Člověk, který neustále žvaní o tom, jak hluboce miluje, upřímně milovat nedokáže.

S Markétou v pekle a v ráji

Nezkrotnost Markétčina - část 7

23. listopadu 2015 v 17:47 | AkasAkim
"A jak to vlastně má Krista s tím frantíkem?" zeptala se mě jednou po příjezdu od Pavluši Majky. Tázavě to na mě vyštěkla ještě u dveří jedním dechem s pozdravem. Pak začala mudrovat. "Přemýšlela jsem o tom, a myslím, že je blbost a hlavně nespravedlnost, bránit ji ve štěstí, jestli ho miluje, tak by s ním asi měla žít, ne?" její uvažování mě docela překvapilo a zaskočilo, navíc to podala tak nějak chladně, jakoby z ničeho nic zapomněla na to, jak je s Kristou spojená a svázaná. Jejich vzájemnou propojenost jsem měl za svatou a dobře jsem si pamatoval, jak se Markéta tvářila, když ji poprvé Kristýna naznačovala, že existuje muž, který žije ve Francii, jmenuje se Yves, že má o ní veliký zájem a zároveň, že ani on jí není zcela lhostejný. Samozřejmě, že Majky na to tenkrát neřekla nic negativního, dokonce se to snažila obrátit ve vtip, že si po hodně dlouhé době Kristýna dopřeje pořádného chlapa, přičemž reflektovala událost s předešlého týdne, kdy jsem v únavě nepodal při našich trojhlavých hrátkách ne zcela přesvědčivý výkon, za který jsem se jim musel řádně omluvit, následně jim to vynahradit výkonem alespoň uspokojivým a ještě je kompenzačně pozvat na dražší večeři. Vždycky byla taková. Patrně nám, mě, Kristýně a vlastně tak trošku i sama sobě, chtěla dokázat, že už je o mnoho silnější, než dříve, že už s veškerou důsledností hodila za hlavu, jak své v plačkách prožité a nemilosrdně protrápené dětství, které s části musela prožít v dětském domově, tak i příhodu, kdy u nás zazvonil opilý a patrně i toluenem omámený vagus, hlásící se k ní jako její biologický otec. Všichni tři jsme se instinktivně snažili na tuto hrůzostrašnou událost zapomenout, co možná nejdříve a snad se nám to i podařilo, podívám-li se ale na tu věc zpětně a střízlivým zrakem, myslím si ale, že ten den se v Markétce něco zlomilo, snad to byl pocit katarze, který prožila, ale bohužel, díky němuž se následné události naopak počali odvíjet slušně řečeno, ne moc dobrou cestou. Ne, že by se Markétka samotná, nebo její chování změnilo nějak rapidně, ale jakoby se malinko vytratila ona magicky kouzelná hřejivost, vyzařující z nepříjemnostmi života uondané dušičky mé milované a milené femme fatale. Asi už tenkrát se počala odevzdávat věcem, se kterými předtím chtěla bojovat a vzdorovat jim. To si ale člověk uvědomuje až později, tenkrát se zdálo být vše ještě v naprostém pořádku, i když se ten náš copatý spratek choval nestandardně, ale sakra, dalo se vůbec někdy označit Markétino chování za standardní? Ani náhodou.

"No tak haló pane, prozradíte mi už konečně, jak to má Krista s tím Francouzem, chodí s ním, nebo s ním jen šuká?" vyzvídala neomaleně na nesprávných místech a přitom si připravovala již čtvrtý půllitr rumu s colou, náhle se jí podařilo převrhnout otevřenou pet láhev s nápojem, jehož součástí byla v minulosti v určité, malé míře i kokain. Přísně jsem se na ní zadíval a zakroutil jsem nechápavě hlavou. "No bože, trochu vylité coly, Svět se proto nezboří ne, pane?" Její pohled byl už opilostí notně zakalený, přitom vypadala stále úžasně, svůdná a svádivá jako obvykle. "Alespoň mi za to potom můžete naplácat, pane," bylo ji jasné, že i má hlava není zcela čistá a že moje přísnost vzala vlivem alkoholu za své a že dojde-li na nějaký trest, odehraje se vše v rámci erotické hry, takže se případné potrestání rázem promění ve slastně hříšnou odměnu. "Nebo mě můžete ztrestat společně s Kristýnkou, až dorazí, třeba si mě můžete i lehce svázat, co vy na to, pane?" věděla, že tato otázka je zbytečná a nabídka nebude odmítnuta. "Ale nejdřív se tý rajdy zeptám, jak to má s tím frantíkem, protože vy mi to evidentně nepovíte, co?" zasyčela a přihnula si ze sklenice. "A co ti jako mám říct, musí ti být přece jasné, že pokud se nesvěřila tobě, tak mě už vůbec ne," bránil jsem se pravdivě. Upřímně, i mě se zdálo býti podivné, že nám Kristýna o veškerých svých citech k nám neznámému Francouzovi tají, respektive o nich přinejmenším mlží. Věděl jsem, že o něm, jako o možném příteli uvažuje, že ho má moc ráda, zároveň mi ale stále v hlavě tkvěla vzpomínka na její slib, že mělo-li by být její trvalejší odcestování do Francie Markétce jakkoli nepříjemné a stresující ji, Yvese se vzdá. "No jen aby, však já si na vás řádně posvítím," zahrozila mi máchnutím ruky, ve které měla sklenici s nápojem, který se pochopitelně opět vylil na podlahu. "Se to pak utře," jen pokrčila rameny a drze se usmála. Mě bylo jasné, že ten večer se v žádném případě výprasku nevyhne. Co mi ale tenkrát vrtalo hlavou, bylo, proč se ten večer tak opila, protože v té době se alkoholu poměrně dost vyhýbala. Tvrdila, že jí to poslední dobou nedělá moc dobře a že je jí pokaždé na zvracení. Díky Bohu uběhlo už jen pár minut a dveře rozrazila Kristýna, která právě dorazila taxíkem z letiště poté, co ve Francii opustila náruč svého Yvese, aby se u nás v Čechách mohla vrhnout do náruče mé a především do náruče rozverné a lehce přiopilé Markéty. "Ty čubko, bez prodlení mi řekni, jak to máš s tím Yvesem, chodíte spolu, nebo spolu jen chrápete, má veliký péro, kouříš ho až do konce a vůbec, jaký je v posteli?" Majky si nebrala žádné servítky a chrlila ze sebe jednu lascivnější otázku za druhou. Kristýna se na mě nechápavě podívala, ačkoliv ji s Markétina dechu a všeobecně s odéru, který se linul místností, muselo být jasné, která bije. "No vy tedy vypadáte," byli jsme rázem a nespravedlivě hozeni do stejného pytle. "Co, já jsem v pohodě, ale tady slečna už má nakoupíno," bránil jsem svou opileckou čest. "Však už má čtvrtou sklenici," dodal jsem na vysvětlenou. "Ha a vy máte jako kolikátou, pane, aby bylo jasno," pokoušela se argumentovat opitá hříšnice. "No ty jsi mi před chvíli nalila druhou, zatímco sobě už čtvrtou a koukni, já jsem sotva usrkl a ty už z ní máš významně upito," zasadil jsem ji nemilosrdnou argumentační pěstovku. "Vážně lásko, aby ti pak nebylo špatně, ještě se nám tu poblinkáš," přidala se ke mně francouzská výletnice. "Co to má být, to jsem jako někde na táboře, nebo zase v decáku," nasadil ten hříšně andělský spiťar dané situaci nahořklý tón. "No to jsi mi broučku ale opravdu nějaká načuřená a rozjetá, ani hubana si mi zatím nedala," pokusila se Kristýna vylepšit náladu v místnosti a objala Majky nejhorlivěji, co to jen šlo, netrvalo dlouho a k objetí se přidaly i vášnivé polibky, při kterých Markéta znovu něco ulila ze svého nápoje. To už jsem ale vůbec neřešil. Řešila to ale Kristýna, jelikož si později všimla rozlité coly v kuchyni. V té době už ale ode mě věděla o "smluveném" trestu, jimž měla být povinšována ta přiopilá nestoudnice. "No tady si opravdu někdo koleduje o svázání," zakřičela Krista na celý byt, jelikož se alkoholem podroušená nezbednice šla právě vyčůrat. "Beru, ale musím se před tím vykoupat," zkoušela si vymínit Majky podmínku. "Počkej, já myslela, že se vykoupeme spolu," podivila se "Francouzka", jsa zvyklá na vzájemné omývání a čištění tělesných schránek. "Promiň zlato, ale já to dneska zvládnu sama, chci se na vás trošku připravit," překvapilo nás Markétino rozhodnutí. "No dobře," pronesla Kristýnka, zatímco se jí ne zcela dařilo maskovat zklamaný tón.

Zklamání ale vyšumělo v okamžiku, kdy jsme oba spatřili vycházet tu nevycválanou bosorku z koupelny, byla nahá a jako vždy okouzlující, mokré vlásky jakoby ji hladili krk a šíji, po opilecké neomalenosti ani památky, naopak nevídaná nabuzenost plála a žhnula z jejich dychtivostí uhranutých očích. "Tak a nyní se vykoupeme my dva, zatímco ty na nás hezky počkáš," pronesla vážným, přesto vlídným tónem Kristýna, to už ale držela Markétu pevně za ruce a odváděla ji do ložnice, kde ji poručila, aby si lehla na záda, Markéta bez protestů poslechla. Já se postarám o ruce a ty o nohy, ne?" dotázala se mě celkem zbytečně, dobře věděla, jaké potěšení mi bude činit kurtování Markétiných nožek k posteli. "Šátky, nebo pouta?" nechala mě ještě zvolit. Vybral jsem kovovou verzi, ať si to holčička více užije a uvědomí si, že s alkoholem není radno si zahrávat. Podej svému pánovi ty pouta a pak si zase lehni," Kristýna se začala důvěryhodně vžívat do role otrokářsky. Otrokyňka poslušně vstala a podala mi dvoje pouta. Pár okamžiků poté již byl provinilec upoután k lůžku a zanechán o samotě, zatímco my dva s Kristýnou jsme se šli vykoupat. Abych znásobil provinilcův trest, podráždil jsem Kristýnu během očisty jazykem v rozkroku, což se neobešlo bez zvukové kulisy v podobě toužebných stenů a vzdechů. Nepochyboval jsem o tom, že Kristýnčina kundička pod Marsejezou rozhodně nezahálí a že je o její blaho dobře postaráno, ale na její chuti to nebylo znát ani trošku, její apetit byl obdivuhodný, její lasturka doslova žadonila a prvotřídní péči a maximálně důsledné zaházení. Sténala tak nahlas, že nebylo pochyb o tom, že to Markéta slyší.

Když jsme se vrátili do ložnice, Markéta pochopitelně ležela stále nehnutě na posteli, v jejím pohledu se snoubilo slastné očekávání s určitou dávkou nejistoty, přece jen jsme na ni byli dva. "Nemusíš se přece ničeho bát, princezničko," odtušila Kristýna určité nepohodlí, které se odráželo v očích mučené Markéty. Kristýna zahlédla na okno položenou novou prachovku, kterou jsme však ještě nepoužili a to ji dovedlo k nápadu, použít ji zrovna v ten moment, ale úplně k jiným účelům. Popadla nástroj za násadku a pomalinku ji začala roztáčet. Během chvíle už její štětečky rejdily po bradavkách svázané Markéty, která se pod jejich působením neubránila neklidnému ošívání, oděného do vln roztoužených a slastných. Já jsem zatím svými nehty a hřbety svých prstů škrábal naší oběť na vnitřních i vnějších stranách stehen a na břichu. Její nejintimnější a nejcitlivější místo jsem zatím záměrně nechával bez povšimnutí, ačkoliv to už o sobě rovněž dávalo vědět za pomoci nezaměnitelného aroma, které nás obklopovalo a spojovalo naše roztoužená těla v jeden svůdností vábivý chrám. Kdy jindy, než při milování mají lidé největší šanci naklonit si božskou vůli. Náboženská modlitba umí být přece falešná, stejně tak, jak přísliby celosvětového míru, zato při sexu, je-li konán s lásky, se člověk stává stvořitelem a alespoň na chvíli snad myslí na někoho jiného, než sám na sebe. Markétino vzdychání mě od začátku našeho vztahu dokázalo přenášet do jiných Světů, do jiných dimenzí a jiného časoprostoru. "Jak to, že ses dneska tak opila?" otázala se Krista vyčítavě, v tu samou chvíli stiskla mezi své prsty již zduřelé bradavky trestankyně a zatahala za ně. "Jau," zasykla Majky, na důraznější odpor se ale nezmohla. Ležela před námi, nahá, odevzdaná, přitom žensky hrdá víc, než kdy jindy. Opětovně jsem si uvědomil, jak jsem na ní pyšný a jak drahocenný byl ten dar shůry, potkat právě toto stvoření obohacené o kamarádku na život a na smrt a skvělou milenku v jedné osobě, mluvím-li o Kristýně. Také jsem si připomněl, jak je bláhové odsuzovat lidi jen za to, že nehodlají žít a umřít ve stereotypu a nadiktovaných předsudcích, ale naopak se snaží poznat své vlastní já co možná nejhlouběji a prožít život naplno a po boku někoho, koho si budou vážit déle, než jen v době svého milostně erotického pobláznění.

