Člověk, který neustále žvaní o tom, jak hluboce miluje, upřímně milovat nedokáže.

Březen 2020

Na půdě jsou dveře zavřené

27. března 2020 v 19:41 | AkasAkim |  Poezie
Půjč mi své rudolící rtíky
neboj, vrátím ti je, sladce zlíbané
polibky pokryji tvé prstíky
od palečků k malíčkům spočítané

plaše usmívat se budeš u ručiček
každý z nich dostane něžnou pusinku
více šimrat bude tě to u nožiček
vím, jak moc lechtivá tam jsi miláčku

hubička voňavá letí už tvým vláskům vstříc
a věř mi lásko, že těch hubiček budou tisíce
šíje tvá obdrží jich miliony a snad ještě víc
až na půdě v noci se sejdeme za svitu Měsíce.


S láskou a něhou, upřímně věnováno Nicole

Velký rozhovor s blogery II - Otázka číslo 9

22. března 2020 v 14:40 | AkasAkim |  Úvahy a články
Předposlední otázka userčina Velkého rozhovoru s blogery nese jméno Andreje Babiše. Já ještě pro jistotu připomínám, že celé interview vzniklo před více, než dvěma roky a jak vidno, názor na soudruha Bureše jsme tenkrát měli zhruba všichni stejný. Nevím, jak ostatní, ale já mám i dnes stejné mínění jako tenkrát.

Memoid

21. března 2020 v 12:52 | AkasAkim |  Poezie
Když jsem se probudil,
ležela vedle mě,
ta neutuchající touha,
měla božsky vláčná ústa,
níž tušil jsem zbrocený klín,
nedokázal jsem se ovládnout
a téměř bez váhání jsem to udělal,
žádnou bolest ani lítost jsem nepocítil.


Vím, že by to v této době chtělo něco veselejšího, ale zatím nemohu sloužit, veškeré mé múzy jsou patrně také v karanténě, takže zatím zveřejňuji jen tuhle truchlivou, napsanou ještě před koronou. Je hodně smutná, když ji pochopíte, ale nebojte, přes veškerou skepsi si myslím, že brzy bude zase dobře. Držte se, všichni.

PF 1989

17. března 2020 v 19:35 | AkasAkim |  Poezie
S naivní představou,
že píší knihu novou
počali písmeny řádky plnit,
ve věty významné je měnit,
příběh hrdosti, demokracie a svobody, to byl vysněný cíl,
novinku však nahradil demokraturou páchnoucí druhý díl.

Černava

14. března 2020 v 12:14 | AkasAkim |  Poezie
Na zádech snad kříž mám
a v očích stesk děvky,
plazím se po kolenou,
emoce z půllitrů chlastám,
pocity namátkou sesbírám
jako zbytky u popelnic,
zkvašený prototyp lásky
v opojném oparu
voní i páchne najednou,
něha izolační pásky
lepí celý můj snový Svět,
city k tobě,
city k sobě,
city, to je velkoměsto,
nebo pára nad hrncem,
co se nikdy nerozplyne,
poškrábané srdce
sklem velkolepě vyříznuté
odpadní rourou odtéká
a nějakou starou zeď zdobí
nepochopené desatero,
nenávistně zvracím.

Kortikofobie (málem jsem se oženil)

9. března 2020 v 16:30 | AkasAkim |  Poezie
Do papírové krabice s nápisem
"nepoužité léky"
veškeré své city vložil jsem
a nesu je k likvidaci do lékárny,
nebyl o ně valný zájem.

Rituál

5. března 2020 v 20:34 | AkasAkim |  Poezie
Vzdej se těla svého
pošli ho smrti vstříc
duši svou
marasmem ztrápenou
pozdvihni výš.

Lítačky

2. března 2020 v 11:52 | AkasAkim |  Poezie
Kdesi, kdosi, sám
pro bolest v srdci umírá
trpkost samoty ho užírá
zato já si tady, za mořem
mučen stejným pocitem
první ligu chlastám.