej, ty - svátost, a já - hřích,
vtěsnány k sobě blíže, než oba přiznáme,
my dva, tak rozdílní lidé,
ty modlíš se každičký den,
já, až hanba mluvit,
zkrátka zvíře hladově běsnící,
a kráska do bělostného hábitu oděna,
jen kapky krve zdobí ji,
když animál dravě zaútočí,
svou kořist chytí a nepustí,
přesto ji nezabije,
jen pár kapiček pozře,
aby přežila, tu dívku nechá žít,
bez ní by bylo ztracené,
to zvíře alkoholem zmámené,
temným krajem se potulující.

Love story na předpis

4. srpna 2019 v 11:23 | AkasAkim |  Poezie
Slovní rezignace,
myšlenek poluce.

Věty jsou obehnané dráty všednosti,
příběhy opile motají se v obyčejnosti,
za ranního kuropění unaveně vstát,
kafe s léky pro dobré trávení si dát,
s láskou i bez ní pohodlně dá se žít,
zá pár let budeme si v zemi tiše hnít.

Srdce naložené v alkoholu

1. srpna 2019 v 12:22 | AkasAkim |  Poezie
Jen na maličkou chvíli mohu
obdivovat hvězdnou oblohu,
prvních pár loků chutná mi sladce,
múza nahá, co vyléčí bolavé srdce,
další hlty však těžce hořknou,
objednávám sklenici osudnou,
co úsměv v úšklebek promění,
nejistý krok, špatné znamení,
náhle z baviče je bídný klaun,
na dno číšky vzteká se Faun,
z potřeby zoufalství nechám si zpupně dolít,
vstup ráje uzavřen, do pekla snažím se dojít,
jsi věru dobrým služebníkem,
ale neskutečně krutým pánem.

Ave Disulfiram.