"Myslíš, že by měla dostat i výprask?" zeptal jsem se najednou Kristýny, nicméně i mě samotného má vlastní otázka lehce udivila a přičetl jsem ji na vrub své lehounké opilosti. Těchto praktik jsme si totiž užívali spíše výjimečně. Markétka trhla prudce hlavou a otočila se na Kristu, ta se jí podívala do očí tak zpříma, že jsem byl jist absolutním souzněním a porozuměním obou zúčastněných divoženek. "No, já si myslím, že pár ran by snesla, řekneme 5 ran páskem, co ty na to?" otočila se na mě a přitom ještě jednou stiskla mezi své prsty Markétiny ztvrdlé bradavky. Neměl jsem nejmenší důvod s návrhem nesouhlasit. "Tak ji už zbavíme těch pout," rozhodla a jak řekla, tak jsme udělali. Co nevidět už byla Majky volná a klečela na zemi s vystrčenou prdelkou. "Ne, chci, aby si vstala a opřela se o mě," usměrnila její konání Krista. Markéta se tedy postavila, prohnula se v pase a opřela se o svoji přítelkyni, přičemž si propletly své prsty a přitiskli se vzájemně dlaněmi. Já jsem si zatím sundal opasek, který se pro ten den proměnil i v trestající nástroj. První rána padla patrně dřív, než Markéta čekala, na oplátku jsem se ale snažil, aby rány byly sice bolestivé, ale ne devastující, také jsem zbytečně neprodlužoval intervaly mezi jednotlivými údery, snad aby to moje láska měla co nejdřív za sebou. Když jsem akt dokončil, byly už na jejím zadečku čitelné stopy ran. Po vnitřní straně jejího levého stehna tekl drobný čůrek svůdné šťávičky, o místu jeho výskytu nebylo pochyb, stejně jako o faktu, že si Markétka celou věc náramně užívá. Setřel jsem svými prsty ty krůpěje vilností zvonící a vložil jsem své prsty Kristýně do úst, aby mohla přímo ochutnat, jak delikatesní je Markétina touha. "Nezapomeň poděkovat svému pánovi za vykonaný trest," upozornila Krista právě sešlehanou darebnici. Ta se ke mně otočila a chtěla vyslovit slova děkovná, v tom ji a vlastně i mě zarazila Kristýna, která asi měla ten den chuť si Markétu opravdu vychutnat a uštědřila ji ještě dvě rány jen tak dlaní. "To, aby ti nebylo líto, že se o tebe také nestarám," vysvětlila své rány Kristýna. "Nyní nám můžeš konečně poděkovat." Markéta nejprve udělala pukrle a pak se postupně podívala na mě, "děkuji můj pane," a pak i na Kristýnu, "i vám děkuji, má paní," a podarovala nás oba polibkem.

"Kristýnko, já se domnívám, že pro dnešek už těch trestů bylo ažaž, že už by to stačilo," už mi začínalo být Markétky docela i líto. Přísnost je přísnost, ale já už se také těšil, jak si všichni spolu zalezeme do vyhřáté postýlky a utopíme naše těla ve vlnách rozkošnického mazlení a milování. Kristýna si ale stejně neodpustila ještě lehké potrápení, donutila Markétu si kleknout, prsty ji roztáhla rty, povolila stisk jejich zubů a poručila, aby mě to nezkrotné hádě hluboce pokouřilo, až jsem se obával, že znovu spatříme Markétou vypitou colu s rumem, což se díky osudu nestalo a já si mohl plně vychutnat ten do chlípnosti zahalený požitek. Kristýna popadla její hlavu do svých dlaní a vší silou ji tlačila vstříc mému ztopořenému péru. "Kuř pořádně svého pána ty malá couro," pro ten den byla Kristýna k Markétě možná až příliš nelítostná. "Proboha, vždyť se tu pobleje," snažil jsem se trošku korigovat Kristýnčinu krutost, ta ale trvala na svém a dál nutila trestankyni mě horlivě sát, až ji sliny tekly z úst proudem. Pocity, které jsem u toho měl, se nedaly popsat jinak, než nevýslovná slast. Div jsem se Markétce neudělal rovnou až do krku.

Ani nevím, proč jsem si na ten večer vzpomněl právě dnes, možná proto, že mi teď obě tak chybí. Kristýna už je čtvrt roku ve Francii, pravděpodobně v náruči vášnivého Yvese, zatímco já jsem již měsíc na služební cestě v Norsku, už 25 dní jsem neviděl svou milovanou a jedinou lásku, svou Markétku, po které toužím snad stále víc a víc. O lásce se říká, že je pomíjivá, že jak vášnivě přijde, tak ve stejném kvapu zase zmizí, nebo si nalezne jiný předobraz pro svoje uspokojení. Podle mě ale tohle říkají jen lidé, kteří jsou povrchní, kteří hledají krásu pouze v kráse a neumějí se poklonit přírodě, která mnohdy chybuje a tu někomu nadělí odstáté uši, tu jinému pih tolik, že by jimi mohl dláždit náměstí, dalšímu nějaké to kilčo navíc, případně zrak tak nedobrý, že jeho nedokonalost je nutno řešit za pomocí brýlí, ze kterých může mít leckdo též slušný mindrák. Dokonalost není přirozená, kdo to tvrdí a hledá lásku jen v povrchních gestech, ten se plete. Dnešní Svět je tak nějak všeobecně popleten, vždyť agresivita vůči ženám se často omlouvá přílišnou pánskou sebejistotou, rázností a mužností, to se pak klidně může stát, že muž, který si lásku vynutí třeba i za cenu znásilnění je později samotnou zneužitou ženštinou paradoxně glorifikován, coby hrdina, který se k věci umí postavit a to jen proto, že podle té ženy vypadá dokonale a splňuje všechny její představy o muži, jako vítězovi. Někdy je tak těžké, rozumět ženám. Anebo se pletu já ve své naivitě, když hledám krásu i tam, kde ji jiný nehledají, vždyť i má Markétka není dokonalá, třeba ji někdo může považovat za ženu ošklivou, ale co naplat, když mě se tak líbí a miluji ji celým svým srdcem. A proto bych ji nikdy neuhodil, neublížil ji a neudělal nic, co by se jí nelíbilo. Už se nemohu dočkat, až ji za pár okamžiků překvapím, vracím se totiž ze služební cesty o pár dní dřív. Snad bude doma a nebude zas u všech čertů u té bláznivé Pájuši. Spěchám domů, je totiž třeskutá zima, ne že by bylo ošklivě, naopak, je to ten typ zimy, kdy příroda, města, vesnice a všechno v okolí je pokryto silnými nánosy bělostně třpytivého sněhu, ve kterém se jako v zapomenutých snech mihotají události všedních i nevšedních dnů. Kdybych nebyl na cestě tak dlouho, užíval bych si tento způsob zimy plnými hrstmi, ne sám, ale s Markétou bychom vyrazili do toho studeného štěstí, které se sype z nebes, z té ložnice božské, ale já jsem promrzlý na kost, únava z cesty násobí několikrát ten pocit chladu, který se dere pod svršky s vtíravostí tak neomalenou a drze vyčerpávající. Zuby mi drkotají, že by mi to kostlivci mohli závidět a za nehty mám zapíchané snad stovky miniaturních jehliček, které se mi tam zapíchali tak pevně, že už se mi snad nikdy nepodaří je vyndat. Už jsem skoro doma, jen vyjet výtahem, choulím se do péřovky, v oknech se svítí, Markéta je doma, ta zahřeje mé tělo, svým teplým dechem zbaví mě těch bodavých jehlic, co mám zaražené pod nehty. Jsem nahoře, slyším hlasy, už ji poznávám, s kým se to ale baví, Kristýna je ve Francii, jak to, že rozeznávám druhý ženský hlas? Že by tu měla tu Pájušu? Vypadá to tak, hledím s chodby do obýváku, a přestože vidím Pavlínu poprvé v životě, poznávám ji podle Markétina popisu a z jejího vyprávění, muzika jede dosti nahlas, nemohou mě slyšet ani vidět, no to mají sousedi zajisté zase jednou radost, už otevírám dveře a vcházím dovnitř, už ji vidím, jak sedí shrbená u stolu, něco kutí, určitě zase balí jointa, ale ne to není hulení, je to bílý prášek, určitě piko. "Kurva Markéto, to si snad ze mě děláš prdel!"

Markétina krev - část 6

11. února 2015 v 21:36 | AkasAkim
Jednou jsem se holek zeptal, jestli věří v Boha. První co následovalo, byl Markétčin výbuch smíchu, s čímž jsem tak trochu počítal, navíc to byl den poté, co byla na návštěvě u Pájuši, což mělo zpravidla za následek, že stupnice její rozjařenosti a rozdováděnosti hlásila kalamitní stav. Její chování evokovalo páření cyklónu s tsunami. Energie s ní vyzařovala a sršela na všechny světové strany. S Kristýnou jsme vždy jen nechápavě kroutili hlavami a nechápali, co s tím naším šídlem tak šije. Armáda hladových čertů by nesvedla udělat takovou rutiku, takový brajgl a čurbes. Jestliže jsme jí kdysi nazývali spratkem, neuvědomovali jsme si, co může v budoucnu následovat. Podivné ale skutečně bylo, že tyto její návaly energie pravidelně po dvou, či třech dnech po návratu od Pavluši ustupovaly. Také bylo nadmíru zvláštní, že se Majky od Páji občas vrátila nachlazená, s tím, že jí je u ní nějak zima na nohy, tak tam vždy prochladne. Stejně jako posledně si to od ní přihasila s rýmou, takže další tři dny jen popotahovala a posmrkávala. Co nám ale vyloženě vyrazilo dech, bylo, že se od Páji vrátila až den poté, co přiletěla Kristýnka z Francie. Zvykem totiž bylo, že Markéta se na Kristýnu vždy obrovsky těšila, nedočkavě doma přešlapovala a co pět minut kontrolovala telefon, jestli náhodou nevolala, případně neposlala-li SMS. Tentokrát se tedy vrátila den po Kristýně, ale aby si to vynahradila, vrhla se po ní, jen co zabouchla dveře od bytu a neomylně jí táhla směrem k ložnici, přičemž se současně snažila svléknout jak sebe, tak později víceméně znásilněnou Kristýnu. "Bože můj, ona je úplně jak střelená, podívej, jaký mi udělala móňo," komentovala Kristýna Markétinu neurvalost, poté co se jí zhruba po hodině podařilo vymanit se s jejího milostného objetí. "Ona je snad ještě víc nadrbaná, než bývávala, jen za tu chvíli se odbouchla třikrát," hodnotila apetit své znásilňovačky. "Hmmm a já myslím, že si přesto nechala i nějaký ten orgasmík na večer," špekuloval jsem. "No to si kamaráde piš," souhlasila se mnou Krista a její vytřeštěný výraz mi dával najevo, že o tom není zkrátka pochyb. To už se ale otevřeli ložnicové dveře a v nich se objevil ten náš rozčepýřený postrach a culil se na nás stylem od ucha k uchu, vzápětí se jen tak nenuceně olízla, jakoby si zatím jen přivoněla ke své porci oběda a jeho spořádání na ní teprve jen čekalo. "Podívej, jakou si mi udělala modřínu ty zvíře neukojitelný," lamentovala nevinná oběť směrem ke svému predátorovi, při čemž mu ukázala své nahé a právě vytvořeným jelitem ozdobené stehno, to si však, ale neuvědomila, že je stále zcela nahá a kromě svého stehna tak dává na obdiv i svoji lasturku. Majky si k ní přidřepla a s lítostivým úsměvem na tváři však beze slov ji počala postižené místo láskyplně ofoukávat. Trvalo však jen pár sekund a místo, které Markétka obdařovala svým hřejivým foukáním, se změnilo sice jen o pár centimetrů, účinky foukání však nabyly diametrálně jiného účelu. Jen jsem nechápavě pokrčil rameny a vyrazil radši ven, s tím, že se za chvíli vrátím, že mi došli cigarety.

Pravý důvod k odchodu byl však zcela jiný. Potřeboval jsem si nechat projít hlavou to, o čem jsem den předtím mluvil s Kristýnou. Ona se mi totiž svěřila s tím, že ve Francii potkala dle ní překrásného a šarmantního muže, který jí je více než sympatický a že se bojí, zda její srdce nezaplálo láskou, což by se dalo řešit jedině tak, že by trávila více času v Zemi Galského kohouta, než v Zemi, kde zemský ráj to na pohled. "Uvědomuješ si, co by to mohlo udělat s malou?" zahleděl jsem se ji upřímně do očí. Snad je to až úchylné, že někdy mluvíme s Kristýnou o Markétě, jako o našem roběti, přesto, že s ní oba obcujeme. "No to víš, že si uvědomuji, že by to mohla nést velmi těžce," ubezpečila mě o tom, že si je vědoma všech možných následků. "Martine, tobě snad nemusím vysvětlovat, co pro mě prdelka znamená a co k ní cítím a také víš, že ji budu milovat do konce života, stejně jako ty, také víš, co všechno jsem s ní prožila a víš i to, co znamenala pro mé rodiče. Jenže já mám prostě pocit, že je potřeba některé věci změnit, posunout události dál. Ona je teď s tebou, miluje tě a potřebuje tě, pochopitelně bych pořád jezdila do Čech, jen už bych větší část roku trávila ve Franci. Ale jestli by to Majky měla nést obzvlášť špatně, jsem ochotna se pro ní vzdát čehokoliv i kohokoliv. Zatím nejsem do Yvese úplně zamilována, ale líbí se mi, to přiznávám. Ale radši bych umřela, než abych měla ublížit, tomu zvířátku, co máme doma, to je ti doufám jasné. Spíš jsem se ti potřebovala svěřit, vypovídat se, aby se mi trochu ulevilo, jelikož mi to pořád hlodá v hlavě." Jen jsem přikyvoval, hledíce se jí do očí, věděl jsem, že to bohatě stačí, poté, co už máme všechno spolu odžito. Musel jsem si přiznat, že ve mně také docela hrklo a srdce mi zabušilo skoro až na poplach, jelikož jsem si musel připustit, že Kristýnu mám více než rád a faktem, že by mi rovněž chyběla, jsem si byl zcela jist. Ten večer, kdy byla Markéta ještě u Pájuši jsem se také s Kristýnou pomiloval. Ano, když nebyla náhodou Markétka doma a my s Kristýnou měli toužebné a chtíčem vonící myšlenky, nebránili jsme se naším pocitům, na vrub tomu, že naše myšlenky měli poté vždy lehkou pachuť výčitek, přestože Markéta se o tom pokaždé dověděla a naopak projevovala obrovskou libost tomuto lidskému chování. "No přece se nebudete někde tajně samohanit, když se můžete spolu v klidu krásně pomilovat," ťukala si významně na čelo. "Mě to pane vůbec nevadí, stejně vám budu muset občas přivést nějakou tu kurvičku, abyste pro zbytek života nebyl odkázán jen na mě a na Kristu," zubila se Majky "No to bych tě chtěla vidět, jak Martinovi dovolíš, aby klátil jinou pipku," osopila se na ní tázavě Krista. Markéta na to neodpověděla, jen se zatvářila tuze vážně a rukou si projela jakoby kinžálem po hrdle, aby mi naznačila, co by mě čekalo, coby odměna. Pak se začala okamžitě hurónsky smát. Krista je úžasná milenka, ať už se milujeme ve třech, nebo jen s ní. Ví, jak se postarat o pána i o dámu, navíc s nepopsatelnou něhou a v čirém odevzdání se. Navíc skvěle funguje jako bezchybný hromosvod pro Markétinu nesmrtelnou živelnost a hladovost. Jsou jako jin a jang, dvě nerozlučné a neoddělitelné části jednoho celku potulujícím se vesmírem, stejně potulující, jako nebohý Jack Kerouac a jeho parta blažených hipsterů, kteří pomocí alkoholů, drog a vlastní nebojácnosti viděli Svět o padesát a možná i o sto let později, tudíž dnes, nebo i dále, než jejich tělesné schránky, tedy v době, kdy byla potulka trestná a hříšník, který se jí dopustil, mohl být zavrhnut do žaláře, případně byl policistou zbit jak žito. Za to snad může ta lidská hloupost, závist a jiné nešvary hlodající v mozcích zamindrákovaných mravokárců a hledačů pochybných pravd a samozvaných zákonu ustavitelů, kteří si myslí, že jen jejich způsob života je ten nejlepší a nejčistší a že je Bůh snad i ocení za jejich mravokárání a těch co hledají Boží vůli v zákonech a pravidlech, nikoli však ve svých srdcích, tak jen oni za to mohou, že jsou dodnes lidé peskováni, trestáni, mučeni a zabíjeni jen za to, že chtějí žít po svém a konat tak, jak je jim to přirozené. Markéta s Kristýnou jsou zkrátka jedno tělo a jedna duše, ačkoliv anebo právě proto, že jsou povahově tak rozdílné. Majky je zpupný a nezdolatelně rozdmýchaný oheň, který ve své vášni byl by snad schopen zničit vše na uhel a Kristýna je čiře a průzračně křišťálová peřejovitá řeka, či veletok, který svým ohromným a nedohlédnutelným korytem obklopuje to místo, na kterém Markéta pořádá své ohnivé rejdy a sabaty. Upřímně řečeno, nedovedu si představit zbytek života ani bez jedné z nich, proto jsem sebou tak trhl, když Kristýna vyslovila tu úvahu o žití ve Francii, mám z toho zkrátka strach, sám bych se s tím asi po nějaké době vypořádal, ale nejsem si jistý, zda by to samé zvládla Majky. Je sice pravda, že od té doby, co se byla podívat v děcáku ve kterém vyrůstala a kontaktovala svoji ústavní kámošku v podobě Páji to vypadá, že snad navždy odchodila ten tíživý balvan vzpomínek na minulost, na dětství, na věčně zlinkovanou, či zfetovanou prostitutku, která byla nelítostným osudem zvolena, coby její rodička, nikoli však máma, toto označení jí zkrátka morálně nepřísluší, ačkoliv v úředních dokumentech a rodném liste Markétiným vepsáno jest její jméno, zatímco kolonka, která by mohla odhalovat jejího otce zeje prázdnotou, alespoň že tak. Zdá se, že nás čekají chvíle krušnější a pohodička našeho trojhlavého vztahu může být ohrožena, což mě důvodně trápí, neb si nejsem jist, zda bych sám dokázal usměrnit veškerou Markétčinu energii a sílu správným směrem, když ona se teď, v poslední době do všeho hrne tak, že i slovo bezhlavě je až příliš laskavé k pravdivému stavu.

Je letní den, červenec vkročil do své druhé poloviny, nicméně jak to tak vypadá, tak někdo tam nahoře, kdo se stará o počasí si bezpochyby opomněl pořídit, či zakoupit kalendář, obloha je tedy tmavá, na azur ani pomyšlení, či leda ve snu a mraky, přesněji jeden nekonečný a nekončící mrak, který zeje nad námi, je naducaností a nacucaností tak blízko nám, že kdybych jen nepatrně natáhl ruku, snadno bych se ho dotkl. Však nás také už několikátý den hostí vydatným lijavcem, vody je už tolik, že řeky mají co dělat, aby udržely tolika tekutiny ve své moci, některým z nich už se to nepodařilo a tak se vytvořily nové potůčky, potoky a řeky a to i v místech, kde si je lidé vůbec nepřejí, neb díky tomu přicházejí o svůj drahocenný majetek a v mnoha případech i střechu nad hlavou, což je činí zbědovanými zoufalci. Nám se na štěstí nic podobného stát nemůže, jelikož nejbližší řeka je příliš daleko, na to, aby nás ohrozila. Dnes dopoledne déšť ustal, ale snad jen proto, aby nahoře doplnili zásoby vody, a nyní už zas kapky zuřivě tančí svůj zmoklý tanec a nedovolují ani té nejmenší kaluži se zmenšit, nebo dokonce se zcela vytratit. Posledních pár metrů domů tedy dobíhám, abych opět nemusel vytahovat svůj deštník. "Tak jsem to měl akorát," hlásím a vcházím s úlevou do kuchyně a spatřím Kristýnu sedící u stolu popíjející čaj s rumem. "Kdepak je ten náš ďáblík?" ptám se laškovně. "Je v ložnici, pláče, Martine stalo se něco dost blbýho," kazí mi Krista nadšení z toho, že jsem unikl vodní lázni. "Byl tady možný Markétčin biologický otec," vybalí to na mě dřív, než se stačím zeptat, co se děje. "Jak její biologický otec?" zaječel jsem údivem. "No prostě někdo zazvonil a znáš Majky, ta okamžitě vystartovala otevřít, asi si myslela, že si to ty, že jdeš o něco dřív z práce, ale u dveří stál nějaký chlap a než jsem stačila dojít ke dveřím já, tak jí začal hustit do hlavy, že je její biologický táta, že mu to řekla před smrtí Markétina máma, že si tím byla jistá a že on je moc rád, že jí našel. "Ty vole, to je tedy síla, a jak jako vypadal?" vyzvídám se strachem v hlase a s údivem v očích. "No ani se neptej, no typickej bezdomovec a kořala, táhlo to z něj všechno chlast a snad i toluen, no prostě běs a hrůza, no asi by se k tý krávě chodil," nebrala si Krista servítky v hodnocení. "Proboha a co na to malá?" zajímám se. "Stáhla se jak malé štěně, které někdo tluče, nevydala ani hlásku, prostě ani nepípla, rozumíš, teď má zase v očích veškerou tu hrůzu a strach co měla, když byla malá, Martine já už na to nemám, to prožívat znovu, jestli se jí to vrátí, já mám takový strach," vypráví mi Kristýna s neskrývaným zděšením. "A co bylo potom?" musím se dovědět všechno. "Pak jsem přišla a vyrazila jsem s ním dveře, mě ty popadl takový vztek nad tou nespravedlností a tou jeho neomaleností, že bych ho byla schopna i zabít. Ty vole, co teď budeme dělat?" žadoní Kristýna o uklidňující odpověď. "Musíme pokračovat v tom, co jsme dělali doposud, Kristýnko musíme být silný a dát malý najevo, že tu jsme jen pro ní a že nedovolíme, aby jí někdo ohrozil. Já myslím, že už je o mnoho silnější, než dřív a že to zvládne stejně jako my," uklidňuji vlastně i sebe, přesto že má slova míří ke Kristýnce. "Jo v tom máš pravdu, já jsem si ji vypiplala, já jí naučila se mít a jíst příborem, já jsem ji zasvětila svůj život a nějakej přiožralej zmrd mi to nezkazí. Do tý zasraný Francie teď prostě nepojedu, Yves si bude muset najít nějakou jinou číču. Slib mi ale, že v tom budeš napořád se mnou," kouká na mě plachým pohledem. Pouze přikývnu a v hlavě už si sumíruji slova a věty, které pronesu, abych ošetřil Markétiny rány a bolístky, které se jí tak náhle a nečekaně otevřely díky opilecké myšlence, která uzrála ve zbytku mozku jakéhosi opilce a bezdomovce, který snad kdysi obšťastnil jednu zfetovanou trosku. Poté, co se ještě trošku uklidníme, vcházíme s Kristýnou do ložnice a já vidím Markétu, jak leží na posteli a stále pláče. Ačkoliv mi to trhá srdce, pokouším se nasadit veselejší tón. "Můžu k tobě, miláčku?" přistupuji k posteli, Krista stojí za mnou. "Už jste tady dávno měl být, pane," obrací se ke mně a natahuje ruce, chce, abych ji obejmul, což činím. "Neboj, broučku, to bude dobrý, to byl nějaký idiot, Bůh ví, co mu tvoje máma nakukala, vždyť víš, v jakém byla stavu, to už si u ní ani dávno nebyla, když mu to řekla. "No jo, ale co když přijde znovu, nebo někdo další, máma to mohla říct každýmu, s kým se tehdy vychrápala. Já si teď zas připadám, jak úplná špína, všechno se mi to vrací, rozumíte mi pane?" Nedávno jste se mě pane ptal, jestli věřím v Boha a já se vám vysmála, za což se omlouvám, ale víte pane, je velmi těžké připustit Boží existenci a vůli, když se lidem dějou takové zlé věci, copak já můžu za to, že žena, která mě porodila, vedla tak zvrácený způsob života a zabránila mi tím vstoupit do tohoto Světa s láskou v srdíčku." Je vidět, jak je zoufalá a především zraněná. Seberu zbytky svých sil a spustím. "Zlatíčko, teď mě dobře poslouchej, nyní už si dospělá ženská, ne žádný dítě a nic takového ti přece nemůže ublížit, přece nedovolíš nějakému opilému idiotovi, aby ti zničil život. Všechno je úplně jinak, máš přece mě, Kristýnku a taky Radka se Sárou a nakonec i tu Páju, v práci tě mají přece taky rádi. Ten debil není určitě tvůj táta, je to cizí muž, kterému přeskočilo, určitě byl i zfetovanej, Krista říkala, že smrděl toluenem. Snad nedovolíš takové nule, aby ti ničil život. Pokud se vrátí, tak s ním vyrazím dveře já, nebo zase Kristýna a když budeš doma sama, tak zkrátka nebudeš otevírat." Kristýna stojící za mnou přikleká k posteli a dodává. "Martin má pravdu, zlatíčko, vždyť už jsme vybojovali horší bitvy, než byla tahle a také jsme to zvládli, tak zvládneme i tohle. Můžeš si být jistá, že jsme pořád za tebou a že tě oba moc milujeme a nedovolíme nikomu, aby ti zkřivil jediný vlásek. Na Markétině tvářičce se skrz slzičky prodírá nepatrný úsměv. "Tak se mi to líbí broučku, uvidíš, zase se to všechno spraví, uděláme si pěkný večer, nepůjdeme do Hitu, ale pustíme si nějaký hezký film a přitulíme se k sobě všichni tři, jo, chceš? "No to víte, že chci pane," už se zase řehní, třebaže její líčka ještě máčí krůpěje smutku.

Je večer, ale jelikož je léto, tma ještě není, ačkoliv slunce už je pár dní schováno za mraky, nemá nebožátko žádnou šanci prosvítit tak tlustá a ohromná mračna, přesto, že jeho paprsky mají tolik síly, aby osvítily půlku zeměkoule. Asi je chuděra také nemocné, když vládne ta chřipková epidemie a tak je slabé a schovalo se kamsi za ty mračící se a promočené duchny, které nám snad dají už brzy pokoj a odtáhnou už někam jinam. Nálada u nás doma už je zase o něco lepší, Markétka už zase řádí, i když je na ní vidět, že jí dopolední událost velmi zasáhla. Neustále po nás po obou pokukuje a ujišťuje se, že jsme s ní. I na Kristýně je patrná drobná únava z předchozích událostí a mě to v hlavě taky pěkně šrotuje, stejně tak si chci dnešní večer užít pěkně v klidu. Kristýna stáhla jakýsi francouzský film, který prý už viděla a moc se ji líbil. Je prý to lehce erotické, takže počítám, že do deseti minut se na obrazovce objeví kopulující dvojce a Markéta začne mýt roupy a s filmu nic nebude. "Jo a mimochodem, budeme mýt zřejmě nové sousedy po Hemských, co se odstěhovali. Je to mladý pár, chodí spolu teprve půl roku, já jí znám ode mě z práce, jmenuje se Monika a ten její se jmenuje Petr a je to nádražák," informuje nás Kristýna. "Týýýý bláho, pán s plácačkou a čepicí," vyprskla smíchy Majky. "Jak si překladatelka a tlumočnice mohla najít výpravčího?" ptá se a pořád se tomu směje. "No oni se potkali přímo na nádraží, tenkrát se prý ztratilo jakési dítě a Petr volal záchranku a Policii, a když to dítě odváželi, tak Monča právě vystoupila a optala se Petra, co se jako děje." "A on to dítě našel," tážu se. "Ne, prý ho našel nějakej tajemnej bezdomovec," hlásí Kristýna. "No tajemný bezdomovce bych sem dneska netahal Kristýnko," namítám a po očku sleduji, co na to Majky. Ta nic neříká, ale šklebí se, jakoby slupla celý citrón na jedno kousnutí a pak se nevraživě zadívá na Kristýnu a pěstmi ji naznačuje, že má u ní vroubek. "Bože můj, odpusť mi to princezničko moje, neuvědomila jsem si to, omlouvám se, jsem hloupá," zpytuje své svědomí Kristýna a běží Markétku pevně obejmout, aby si to u ní vyžehlila. Pak už uleháme pěkně do postýlky všichni tři, nalevo já, napravo Kristýna a Markétka jako vždy mezi nás, přičemž si s Kristýnou vzájemně propletou nohy, jak jsou zvyklé a hlavu mi Majky položí na hrudník, případně se posune na mé břicho. Všichni tři jsme pochopitelně nazí, respektive já v trenkách a holky si vystačí s gaťkami. Jak jsem předpokládal, do deseti minut se na obrazovce rozjíždí první erotická scéna. Nenápadně sleduji, co to udělá s Majky, ale náhle si uvědomuji, že to dnes patrně budu já, koho příroda jako prvního obdaří vzrušivým pocitem a také se tak stává. "No pane, já ale takhle přes vás přece nic neuvidím," komentuje Majky můj zrovinka zerektovaný penis, současně mě pomaličku a nenápadně osvobozuje ze spodního prádla a začíná mě olíbávat. "Takže je po filmu," povzdechne si Kristýna…


... and tonight the stars'll be out, and don't you know that God is Pooh Bear?

Markétka v oparu marihuany - část 5

19. prosince 2014 v 17:05 | AkasAkim
Ten Pán Času se asi zbláznil, nebo je na speedu, protože to všechno tak neuvěřitelně letí. Asi má Mistr Time prst u svého videa na tlačítku rychlého převíjení vpřed a mačká ho furt dokola. Do nového milénia jsme nevstoupili, ale skočili jsme do něho bungee jumpingem. Snad máme dobré lano, abychom nedopadli, jako ten zlý muž v té legendě o tom, jak před ním utíkala jeho vlastní žena, neb se ho bála, uvázala si liánu a skočila a ten nebohý surovec hopsnul za ní, samozřejmě bez liány. Doba je strašně rychlá a vzdálenosti se zkracují, navíc, když teď máme ty mobilní telefony a můžeme volat odkudkoli a kamkoli. A taky máme ten internet. Navíc nám světe zboř se, otevřeli na periferii města hudební klub, takže chceme-li se pobavit, nejsme odkázaní na hospody a v horším případě na stupidní diskotéky. Markéta mě vždycky dráždila větami typu. "Jdeme s Kristýnou na piškotéku sbalit nějaký chlapi, jdete s námi pane? Třeba tam taky potkáte tu pravou." Věděla, že mě to vytáčí a potutelně se culila jako malý uličník, který právě čórnul dvacku s máminy peněženky, aby měl na pamlsek. Škádlila mě té do té doby, než jsem se jednou naštval a s chladem ve tváři jsem začal hrát divadlo, jako že teda jo, ale že nepůjdu s nimi, nýbrž sám a někam jinam a sbalím nějakou ženskou. Markétka se nejdřív chechtala jak střelená, ale když viděla, že to myslím vážně, poněvadž jsem se naložil do vany, oholil jsem se a navoněl jsem se provokativně dokonce několika druhy deodorantů, začala nejprve natahovat moldánky a když jsem se i elegantně ustrojil a chystal se jako k odchodu, spustila tak hystericky pláč, že nebýt doma Krista, těžko bych jí uklidnil, plakala tak usedavě, až mě zabolelo u srdce a já nakonec litoval toho odvetného žertu. Nicméně o diskotéce už od té doby, nepadlo ani slovo. Tak tedy máme ve městě hudební klub a je to prostě nádhera, žádná nálevna, žádná putyka, knajpa, či hospoda, a především žádná piškotéka, ale klub. Žádné rozvrzané židle, ale gauče a křesla, jako doma v obýváku, můžeš si tam dát v klidu kafe, pivko, vínko, nebo dokonce zahulit i špeka, nemusíš se nikde venku krčit jako nezbedný parchant, aby tě nikdo neviděl a nenabonzoval tě, nebo v zimě klepat kládu. Všechno pěkně v pohodlí "domova", pěkně v klubíku. Oficiální název klubu je Big Hit, ale mezi lidmi se ujalo familiární název Shit a někdy je taky označován jako rokáč. Rockové koncerty jsou zde také, ale lépe se ujala takzvaná techno scéna. A to je opravdová paráda a lahůdka. Začalo se tu scházet neskutečné kvantum lidí a to nejen s okolí, ale jezdí sem tancechtivé lidstvo s celé republiky. Nevím, jak to majitelé dokázali, ale klub si vytvořil skvělou pověst a je vyhlášen široko daleko. A hudba, ta je taky naprosto dokonalá, jede tu veškerá elektronická taneční hudba od house, přes trance, drum and bass, jungle, až po techno atd. S Markétkou jsme oba uletěli na lámaných beatech, takže jedeme v drumíku skoro pořád, což leze trošku na nervy Kristě, když je doma, ona to má také ráda, i když ona radši techno a jak ona říká v menších dávkách, a tak jsme to vyřešili kompromisem a doma u holek posloucháme hlavně nekomerční rockovou a metalovou muziku, což vyhovuje všem. Také na DJe si nemůžeme stěžovat, jezdí k nám ty nejlepší DJové s celé vlasti, opravdový DJský výkvět a dokonce už u nás byli i Němci, nebo třeba Francouzi. Bohužel, tehdy byla naše Kristýna zase, asi na oplátku ve Francii. Jediné, co mi v této společnosti trošku vadí, je o něco vyšší koncentrace tvrdých drog. My to nepřeháníme ani s trávou, vždyť taky chodíme do práce, zahulíme si jen o víkendu a to jen venku, třeba právě v klubu, domů to netaháme. Do klubu pochopitelně chodí pár feťáku, ale jsou to ti samí, co jsem dřív potkával i po hospodách, takže takový rozdíl to zase není. Všechno má zkrátka svůj rub i líc.

Takže současnost je žhavá, blahodárná a obohacující a my nejsme odkázáni jen na vzpomínky. Ale vzpomínek je více než dost. Jak by také ne, když člověk žije v téhle vypečené, trojhlavé a dvoukundí rodince. Těch nezbedností, co holky vymýšlejí je opravdu přehršle a většina s těchto rozverností má jak jinak, erotický náboj. A někdy se dokonce i nějaké to darebáctví i vyplatí. Po jedné páteční techno party jsme všichni 3 dostali chuť na vyprošťováčka a tak jsme zašli do Shitu i druhý den. Dali jsme si po pivku, načež si Majky položila hlavu Kristýně na rameno, s tím, že je úplně kaput a že asi umře a že potřebuje kafe, jinak za sebe neručí. Podíval jsem se na Kristu a usoudil jsem, že ani jí káva neuškodí a objednal jsem jí 3x. Poté, co jsem si zamíchal právě přinesený kafe, jsem se rozhlédl po klubu a u vedlejšího stolu jsem zahlédl dva muže, jak po očku pozorují Markétino válení se po Kristýnce. "Tamhle váš někdo pozoruje, chovejte se trošku důstojněji, " upozornil jsem ty dvě bosorky. Obě se podívali k vedlejšímu stolku a instinktivně se zašklebily. Chvíli na to se už ale věnovaly svým teplým, životadárným nápojům černé barvy, označované coby turek, ačkoliv by Turek asi pěkně čuměl, kdybych mu tento nápoj připravil. Když jsme měli upito asi do poloviny, nahnula se Kristýna k Markétě a něco ji špitla. Markéta přeměřila pohledem celý klub a zahleděla se na vedlejší stůl, u kterého popíjeli ti dva výtečníci. Mě už bylo jasné, že dámy něco chystají. "Opijeme se dneska zadarmo?" pronesla Markéta zbytečnou otázku. "No, jestli nemáš dost po včerejšku, tak proč ne?" shodli jsme se s Kristýnou. "Jsem pořád trošku unavená, ale žaludek už se se mnou zase kamarádí, to kafe mi pomohlo," odfoukla si Markéta. Chvíli počkala a poté se přitulila ke Kristýně a jala se jí laskat krk a ucho, nato se ti nezbednice počali vášnivě a horlivě líbat. Mě tato situace vůbec nerozhodila, vídávám přece dívky v daleko intimnějších chvílích a člověk pak trochu otupí a už mu to ani nepřijde. S pány ale začali čerti šít, úplně se rozzářili a neuběhla ani minuta a jeden z nich s vtíravostí ruského vojáka, už stál u nás u stolu, a prý, jestli si k nám mohou přisednout, že by objednali nějaké to pití. Radim a Honzík, tak se ti dva jmenovali. Slova se chopila Kristýna, představila se jako Nikoleta a že toto je její partnerka a životní láska Alexandra a jsou obě čistě lesbické orientace a já že jsem Sašin bratranec Adam. Pánové to slupli jako malinu, celý večer objednávali nápoje, drinky, panáky, i nějaké menší pochutiny a zcela jim za to stačilo, že se holky občas políbily jazyky, nebo se jinak laskaly. Když ke konci večera už silně podnapilá Majky zajela Kristýně pod tričko a podráždila ji malinko bradavky, mládenci fandili a výskali jako by byli v Naganu roku osmadevadesátého. Nejlepší na tom bylo, že pánové se vůbec o nic nepokusili, přijali fakt, že dámy tam jsou jen a jen spolu a mě přijali, coby kamaráda do party. S radostí zaplatili lístek, který zdobila suma 2128 korun českých, a odešli vstříc svým zítřkům. To se nám to chlastá, když nás cizí hostí.

Jednou z nejkrásnějších vzpomínek mého života určitě zůstane letní dovolena ve Francii, která měla na naší rodinu přímo léčivý, regenerativní a omlazující účinek. Tou rodinou nemyslím jenom sebe a ty dvě čarodějnice, se kterými sdílím nejen lože neřesti, nýbrž i ostatní životní slasti a strasti, ale i Radka a jeho druhou ženu Sáru. Jedno podzimní odpoledne po návratu z práce jsem se totiž díval z okna a kochal se rozmanitostí a pestrým výběrem barev nedbale uspořádané na malířské paletě, kterou svíral ve svých po listí vonících rukách Stařeček Podzim a z lehkostí vánku a s rozšafností pijana barvil ty padající a třepetající lístky, ty vstupenky na to zimní představení, které tu bude co by dup. A tu jsem právě spatřil Radka, jak vystupuje s auta a krokem šlechtice si to kráčí k našemu domu. "Kristýnko, ty si domluvená s tátou, že přijede na návštěvu? Támhle zrovinka jde," ukazoval jsem ven z okna. "Bože můj, to se muselo něco stát, vždyť on tu vlastně ještě nikdy nebyl. Hergot Markéto, neválej se furt v tý posteli a švihej se oblíct, je tu táta, tak tu neběhej, jak nějaká kurvička," sprdla Krista Majky a bylo vidět, že je opravdu vyplašená. "Ty jo, to je fakt nějaký divný," přilila Majky benzín do ohně. U holek zrovna a opět nejel výtah, tudíž Radek musel do pátého patra pěšky a tak měly ženský dost času hodit se do gala. "Bože můj tati, co tady děláš, co se zase stalo, je něco ze Sárou, nebo co?" zasypala Kristýna otce otázkami a dala mu velikou pusu. "Neboj holka, všechno je v naprostém pořádku, však se všechno dovíš, ahoj, a kdepak je to naše zlobidlo?" vhlížel do bytu a nikdo nepochyboval, že myslí Markétu. "No přece tady," přiřítila se k němu Majky s napřaženýma rukama a čekala objetí, kterého se jí dostalo. "A už vůbec nezlobím," zamrkala po nás očkem. "Prosím tě, vždyť to ti nikdo neuvěří, ty trdlo," usměrnila Krista Majky, zároveň jí však láskyplně políbila do vlasů. "Buď vítán," podal jsem Radkovi ruku a nabídl, že všem udělám kávu, případně čaj. "Jo, kávu si dám, ale připrav nějaké pohárky, přivezl jsem koňáček, máme co oslavovat, tedy, jestli mi dají tyhle moje princezny svoje svolení," pravil laškovně Radek. "Proboha a co ti jako máme svolit, tak nás nenapínej, táto," žadonila Kristýnka. "On si určitě chce vzít Sáru, ty trubko, že je to tak taťko?" mrkala na něj Markéta. "Jak si to uhádla, ty čarodějnice, jedna," rozesmál se Radek na celé kolo, až mu na čele naběhla jeho typická smícho žíla, ta, která mu naběhne pokaždé, když se hodně rozesměje. "Proč mi říkáš trubko?" vrazila Kristýna lehce do Markéty. "A proč ty mi říkáš trdlo?" opáčila Markéta. "Ale jestli s tím nebudete souhlasit, nikdy to neudělám," pokračoval Radek. "Kriste pane táto, to víš, že tě v tom podpoříme, jak sis vůbec mohl myslet, že ne?" kroutila Kristýna hlavou. "Však vy víte, co pro mě znamenala vaše matka, moje milovaná a zlatá Jenůfka, nechci, abyste to braly tak, že už na ní nemyslím." Radek zvážněl a bylo vidět, že se mu derou slzy do očí. "Ale Sára je prostě skvělá ženská a taky už nejsme nejmladší, a kdyby se nám něco stalo, tak ať máme to lejstro." "A bude svatba," zavýskalo trdlo. A svatba byla a kouzelná, sice malá a skromná, jen my a pár známých, zato lásky tam bylo nepřeberné množství, nevěstě to slušelo, až oči přecházeli a dokonce i Radek byl z té Sářiny krásy tak roztomile zmatený, a přitom i on sám byl jak předlouhou pro eleganci a šarm, přesně tak, jak se to hodí k muži jeho moudrosti a charismatu. Holky byly pochopitelně za družičky a užívaly si to a pořád jim v očích svítily plamínky nějaké čertoviny, ale podařilo se mi je uhlídat, takže svatba proběhla v naprostém klidu a důstojnosti, přesně tak, jak si to Sára s Radkem zaslouží.

Ve Francii jsme strávili celý červenec, všichni pěkně pohromadě a byla to doba čarovná a užili jsme si ji ve velkém stylu. Především na Radkovi bylo znát, že už se alespoň částečně vyrovnal ze ztráty své navždy milované a zbožňované Jenovéfy a byl důstojným společníkem své vznešené a půvabné Sáře, která tehdy ještě neměla ani ponětí o tom, že má Radek v úmyslu ji pojmout za manželku. Sářin půvab je odzbrojující a myslím, že děvčata hodně brzo pochopila, že nemají ani ten nejmenší důvod na ní žárlit a nepřát Radkovi to z nebes nasypané souznění. Naopak, pod ochrannými křídly své nové "matky" docela zjihly a celý pobyt v Zemi Francouze se chovali pro ně snad až příliš ukázněné. Žádné řechotání, poštuchování a především žádné jakoby nahodilé obnažování předností a jiných intimnějších partií, nepočítám-li opalování nahoře bez, které snad už dnes nikoho nepohoršuje. Do smrti nezapomenu ten úchvatný okamžik, když jsme seděli s Radkem v pohodlných křesílkách ukryty ve stínu, který nám dopřával balkónek našeho hotýlku, popíjeli jsme archivní vzorek vinic hlídaných ostřím zrakem galského kohouta, na obzoru jsme měli jako na tapetě před sebou, možnost sklánět se před hrdým majestátem Alp Francouzských, ze kterých sálal ochranářský klid, a zároveň budily dojem světa znalecké pokory. A pod námi u bazénku zase dávaly na obdiv svou neodolatelnou krásu naše ženy, kterým pouze spodní díly plavek zakrývaly ta nejnutnější místa, které, já ze dvou třetin a Radek z jedné třetiny známe jak po vůni, tak po chuti. "Myslím, že sis vybral tu nejlepší," poplácal jsem Radka bujaře po zádech nepředstíraje, že mluvím o Sářiných bujných, přesto pevných ňadrech a byl jsem rád, že Radek kvituje moji poznámku s patřičnou hrdostí. Ani Majky si neodpustila poznámku na adresu Sářiny chlouby. "Vidělas ty kozy a ty obrovský dvorce, to jsou mlíkárny," máchala zas rukama ve vzduchu, až ji musela Kristýna zase napomenout. "Nech toho, mluvíš o otcovo přítelkyni, ty zvíře." "Ale no jo, vždyť já vím, ale uznej, že proti těm mým čudlíkům je to fakt něco." Přistoupil jsem k Markétě a se slovy, "ty máš přece nádherný kůzlátka", jsem jí začal dráždit bradavky jazykem, až se jí bezděky ztopořily. "Nechte toho sakra," zahrozila Kristýna, nicméně její milostnou šťávou orosená pička stvrzovala důkaz, že se jí poskytnutý výjev i přes její lamentování tuze líbí.

Také Markétce Francie více než prospěla. Ta rodinná sounáležitost působila na její zbědovanou dušinku jako balzám a jak se mi později bázlivě svěřila, měla poprvé v životě pocit, že skutečně někam patří. Ona miluje a neskutečně si libuje v tom našem řádění ve třech, ale tenkrát u Francouzů mohla dát konečné vale svému nezávidihodného dětství. Bylo uzdravující i pro mě vidět, jak si naše hýčkání užívá, váží si ho a opětuje ho. Poprvé mohla ucítit platonickou, ba co víc rodičovskou lásku a něhu se vším všudy. Dokonce jí to uklidnilo do té míry, že sama počala hovořit o svém působení v dětském domově, o tetách, které se o ni a její dětské spolu odložence staraly, o kamarádkách a především jsem tehdy poprvé zaslechl jméno Pavla. Pavla, nebo spíše Pájuša, či Pavluša, jak o ní Majky hovořila, byla její první a úplně ta největší a nejúžasnější, děcákovská kámoška, kterou tam kdy měla. S trpkostí v hlase mluvila Markéta o prvních dnech, kdy ji do ústavu přivezli a ona zdrcená tím, že musí opustit své druhé já, čili Kristýnu a její rodiče a nechápala proč tomu tak je, když oni tvrdí, že jí mají tak moc rádi a že pro ní budou dýchat. Ach, jak já si umím představit toho na celý Svět rozzlobeného a nasupeného prcka, jak kolem sebe kope a nechápe, proč je mu tak ubližováno. Jak nám sama přiznala, bylo tohle lidské mládě rozhodnuto už nikdy a s nikým nepromluvit a tím se pomstít tomuto tak krutému a nelítostnému místu, jako tento Svět bezpochyby je. A asi by tomu i tak bylo, nebýt právě Pavlíny. "Když, ona ta potvora za mnou chodila každý den a mluvila na mě a dělala různé kraviny, až jsem jednou nevydržela a začala se tepat," vyprávěla Markéta. "Nebýt jí, nepřežila bych to tam. Ona je stejná krevní skupina, jako já, taky takový blázen. Byla o něco starší, a tak mě ochraňovala, a když jsme dospěli, tak jsme spolu párkrát zdrhli za klukama." vzpomínala. "A spolu jste nic neměly?" předběhla mě s otázkou a s určitým napětím v hlase Krista. "Neboj miláčku, Pájuša je čistě na kluky, pipiny jí nevoní, v tomhle ohledu jsem byla vždycky jen a jen tvoje," klekla si Markéta před Kristýnu a bez otálení začala Kristu jazykem laskat na podbřišku. Ta mrška prostě dobře ví, jak člověka uchlácholit. Pak ještě dodala, že se o ní Pavlínka starala naprosto skvěle, že jí uklidnila a vysvětlila jí, co a jak, když měla první menstruaci a také si vzájemně hlídkovali, když si jedna chtěla trošku se sebou tajně pohrát. "A kolikrát jste vlastně utekly za těma klukama?" zajímalo mě logicky. "Jenom párkrát, to nestojí ani na řeč, důležité je, že jsem nakonec našla vás pane," ukonejšilo mě to mé rozvrkočené všechno.

"Já mám nápad," vyhrkla jednou Markéta. Co kdybychom jsme si udělali výlet a v rámci toho zajeli i do děcáku a já se tam zeptala, jestli nemají na Pájušu nějaký kontakt, telefon, nebo adresu." "To je dobrý nápad," odpověděla Kristýna, ale bylo na ní vidět, jak v ní hrklo a že pro ní představa cesty do děcáku není zrovna ideální způsob, jak strávit den. "Později se mi svěřila, že se této představy vyloženě bojí, protože má obavy, co by s ní udělal pohled na vrata ústavu, kam museli párkrát odvézt uprchlíka v podobě Markéty, která sem tam utekla, protože se jí po Kristýně stýskalo. "Ty jo, já fakt nevím, co to se mnou udělá, až uvidím tu zeď zoufalství.," Ano, tak si s mámou pojmenovaly zeď s bránou do světa nechtěnců, před kterou se vždy jedna, tak druhá zoufale rozplakaly. Dodnes nevím, jestli nás tehdy Majky slyšela, nebo ne, ale pak se na nějakou dobu o děcáku nezmínila. Až jednou, když byla Kristýnka zas na pár dní ve Franckově, jak říkala Markéta, za mnou přišla a říká mi. "Hele, sjedeme do toho děcáku sami dva, teď ve středu, ju? Je hezký babí léto, užijeme si to a pro Kristu to bude překvapení, vrací se až v neděli." Když jsme dorazili před bránu děcáku, pečlivě jsem pozoroval Markétiny reakce, ale vypadalo to, že to s ní nic moc nedělá, a tak jsem moc navrhl, že počkám venku, jestli si to nechce vyřídit sama a postavil jsem se ke zdi, která kdys byla mlčícím svědkem zoufalství, jež prožívala matka s dcerou, když krůpěje jejich hořkých slz promlouvala namísto slov. "Pojďte se mnou pane, prosím, chci vám představit svoje tety, určitě tam ještě většina z nich pracuje, vždyť to není tak dlouho, co jsem pryč." Souhlasil jsem a upřímně mohu říct, že jsem toho nelitoval. Personál byl velmi příjemný a bylo znát, že na Markétu i přes její útěky, vzpomínají jen v dobrém. Je vidět, že o ty nechtěná škvrňata je postaráno v rámci možností celkem dobře. Navíc se ukázalo, že výlet splnil účel a Markéta si kromě tisíce pusinek od tet a dalšího personálu odvážela i lísteček s adresou na Pavlušu a navíc se ukázalo, že její dětská kamarádka bydlí sotva 50 kilometrů od nás. "Sjedeme za ní hned tuten pátek," rozhodla Markéta.

Jenže to už mi dovolenou nedali a tak Majky prohlásila, že už nedokáže dál čekat, a že sjede za kamarádkou sama, že to je jen kousek a večer na ní mám počkat v rokáči. A tak sedím v Hitu a čekám na ní celý nervózní a netrpělivý, stýská se mi po ní a taky chci vědět, co a jak, a tak jí furt volám a ona mě ubezpečuje, že do půl hodiny je v mém náručí. A taky že jo. Vletí do klubu celá rozzářená, šťastná a je vidět, že setkání s přítelkyní dopadlo nad očekávání dobře. "Byla to úplná paráda, Pavluša je pořád stejná, kecali jsme a chlámali se jak bláznivý," drmolí. "A taky jste si zahulili, co?, komentuji její zarudlé bělmo. "No, to víš, že jo, má nějaký holandský modely, něco jsem přivezla i tobě na ochutnávku, tak pak ubalíme. Dneska není žádná party, tak jen na pohodu".


Je o dvě hodiny později, jsem zhulenej jak taška a Markéta ještě víc, alespoň už tolik nebrebentí, spíš tak filosofuje a taky se mi svěřila, že má rarášky v bříšku, tak až se dáme trošku do pucu, že bysme mohli jít domů. Po hodině jsme na tom o poznání lépe a tak tedy vycházíme. Cestou domů přemýšlíme, že bysme mohli přespat u holek, protože jejich byt je o hodně blíž. "Pane a proč vlastně máme ty dva byty, proč se jednoho nezbavíme, zbytečně platíme dva nájmy," mudruje. "A co až si Kristýna najde nějakého chlapíka?" "No, to bych jí břicho rozpárala a hlavu usekla," hrozí jakoby pěstí. "Ba ne, kdyby si našla kolíka, tak půjde asi k němu ne?" tlemí se zhuleně Markéta. "Hmm, na tom něco je," uznávám. Jak to že se tam sakra svítí, má se vrátit až v neděli," ukazuje na jejich okno. "No tak se vrátila dřív a asi je utahaná, zazvoníme tam, pojď." Jenže Markéta má jasno. Je tam zloděj. "Musíme vystoupit o patro níž a pak dojít pěšky, abysme ho nevyrušili," špekuluje Markétka ve výtahu. "Jasný," jsem tak zkouřenej, že nemám sílu odporovat a s konopným úšklebkem s ní začínám hrát tu hru na lupiče. Opatrně, nehlučně, ale skoro minutu odemyká byt a po špičkách vstupuje dovnitř. Já ji následuju, je slyšet zvuk sprchy. Tak a je po akci, anebo jsme narazili na velmi čistotného lapku. Markétce svítí v očích kromě gramu vyhulené trávy i čertíci šibalství a ukazuje, ať jdu za ní do ložnice a já ji s radostí následuji. "Dělej, svlíkej se, překvapíme tu rajdu, stejně už jsem hrozně vzrušená." Svlékáme se do naha a leháme si spolu na postel a netrvá dlouho a je slyšet, že Kristýna už zastavila vodu a asi se utírá. Po chvíli vstupuje do ložnice a rozsvěcí světlo. "Překvapení," zaječí Majky. "No teda, proboha, kde jste se tu vzali?" valí oči Krista a směje se. "To neřeš, radši mi vysvětli, ty čubko, jak to že si doma a neozvala ses nám," vyčítá ji Markétka. "Zlatíčko, já jsem dorazila před chvilkou, přijela jsem o dva dny dřív a chtěla jsem vás zítra překvapit, myslela jsem, že budete někde pařit, tak jsem vám nevolala. "To jsou teda výmluvy, zapomeň holčičko, pěkně si to odpracuješ," nařizuje Markéta, roztahuje nohy a její zvlhlá mušlička dosvědčuje její slova o nadrženosti. "No počkej, ty potvoro, já ti ukážu," kontruje Krista, přistupuje k Majky a chytne ji za nohu a začne ji laskat a líbat v oblasti kotníku, pak se přemisťuje na nárt a prstíky, které ji jemně okusuje. Markéta zakloní hlavu a vzrušeně sténá. Já jí hladím prsa a pak ji lehce olizuju a jazykem dráždím bradavky, přičemž ji jemňounce škrábu na bocích a na bříšku. Kristýna se posouvá přes holeň a podkolenní jamky až na stehna, do kterých Markétku jemně hryže. To už pokojem opojně voní Markétin milostný nápoj, lemující oba břehy její chtíčem zaplavené studánky. Kristýna neskrývá touhu tento nebeský mok ochutnat a poodhrne prstíky oba závojíčky a obnaží tak ztopořeného andělíčka, který jako pyšný strážce hlídá Markétinu studničku opojení a touhy. Můj erektovaný pyj dokazuje mou libost k dané situaci. Markétka mě bez otálení saje a špičkou jazyka rozmazluje ústí mého žaludu. Konopí ukazuje svoji moc a sílu, naše těla jsou citlivější a vnímavější na každý dotyk. Kristýna objímá svým jazykem Markétinu lasturku a stupňuje tak její touhu po ukonejšení. "Dělej, jdi do ní, chci, aby si ji šukal, zatímco mě líže," pobízí mě Markéta. Poslechnu ji a vstávám a postavím se za klečící Kristýnu a vidím, jak si prsty hbitě masíruje poštěváček. Zlehka zaklepu svým obnaženým a lačným žaludem na její roztouženou branku. Vítá mě slastnou šťávičkou, která mě ujišťuje, že mohu bez otálení vstoupit a já tak na Markétino přání konám. Kristýnčina mušlička mě vzápětí obejme a chtivě vtahuje můj zbrocený falos do své chtíčem uzákoněné moci. Její vzdechy jsou jasným důkazem správnosti mého činění. Naše těla splynou do pudem otesaného sousoší, mistr sochař by měl radost…

Spratek Markéta - část 4

6. prosince 2014 v 15:58 | AkasAkim
Je sobotní večer a je tomu právě 2 roky, co se nalézám v ráji, v tom profláknutém edenu, který nám byl původně slíben, ze kterého jsme ale sami vyštvali svou chamtivostí a pokušením, svedeného později na hada pábitele. Ano, dnes tomu je 730 dní, co jsem si směl přivonět ke květině, nebo spíše k věčnému poupátku, které mě bude doprovázet celým mým životem a bude mi vždy na blízku, přestože bude ode mě fyzicky jakkoliv daleko. Její jméno mi bylo vpraveno do mozku takovou sílou, že utopilo veškeré náznaky rozumného uvažování. Ach, jak ti teď rozumím milý, dvojitý Humberte, smím-li ti tikat, nyní už vím, jak smrtelně hořký musel být ten nápoj, který ti dali vychlemtat tím, že ti vzali tvojí milovanou a životadárnou Dolores, ano tu, kterou si ve jménu nepřekonatelného hříchu, a milostného bláznovství přejmenoval na Lolitu. Ano vím to, přesto, že má Majky není tak mladá, jako tvá Lo, neměl bych mýt tedy pletky ze zákonem, však hloubka propasti v podobě šílenství a toužící blázniviny, před kterou nás osud ve své zvrhlé hravosti postavil, je totožná. Miluji Markétu hluboce, vášnivě a uhrančivě, miluji ji tak, jak jen matka může milovat dítě, které právě opustilo její tělo a právě se vtiskává do matčina prostého bytí. Miluju Markétku ze vším všudy, miluju to, jakým způsobem si stříhá nehty, miluju to, jakým způsobem drží příbor, když jí, miluju to, jakým způsobem žvýká, chodí, spí, mluví, směje se, pláče, jak se zachumlá, když je jí zima, jak se ošívá a jak je neklidná, jak rozhazuje rukama, když se durdí, miluju to či ono, jen když to dělá moje vše obsahující Markétka. Ach můj osude, můj pane, děkuji ti za to, že smím popíjet vodu s její studánky, jen tě prosím o to, aby tato její tekutina byla vždy pohádkově čirá. Se mnou si dělej, co chceš, muč mě, týrej mě, jen neubližuj ji, neubližuj tomu věčnému ptáčátku, vždyť to pískle si okusilo tolik zla ještě předtím, než se naučilo létat. A zachce-li se ti a rozhodneš-li o tom, že můj malicherný život má být ukrácen pro kterýkoliv hřích, který jsem spáchal, či spáchám, ba dokonce i pro hřích, který spáchal, neb spáchá někdo jiný, prosím tě děj, ať se o Markétu může postarat Kristýna, její siamské dvojče, sestra ve zbrani i v lásce a její andělský spasitel. Ta, jejichž bezelstné a láskou posvěcené skutky byly vybrány pro záchranu toho děsivým dětstvím trápeného roběte.

Sedím v pokoji u počítače u holek doma. V bytě, který pořídila Kristýna, aby tu mohla žít s tím naším andílkem. On je to spíš andílek s pěknou tlupou čertíků v těle. Už od úplného začátku vztahu s Majky by bylo jasné, že Kristýnka musí být a také vždy bude součástí jejího života, že přesto nejede vlak. Souhlasil jsem i přesto, že zprvu jsem měl obavy, zda pro mě nebude tento trojhlavý způsob života a souznění příliš velké sousto, ale tyto nejistoty se ukázaly být zbytečné. Kristýna je jednak žena tuze nádherná a milování s ní je velmi náruživé a slastné, zároveň je to člověk na úrovni a přirozeně inteligentní, její způsob uvažování je tak trošku zvláštní, dalo by se říci schyzofrenní. Když je potřeba uvažuje zcela pragmaticky a prakticky, což ji umožňuje se o sebe a o Markétu výtečně postarat, na druhou stranu dokáže být snad ještě víc rozpustilá a svéhlavá než je Majky, což je obě spojuje okovy tak pevnými, že by je nerozťal ani King Kong. Jelikož Kristýna pracuje coby překladatelka francouzštiny, následkem čehož jezdí často za hranice, domluvili jsme se tak, že pokud bude Krista doma, budeme žít všichni tři u nich doma, a v době kdy bude pryč, tak budeme s Majky obývat můj byt. Všem nám to vyhovuje a zatím nám to takto funguje. Také jsme s Kristou tajně dohodli, že se Markétě pokusíme alespoň nepatrně vynahradit její zmrvené dětství a necháme ji tedy hltat život plnými doušky a budeme ji neustálou oporou. Jestli jsme udělali správně, netuším, protože Majky asi naše tajné plány prokoukla a pod heslem "podáš mi prst, ukousnu ti celou ruku" se začala chovat jako neřízená střela a stal se s ní ukázkový hajzlík. Naneštěstí jsme si z toho s Kristou dělali sami srandu a tak se do našeho domácího slovníku celkem snadno zakořenila věta: "Tak si představ, co ten náš spratek zase provedl". Jakmile Markéta zaslechne od někoho z nás tuto hlášku, tak s pištivým smíchem zdrhá někam se schovat. Jako tuhle v létě, bylo hrozně horko, ale holky se rozhodly, že vyrazíme na nákupy do vedlejšího města a to vlakem, či autobusem. Byl jsem prozíravý a tak jsem je nechal jet samotné a sám si užíval nabyté volnosti. Vyrazili hned dopoledne a vrátili se až k večeru, každá obtěžkána asi třemi taškami. Ačkoliv se den už loučil a předával vládu noční paní, teploty venku byly stále na padnutí, holky rozkoply dveře a Krista už mi od dveří hlásila. "Ten náš spratek se zase předvedl", spratek odběhl do kuchyně s tím, že má obrovskou žížu a přitom sebou mlátil smíchy o zem. "Copak provedlo to naše culíkaté štěstí, Kristýno", ptal jsem se schválně nahlas, aby to slyšelo i to právě limonádou se dávící a prskající culíkaté štěstí. Ano, Markéta si před několika měsíci nechala narůst její havranovitě černé vlasy a tak její hlavu zdobily dva holčicí culíky, jejichž konce sepínaly obligátní "berušky". Tohle vzezření doplnily letní šatičky a nezbytné podkolenky a Lolita byla na světe. "No ty vole, Martine, představ si to", začala mi Krista líčit právě prožité alotrie, "sedíme ve vlaku cestou domů, sami v kupíčku a ona", ukazuje rukou do kuchyně, "jak tam tak sedí, naproti mně najednou roztáhne nohy a začne si honit pindu?! Ale jak, kdyby si to viděl, byla k neudržení, stoupla jsem si radši mezi dveře od kupíčka, kdyby někdo šel, pak si strhla kalhotky a hodila je po mě, byla jak šílená, nakonec se krásně udělala", nedokáže popřít vzrušení Kristýna a tiše dodává. "Nejhorší na tom je, že mě fakt dostala, hrozně mě to taky vzrušilo a nejradši bych si k ní klekla a ochutnala ji, ale to přece nejde tohle", klepe si na čelo. Chvíli jsem lapal po dechu a pak zavolal do kuchyně, "Markéto, kdepak si, chceme s tebou mluvit". Spratek přišel do pokoje a v každé ruce držel půllitr s limonádou. "Dáte si, určitě máte žížu, ne?", tlemí se. "Majky, nezdá se ti, že už to trochu přeháníš", udeřil jsem na ní s vážným výrazem. "Jak přeháním?", snažila mluvit žertovně, ale bylo vidět, jak se zarazila. "No v tom vlaku", podporuje mě Kristýna, "přijde ti to normální, honit si kačenu ve vlaku, ve kterém je plno lidí?" "Ale, vždyť jsme v tom kupé byly samy", snažila se bránit Majky, "a ty si hlídala, jestli někdo nejde, já to nemyslela zle, měla jsem prostě chuť, no, kdybych tam byla sama, nikdy bych to neudělala, nejsem pitomá, myslela jsem, že to pochopíš jako vtip, no?!", koulela očima a pozorovala nás, jak na to budeme s Kristýnou reagovat. Kristýna: "Já vím miláčku, ale já prostě potřebuju vědět, zda chápeš, že už je to trošku za hranicí, víš?" "Ale to já přece dobře chápu, nedělej ze mě magora a nymfošku, já netušila, že z toho uděláš takový dusno, vždyť spolu děláme i horší věci, ne? Nikdo nás neviděl, tak už se na mě prosím nezlob, já už budu hodná, slibuju", culila se, protože viděla, že už nám s Kristou začalo taky cukat v koutcích a že tu přísnost už dlouho neustojíme a začneme se smát. "Ty jsi teda čertovo dílo", objal jsem ji. "No bejt váma pane, tak se tomu moc nesměju, stejně je to hlavně vaše chyba, protože celou dobu, co jsem si to dělala, jsem myslela jen a jen na vás, moc tě mi chyběl". Už byla zase ve svém živlu, protože viděla, že už se na ní nikdo nezlobí. S Kristýnou jsme se potom ještě shodli na tom, že tu živelnou neomezenost Markétce vlastně tak trošku závidíme a zároveň nám to tenkrát bylo k dobru, coby předehra pro nadcházející večer. Věděli jsme jasně, že tato historka je jen jedna z mnoha a že nebude dlouho trvat a Majky vymyslí něco ještě daleko šílenějšího a že se na to svým způsobem i těšíme.

Chod této ne standartní domácnosti neřídí nikdo, určili jsme si základní pravidlo: Kdo přijde dřív domů, udělá zkrátka to, co je potřeba podle posloupnosti: nejdřív je potřeba se nasytit, pak uklidit, případně vyprat, vyžehlit a další práce, s tím, že praní a žehlení zajišťují výhradně holky, já zařizuju různé opravy a další nepříjemnosti. O vaření se jakž takž dělíme. V otázce sexu jsme samozřejmě všichni volnomyšlenkáři. S dané situace přirozeně vyplynulo, že pojítkem "rodiny" je Majky, a tak ji necháváme určit obsazení členů milostných aktivit. Pokud se chce pomilovat pouze s Kristou, já ji v tom nebráním, touží-li jen po mě, Kristýnka ráda ustoupí. Většinou to ale stejně dopadne tak, že skončíme v posteli, případně i jinde, všichni 3. Experimentům se nebrání nikdo z nás, život je to tedy pestrý, bohatý, láskou, touhou a něhou protkaný. Díky Bože za ty dary.

Několik měsíců poté, co jsem začal žít v tomhle dvoukundím edenu, mi byl představen Radek, což je Kristýnčin otec. Musím se přiznat, že s člověkem jeho ražení jsem ještě nesetkal a následné přátelství s ním vnímám jako něco, co mi hrozně pomohlo a nesmírně si tohoto přátelství vážím. Radek je totiž člověk, který svou nesmírnou a odzbrojující inteligencí a chápavostí dokáže člověka nikoli manipulativně táhnout, nýbrž přirozeně povýšit jeho uvažování do té míry, že člověk je poté sám jistější a rozhodnější na cestě svého života. Když jsem ho viděl poprvé, řekl jsem si, že asi tak nějak by měl působit pravý šlechtic. Působil velmi honosně, a to přesto, že hábit, který měl na sobě, byl zcela obyčejný a při bližším ohledání i lehce špinavý. Inu bylo vidět, že stesk, se kterým se musel popasovat po smrti jeho milované Jenovéfy, Kristýnčiny a v podstatě jakoby i Markétiny matky byl pro něho velmi tíživý, a že jeho oděv života bude navždy už tak trošku špinavý. Radka vskutku předchází jeho moudrost, on však není tím typem intelektuála, který pouze v úkrytu svého pohodlného divanu filozofuje o všem a s každým. Ten miluje život každým coulem a chápe, že každé období radosti musí být vykoupeno minimálně stejným množstvím strastí. A co zbožňuje nejvíc je prostopášné tlachání o ženách, což mu přináší neskutečné potěšení. U skleničky dobrého vína, či něčeho tvrdšího vždy přidá několik rozšafných a košilatých historek ze svého života, což mu ale z legrace Kristýna vždy vyčítá. "Kdyby to slyšela mamča", spílá mu vždycky v žertu. Jednou, když jsme u něho tak trošku oslavovali, se opil více, než bylo zdrávo a bezmezně se rozplakal, nikam však neutekl, jak by to asi kdejaký zbabělý muž udělal, jen pouze svíral svou sklenku whiskey a po tváři mu tekly slzy. Poté vstal, domotal se ke stolu, u kterého seděly holky a poklekl před nimi, řka "Kdyby mi Bůh, na kterého tak obezřetně věřím, dal na výběr buď sto nejkrásnějších dívek světa na celý život, nebo jen jednu v podobě Jenůfky a to je jen na pouhých pět minut mého žití, bez přemýšlení byl zvolil vaši matku, moji zbožňovanou Jakůfku. Načež holkám něžně políbil tváře. Jednou mi řekl, že si myslí, že muž dokáže milovat spoustu žen, ale že správný muž si musí určit, která z nich bude ta nejlepší, ta jedinečná a v jeho srdci navždy planoucí. Že to je známka ryzího mužství. Pro něj to byla právě jeho Jenovéfa a její předčasné úmrtí bylo pro něj, dle jeho slov podpásovkou od Boha, o jehož existenci prý tehdy silně zapochyboval. Také se mi svěřil, že nebýt Kristýny, přemýšlel by o brzké návštěvě své ženy na onom světě. V ten samý den mi také sklonil obdiv a zároveň podporu za to, že dokážu, jak on si myslí alespoň trochu ukáznit ty dvě vichřice vtělené do jeho dcery a jeho schovanky. Jemu je jasné, že obcuji s jeho dcerou a to za pomocí mé milované a zbožňované Markéty. "Víš, život není černobílý a nedá se žít podle předem připravených tabulek. To, co se jednomu zdá jako nechutnost, druhého může naplňovat a nikdo nemá právo hodnotit, který způsob života je ten pravý. Já svojí Jenůfu bral jako Bohyni, není dne, kdy bych na ní nepomyslel, ale nejsem přece tak starý, abych přestal žít a bezmocně čekal na kluky s rakví. Jsem hrozně rád, že mám u sebe Sáru". Sára je jeho přítelkyně, kterou si po nějaké době našel a moc milá společnice. "Jednou bysme se mohli všichni domluvit, ty, já, Markéta a Sára a překvapíme Kristýnku ve Francii, když o ní furt tak básní. Viděl jsem spoustu fotek a řeknu ti, ty Francouzské Alpy, to musí být tedy honosný a dech beroucí pohled. Sakra Martině, vždyť ti přece víš, že tu tvojí Markétku beru jako svoji dceru a víš dobře proč. Se ženou jsme dělali, co jsme mohli a dělali bychom ještě víc, kdyby byla Jenovéfa neonemocněla. To, že žijete takhle ve třech je zcela jistě zvláštní, ale v podstatě je to přirozené vyústění toho, co se stalo. Božínku Martině, kdybys to "cikáně", tenkrát viděl, když ji Krista poprvé přivedla k nám…"


Tak tedy je sobota večer a já sedím u compu v tom našem trojčlenném ráji. Jo v ráji, když ono tu vypadá spíš jako v pekle. Kristýnčin a Markétin byt je vzhůru nohama a to přesto, že jsme 2 dny trávili balením. Krista si to míří na 3 měsíce zase za prací do Francie a Markéta se stěhuje na tu dobu ke mně. Je zajímavé, že Markétino chování se v době, kdy je se mnou sama do jisté míry mění. Zatímco s Kristýnou se chová jako naprostý živel a oslovení spratek je pro ní spíše pochvala, tak když je se mnou sama, chová se o mnoho jemněji, decentněji a něžněji. Opečovává si mě a hýčká. Miluje vaření a různě mě hostí a podstrojuje mi a úklid pro ní najednou, jakoby zázrakem, také není problém. Zatímco nejčko je v bytě prostě hrozný bordel. Zatímco Kristýnčiny věci jsou pečlivě sbalené a připravené, o Markétiným šatstvu se toto říct nedá. Trička, svetry, kalhoty, spodní prádlo, ponožky, zkrátka všechno je to rozházené, kde se dá. Holky jsou ve vaně a vzájemně si myjou vlasy a bůh ví co ještě, ale to mě teď moc nezajímá, chci mýt alespoň na chvíli klid, docela jsem rád, že budeme teď na chvíli s Majky sami, snad se zase trošku uklidní a bude si mě hýčkat a konejšit. Bude to ta starostlivá a milující Markéta a ne ten rozjívený parchant, kterému není nic svaté. Je dobře, že chodí do práce, prodává v cukrárně, dřív dělala přímo ve výrobně, což jí prý bavilo o hodně víc, protože si s těma sladkostma a dortíkama mohla víc pohrát, ona je hrozně šikovná a vlastně je i vyučená cukrářka, ale prodávat jí taky baví, prý alespoň zase vidí jak to těm lidem chutná. Původně jsem chtěl začít pracovat, ale vzdal jsem to v tomhle… "Fuj, Markéto, ty si přece takový čuně", ozývá se Kristýna z koupelny následovaná smíchem Markétiným… ale vzdal jsem to v tomhle bordelu a stejně počítám, že holky za chvíli vylezou a my budeme nutit toho uličníka nevycválaného, aby si zabalil svoje věci. A tak jen tak surfuji po netu a čtu si zprávy, abych měl přehled o tom, co se děje doma i ve světe. No a už je to tady, do pokoje vbíhá Markéta, pochopitelně nahá a zcela mokrá. "Proč se neutřeš, a copak si zase provedla ty spratku náš, proč ti Krista nadávala?", pokládám otázky, ačkoliv vím, že odpovědí se dočkám až od Kristy. "Stejně je to zase vaše chyba vy zvrhlíku nechutná", ukazuje na mě zlostně prstem a mizí do obýváku. Za chvíli se z koupelny vynoří Kristýna, jednu osušku kolem těla, do druhé zamotané vlasy. "Prosím tě, ty si koukal s Markétou na porno?" ptá se mě. "Hmm nevím, možná, ale vždyť koukáme normálně i spolu, v čem je problém?" "No a v tom pornu, byla nějaká scéna s pissem…", zní otázka. "Co? No neříkej, že se na tebe…? "Jo", sama dokončuje větu, "normálně se na mě vychcala, jen tak bez varování", kroutí nechápavě hlavou. "A víš, že je to možný, asi tam byla jedna čůrací scéna, smála u toho jak prdlá a říkala, že si to chce vyzkoušet", vzpomínám si na nedávné sledování filmů pro dospělé. "No, tak to ti pěkně děkuju", čertí se Kristýna. "Tak vidíte, že je to vaše chyba vy deviante", vběhne zase do pokoje Markéta a šermuje přede mnou rukama. "Nemávej tady těma rukama a padej se utřít a příště mě alespoň varuj, ty prase jedno", rozkazuje ji Kristýna. "A hned na to si zabalíš a sama, bez pomoci, chci mýt taky před odjezdem trochu klid". "Přesně tak", přidávám se, jenže to Markétu ještě víc rozdráždí. "Vy buďte radši ticho, vy úchyláku úchylná", poskakuje přede mnou a chechtá se. "Bože můj, nešermuj tady a upaluj se utřít, dělej, chyt ji, já ji utřu, než tu bude všechno mokrý", přináší Kristýna z koupelny suchou osušku. Já Majky chytnu zezadu za ruce a pevně ji držím, zatímco jí Krista otírá tělo. Když se ji přiblíží ke klínu, Markéta zakloní vzrušením hlavu. "Jo, hezky mi to udělej, prosím, budeš dlouho pryč a chybět nám, tak ať si to naposled užijeme", procedí chtivě skrz zuby. Podívám se přes Markétino rameno na její věrnou a oddanou sestru v lásce, ona se podívá na mě, má mrdání v očích. Oba víme, že není cesta zpět…

Sluníčko Markétka vchází do opilé duše romantického pijana - část 3

19. listopadu 2014 v 20:27 | AkasAkim
Byl to obyčejný den. Což je vlastně nesmysl, protože nejsou obyčejné dny, to jen my, sebranka, která se zrodila, aby s úsměvem blba zničila tuhle krásnou planetu, to jest lidé, se neuvědomují významnost každého dne a nectí každou vteřinu svého mnohdy sebe samým zpackaného života. Tehdy jsem byl psychicky dole, prošel jsem si vztahem, který nedopadl vůbec dobře, samotu jsem řešil onanií a opuštěnost alkoholem. Ne, že bych v jiných obdobích svého osudem darovaného života nepil, nebo si ho nehonil, tehdy jsem ale tato placeba užíval na veliko a plnými doušky. A to i přesto, že příležitostí k "seznámení" nebylo málo, jasně holky se kolem mě točily, typický hospodský život, kdy se lidi z nudy sejdou, lijou do sebe panáky a pak se to nějak spáruje, vždyť po sedmém panáku je každá krásná a ženy už se také nechovají, jako dámy, a berou zavděk kdejakým hovadem, hlavně, že jim tu vlhkou škatulku pořádně protáhne. Tak v této společnosti jsem se tehdy pohyboval. Trošku jsem se za to styděl a tak jsem nechodil do své oblíbené hospůdky, ale bral jsem zavděk nálevnou na druhém konci města, kde se scházeli tihle mrduchtivci a ženštiny, které ztratily zábrany a soudnost a ochotně přijaly role háravých fenek. Veselé období, zdálo by se. Ba ne, zdání klame. Ano, ze začátku bylo fajn nic neřešit, jenže později se moje stavy blížily spíše pocitu naprosté vykořeněnosti. Ano, vykořeněnost, to je to slovo, které mi blesklo hlavou, a já si prostě řekl, že změna stylu života je nutná. Ani si nevybavím, jak jsem do tohoto zhýralého režimu zapadl. Zkrátka a dobře, najednou jsem v tom lítal. A takhle jsem žil možná půl roku.

Začal jsem tedy s odvykačkou. Pro začátek jsem zůstal týden doma, vzal jsem si dovolenou, dodnes nechápu, jak jsem si v tomto animálním období mohl udržet práci, ale stalo se tak a to mi dalo ten hlavní impuls pro rekonstrukci mého žití. 5 dní plus víkend pro totální vystřízlivění, uvedení bytu do podoby, ve které je možno uznat, že tam žije lidská bytost a také jsem si uvařil a pořádně se najedl, aby si přišel na své i žaludek, který jsem poslední dobou zanedbával jen kupovanými hotovkami a jídlem z rychlého občerstvení. Naložil jsem se do vany, oholil se a dal jsem svému tělu alespoň trochu lidskou tvář. Ležel jsem ve vaně a začaly mi téct slzy. Muži prý nepláčou. Naprostá blbost, pro mě to opravdu neplatí. Nikdy jsem se nestyděl za to, že si občas popláču i u filmu, nebo prostě jenom tak, když je mi ouzko. A tenkrát mi bylo sakra ouzko. Uvědomil jsem si, že mou náruč svírá nutkavá potřeba s někým se pomazlit, ne se s někým vychrápat, ale pomazlit se jemňounce, sametově, s něhou a láskyplnou pečlivostí, dívat se někomu do oči, souznět s ním a být součástí jeho života, spojit 2 životy v jeden, dýchat pro a za toho druhého, myslet na něho, když se vstává i usíná, šeptat mu do ucha slova, která už svět slyšel milionkrát, ale slova, která stále platí, jsou-li myšlena upřímně. A co slova, pohledy tak významné a určující, které chápete jen vy dva, pohledy obdivu a upřímného pochopení. Pohledy, které mají tu moc měnit chtíč v dojemný cval páru svobodně uhánějících koní a které mají tu moc, měnit tu chemickou reakci, které lidstvo dalo jméno láska na důvod, proč lidé píší, skládají písně, malují obrazy a oddávají se veškerému umu, co jim byl poskytnut bláznivinou, která snad namátkou ovládá to, co je náš mozek svými deseti procenty uživatelnosti schopen pojmout a pochopit. Já hlupák, takhle jsem si zoufal a stýskal si, neboť jsem neměl tucha, že už za pár hodin potkám vílu, ne tu z pohádky, ale tu, která sejme okovy z mých rukou, ošetří mé rány a pohledem snad všech krásek tohoto zakulaceného světa mi ukáže cestu, jejíž směr pro mě bude balzámem pro ukojení mé rozpolcené a bloudícím vílám oddané duše. Človíčku ty naivo, ty nechápavý blázne, však já ti ukážu, smál se mi osud, když barvou snových červánků psal na nebesa vzkaz o mém počínání a snad ani on sám nevěděl, že Markétka má budoucí femme fatale, která se za pár minut usadí v mé samohanou vyprázdněné duši, má budoucí upírka nesvatého dómu, moje budoucí princezna, se za pár let změní v ledovou královnu.

S náladou zmrskaného psa, který už si však své bolístky instinktivně olízal a nevěda událostí budoucích, vcházím do své milované hospůdky a jen co procházím jejími dveřmi, připadám si, jako bych vcházel do vyhlášeného sanatoria, má sotva odžitá minulost jako by se mě ani netýkala, jako mávnutím kouzelného proutku zapomínám na všechny návštěvníky nálevny, ve které jsem já, jsa nebohý a uhranutý alkoholovým mámením trávil své minulé žití. Jakýsi můj šestý smysl mi zabránil tomu, abych komukoliv z nálevny řekl, kde bydlím. Neví to dokonce ani jedna z háravých fenek, které si mě v opileckém rauši vybrali coby spasitele svých neukojených chutí. Pokaždé, když přišlo na nejhorší a padla nabídka soulože, vymluvil jsem se na nějakou blbost a dbal na to, abychom následující akt lásky, ačkoliv lásky tam nebylo, ani co by se za nehet vešlo, uskutečnili buď u ní doma, nebo jsme si zahráli na zvířátka a coitus odbili kdesi venku. Toto vše hážu za hlavu, vcházím do hospůdky a jako bych odtud nikdy neodešel, si sedám za bar a objednávám si malé pivo a kafe. "Á pachatel se vrací na místo činu", směje se na mě Pavel, číšník, který se za barem snad narodil, profík a především kámoš, kterého jsem několik měsíců zanedbával. Párkrát jsme si zavolali, ale to bylo vše. "Sorry, měl jsem fakt blbý období", snažím se o jakousi omluvu. "Neřeš to brácho, každý občas uklouzne a upadne, důležitý je vstát". Přesně tohle jsem potřeboval, nic neřešit a nechat se hýčkat a to jsem ještě netušil, že v místnosti už sedí osůbka, jejíž vůně mi bude za pár minut importována do těla s razancí nekonečnosti vesmíru. "Jo a co ty kurvičky s nálevny, jak jim voní pipiny?", neodpustil si Pavlík poznámku. "Ále", mávnu rukou. Pavel se zachechtá po námořnicku a jde přerazit sud. "Ty holomci maj dneska zase nátisk", ukazuje na partičku štamgastů, z nichž většinu z nich znám a tak zvedám sklenici s pivem a pokynu na zdraví. "Přisedni si k nám, my nekoušem", přispěchá jeden z nich hromovým hlasem s nabídkou. "Dneska ne kluci, dneska jen tak na lehko, mám blbý období, sorry". "V pohodě panáčku, tak příště", nezlobí se a v klidu si objednávají další rundu u Pavla, který se vrátil s plným sudem pěnivého moku. Čekám, než Pavlík narazí a rozhlížím se. Všechno mi to tu přijde nějaký jiný, nový. "Jste malovali, ne?", ptám se Pavla. "Jo malovali, před čtyřmi rokami, to už si sem chodil, ty vole a byl si u toho", je mi odpovězeno. "Co kecáš, vole, vždyť je to tady nějaký jiný, ta místnost má úplně jinou atmosféru", rozhlížím se po sále. Pavel moji poznámku vědomě přehlíží a věnuje se práci.

Rozhlédnu se a ona sedí u stolu v koutku, mé budoucí všechno, moje spasitelka, ale i mé prokletí, poprvé na mě valí ta svá kukadla a šklebí se na mě, jako by už věděla, jak nesmrtelný bude její vliv na můj budoucí život. Zvedám sklenici s pivem a připíjím, ona zvedne sklínku z vínem a následuje mě. Pak usrkává krůpěje nápoje s vinné révy a stále mě přitom sleduje, její pohled je jako zbraň, která trhá mé tělo na kusy. Impulsivně přemýšlím, jak ji nejlíp oslovit, vzápětí se ale zarazím, protože si nejsem jisty, zda je neznámá kráska to pravé pro rekultivaci mého života. Já chudáček bláhový. Sedím tam a nevím si rady. "Kam čert nemůže, nastrčí ženu", říkám si a pro jistotu si začnu povídat s Pavlem, který zrovna neměl práci, neb všechny sklenice v sále teprve čekaly na vyprázdnění. Jenže čertova žena se rozhodla vzít věci do svých rukou a přišla k baru. "Co mi můžete nabídnout k jídlu", ptá se kořalečníka. "No, to je jednoduchý, nakládaný hermelín, nebo utopence", bere ji Pavel iluze o slušném jídle. "Když já bych si dala něco teplého, víte co, naproti prý otevřeli obchod s kebabem a určitě mají ještě otevřeno", nabízí se slečna a obléká se a odchází. "Přinesu vám taky", volá za námi, aniž by se zeptala, jestli máme zájem. "Chodí sem často?", ptám se Pavla, poté co roznesl plato piv a několik rund panáků. "No, docela jo, už asi dva měsíce sem chodí s další princeznou, ta je taková noblesnější, než tohleto rozcuchaný třeštidlo. A říká se, že spolu ne jenom nekamarádí, jednou jsem je myslím viděl se líbat, takže něco na tom bude". "Takže lesbina", neskrývám svůj zájem. "To nevím, já slyšel, že jsou obě podobojí, jestli mi rozumíš, bisexualita se tomu myslím říká", mudruje Pavel a prohlíží si mě, protože vidí, že my v očích začíná plát čertovský ohýnek. "Tak až přijde, tak to na ní zkus", pobízí mě výčepák. Nemám čas nad tím přemýšlet, protože slečna právě prošla dveřmi a sedá si na bar přímo vedle mě. Dosedne a hned začne rozdávat koupené pochutiny. "Tak, jeden kebab je pro pana číšníka, druhý pro vás pane a ty další dva jsou pro Markétku", olízne se a podívá se na mě s něžnou provokací. Bože, jak je nádherná, ale tak pražvláštně krásná. Není to ten modelkovský typ, dokonalá každá křivka, a ani jedna piha. Ona je tak divoce krásná, její kratší vlásky jsou tak nějak roztomile rozvrkočené, nehty u rukou má sice nalakované, ale ne precizně, lak už má ošoupaný, takže na některých prstech už je vidět pouze zbytky černé barvy. Je nabalená do svetru, který je, řekl bych o pár čísel větší, než je třeba, takže vypadá trošku jako spratek, kterýho před chvíli vyhodily ze základky. Přitom z ní sálá jakási uhrančivá elegance, nepůsobí dětsky, ale je jak poupě, které právě rozkvetlo v dospělou růži, vlastně v ženu, která má ve svých očích vepsanou tichou bolest raněného zvířete smíchanou s hrdostí tvůrce vesmíru. Je ladná jako laň, kterou právě vyhnali ze stáda a která plaše hledá úkryt před nebezpečím v podobě událostí minulých, přítomných i budoucích. Opravdu se cítím býti v nebezpečí, protože si nejsem jist, že po všech nepříjemnostech, kterými jsem v nedávné minulosti prošel, je pro mě setkání s tahle uhrančivou a nebesky hezkou dívčinou to pravé. Znám se, vím, že nedokážu být odtažitý, když se s ní zakecám, rozbalím to na plno a než se naděju, budu připraven před ni klečet a s neukojeností Markýze de Sade ji budu lákat do svých právě spřádaných sítí zručností pavoukům jen vlastní. Není cesta zpět, vím to, ale co je mi nad slunce jasné je, že tuhletu květinu nechci uškubnout a zničit, chci ji nechat růst, pečovat o ni, strachovat se o ni a bránit ji před nepřízní osudu, chci pro ni umřít. Je mi jedno, zda bude mou přítelkyní, milenkou či ženou, snad se spokojím i s kamarádstvím, jen nechci, aby to byla holka jen na jednu noc, ačkoliv je krásnější než pařížské kurtizány i všechny gejši z Tokia.

"Tak se do toho pustíme, ne? Dobrou chuť, přeji", zašvitoří a hladově se zakousne do své porce. "A jak vy se vlastně jmenujete pane?", vyzvídá přes žvýkání. "Omlouvám se, já jsem Martin", vracím jí úsměv a beru si svůj kebab. Poslední dobou jsem skoro nic jiného nejedl, ovšem tahle porce pro mě bude naprostou delikatesou, srovnatelná snad jen s porcí masa z wagyu. V takové společnosti by mi chutnal i 3 týdny starý párek vsunut do rohlíku tvrdého jako penis Roberta Rosenberga. "Já jsem Markéta, ale vy pane my můžete říkat Majky a pusu vám dám, až to dojím", představuje se mi a nepřestává hltat svůj kebab. "Ty sis koupila dvě porce, nejsi na to trochu malá?", snažím se jí trošku poškádlit. "Jsem malá, ale děsně hladová", zasměje se a trošku se zakucká. "Víš co, pokecáme, až to dojíme, ju", navrhuji, ona jen přikývne a já vidím, že už se sápá po svém druhém kebabu. Já jím pomalu svůj díl a prohlížím si mou novou lásku, nedívám se na ni přímo, ale hledím na ní v zrcadle, které je součástí baru. Pavel si nás nevšímá, věnuje se hostům a občas si ukousne ze svého kebabu. Culí se na mě a já na ní. Už tolik nehltá, je vidět, že dvojitá dávka ji přece jen dává zabrat, nakonec však všechno spořádá. "Jůůů, to jsem se naprala, podívejte pane, mám dokonce i bříško", zazubí se a nazdvihuje svetřík i tričko a ukazuje mi svůj pupík, pohladí si ho a rychle ho zase schová. "Jdu se opláchnout, ať vám můžu dát toho hubana, zvedá se a zvolna odchází na toaletu. Právě jsem také dojedl a tak ji následuju. Vracíme se ve stejnou dobu a tak stojíme u baru naproti sobě. "Tak ještě jednou Markétka a Martin, to zní hezky ne? Dvě M, to se k sobě hodí", brebentí a nakonec se nakloní a dá mi pusu. Jak sladká, nejsladší dort světa je proti ní šťovík. Objednáme si pití a povídáme si. Je bezvadná společnice, inteligentní, zároveň však tak rozkošně zběsilá. Drmolí pátý přes devátý a chechtá se jak praštěná. "Ty sem prý chodíš s nějakou jinou ženou?", optám se jí a vidím, že jí obličej zvážněl. "Jo to je Kristýna, víte pane, já jsem bi, nestydím se za to. Kristýna mi zachránila život, ona vám to všechno pak vysvětlí, až vás představím. Ráda bych ale poznala nějakého sympatického muže", podívá se mi do očí, chytne mě za ruku a proplete si prsty mezi mé. "Já jsem měl teďka spíš takové divoké období, ale taky bych se rád usadil", přiznávám. "Tak to doufám, že jste nic nechytl, pane", zamračí se na mě a vsadí mi brouka do hlavy.

Je už dlouho po půlnoci, většina hostů už odešla a Pavlík pustil mé milované Dead Can Dance. "To je divná muzika, jakoby to ani nebylo s téhle doby, viďte?", podivuje se Markétka. "Ale je to moc hezký, takový majestátný, oba zpívaj moc hezky, líbí se mi to, že mi půjčíte cédo, viďte? To bych si chtěla pustit někdy po ránu", zaposlouchává se. "Není problém, donesu ty víc CD", chci si trošku šplhnout. Od této chvíle je všechno jinak. To co se dělo před týdnem je pro mě dávná minulost, doba praještěru a Tygra Šavlozubého. Když Pavel zavřel, nabízím se Markétce, že ji doprovodím domů. "To máme dneska ale chladno, že pane?", špitne a choulí se, jako štěňátko v pelíšku. "Proč mi pořád vykáš, blázínku?", ptám se a podám ji rámě. "Ano, správně, takhle se chová gentleman", řehoní se, "protože vám vykat chci, jako za starých dob, kdy si lidé vykali normálně, ti lidé třeba spolu už žili, a přesto si vykali. Vy mi tikejte, ale já vám budu vykat, dokud mě nepomilujete a možná i potom vám budu vykat", přikyvuje hlavou a potutelně se usmívá. Najednou vyjekne, "A ne že mě oprcáte jak nějakou čubku, chci být jako v bavlnce, musíte mě milovat jemňounce, hebounce a láskyplně vy jeden perverzáku perverzná". To už nevydržím a začnu se hrozně smát, ona se ke mně přidá a chlámeme se oba dva. "Tak já už jsem doma, tady s Kristýnou bydlíme, ona je teď je za prací v zahraničí, ona mrška furt někam musí jezdit a je jí úplně jedno, že je mi pak v postýlce smutno". Stojíme u jejího vchodu, pár kroků od milování, je docela zima a já až teď začínám zcela litovat toho, jak jsem žil předtím. "Půjdete nahoru na kávičku, pane?", ptá se Markétka a v očích ji spatřím určitou nejistotu. "Dneska ne miláčku, nebudeme pospíchat, zítra tě vyzvednu a zajdeme si na dobrý oběd". "Tak jo", špitne a už se dlouze líbáme, pak se mi ale vytrhne a já jsem vlastně rád, sám bych to asi fakt neustál. Jdu domů a zpytuju svědomí nad tím, jak jsem promarnil poslední půl roku. Nakonec to beru tak, že je to za mnou a že je potřeba, dívat se do budoucnosti. Byl to opravdu náročný den a tak se svalím do postele a usnu jak zabitej.


Je ráno a probouzím a je mi nějak zle, jakoby mi chyběl kus těla, či co. Pocit, který jsem předtím nikdy nepoznal. Zvláštní tíseň a pocit samoty, na rozdíl od včerejška ale vím, co tu tíseň způsobuje a také co, respektive kdo mi chybí. "Zamiloval jste se, panáčku", hlásí mi můj mozek a to i přesto, že jsem mu poslední dobou celkem pravidelně ordinoval alkoholovou lobotomii. Srdce se mi rozbuší a já si vybavuji její podmanivou vůni, a uvědomuji si, že jestli do hodiny neuslyším její smích, zemřu. Záchranná akce začíná. Plán! Máme se potkat v poledne a jít na oběd. Pozdě, do té doby pojdu, potřebuju důvod, abych jí navštívil hned. Rozhlížím se po pokoji a jasně, mám to. Vidím dva anděli balené v plastové krabičce, která obsahuje další, tentokrát kulatý kus bakelitu. Lisa Gerrard a Brendan Perry, to jsou moji andělé, zachránci, kteří mě na oblacích své transcendentálních hlasů přenesou do náruče mého zrovna nalezeného štěstí. Beru Into the Labyrinth, který Markétka slyšela včera a pro jistotu i Aion. Vlétnu do sprchy a páchám hygienu. Kvapně se obleču a už zdrhám vstříc náruči rozvrkočené Najády. Stojím u ní za dveřmi a chvíli čekám, nechci, aby viděla, že sotva dýchám, protože jsem půlku cesty běžel. Konečně zvoním a Majky mi otevírá. Podlamují se mi kolena, je naprosto dokonalá, rozcuchaná, řechtá se na celý kolo a utahuje si se mě. "Eště není poledne, copak tady děláte, pane?", vlepí mi pusu. "Donesl jsem ti ty cédéčka, chtěla sis je poslechnout ráno, Dead Can Dance". "Aha, no to je pravda, díky, hmm alespoň ochutnáš koláč, pekla jsem ho včera, ale samotný mi to nechutná a Kristýna se vrací asi až za 4 dny. "Ok, tak já si jdu umýt ruce". "Fajn, koupelna je támhle, já vám udělám tu kávu". Odcházím do koupelny, rozsvítím si tam a mířím k umyvadlu. V umyvadle leží vibrátor. "Markéto???!!!, volám na ní, ona se neozve, ale za chvíli přijde za mnou. Podívá se na mě svýma očičkama tak krásnýma, že by jí je nebeská klenba mohla závidět a praví. "Vždyť jsem vám povídala, že mi bývá v postýlce smutno". Dívám se jí do oči a ani se nepokouším zakrýt svoji vilnost. "Tak fajn, ale nejdřív si sníte tu buchtu a ze začátku budeme používat kondom", už se zase kření a odchází do kuchyně udělat to kafe…

Děťátko Markétka - část 2

7. listopadu 2014 v 10:38 | AkasAkim
Je parné léto, na silnicích taje asfalt a opuštěné chodníky jsou na tom podobně. Ulice jsou teď víceméně prázdné, všichni už zdrhli kamsi za vodou. Urputné horko je ale proti tomu, co se mi honí hlavou chladící lázní. "Tu Kristýnu mi byl čert dlužnej", ale bez Kristýny by nebyla ani Markétka, jsou jako siamská dvojčátka a já teď už vím jak je pevné pouto, které je silou největšího magnetu světa k sobě pojí a přitahuje. Procházím naší, vedrem opuštěnou ulicí a hlavu mi šrotuje vše, co mi Kristýnka stihla odvyprávět za tu hodinu, co jsme se viděli. Ta krutost osudu se ještě stokrát násobí, víte-li, že se týká osoby, ve které jste našli spřízněnou duši. Jsem u nás ve vchodě, výtahem nejedu, šlapu si to pěkně pěšky snad jen proto, abych oddálil ten tísnivý okamžik, kdy se podívám Majky do očí a povím ji, že jsem právě domluvil s její mentorem a zachránkyní. Vím, že je doma, protože z otevřených oken našeho bytu se line vlna temného hardcoru, kytary prostupují zdmi jako nůž máslem a to že vůbec nikdo neprotestuje, je důkazem toho, že horko vyhnalo snad i pavouky z pavučin, o lidských bytostech nemluvě. Jen hluchý pan Mach jako vždy civí z okna a krátí si tak čas, než si pro něj přijde paní s kosou. Odemykám a otevírám dveře, což mi velmi ulehčuje tlaková vlna způsobena drnčením kytar valící se z repráků. Chodba bytu je prázdná, což je zvláštní, protože Markéta se obvykle přiřítí s ohromným jekotem, aby mě přivítala. "Divný", říkám si, "že by ji Kristýna už volala a řekla ji o našem setkání". Pak si ale uvědomím, že nemůže slyšet, jak odemykám, tak proto za mnou neběží. Nakouknu do kuchyně a spatřím ji pochopitelně zcela nahou, sedící na židli a lakem, který smrdí na celou místnost si lakující si nehty u nohou. Chvíli ji pozorují a snažím se odtušit, jakou má náladu. Vypadá normálně, hlavou pokyvuje do rytmu kytar, usmívá se a různě se ošívá, nepokojná jako vždy. Zahlédnu na poličce odložený ovládač a ztlumím tedy hlasitost alespoň o polovinu. Markétka se ohlédne, spatří mě, zapiští, začne se křenit a natáhne ruce co nejvýš, jako dítě, které chce zvednout. Vidím jí teď zase v celý své kráse, šibalský obličej se na mě culí, její kůzlátka se chvějou a její precizně vyholená kundička je dokonalou třešinkou na dortu, který po narození dostal jméno Markéta. "Pipinka musí být pěkně hladká, ani chloupek, chci ji mýt takovou, jako když jsem byla malinká", říká vždycky, když se holí a kření se u toho, jako sígr, co právě dostal poznámku. "Dobrý den pane, kdepak jste se mi flákal, co, takhle se chodí domů?", zase se zubí a jako mi hrozí prstem. "Omlouvám se", odpovídám a hledím ji do očí, jednak abych se ujistil, že ji Kristýna opravdu nevolala a jednak abych si ji prohlédnul v obraze, v jakém mi ji vylíčilo její "siamské dvojče". "Omluva se přijímá, ale chci za to hrozitánsky obrovskýho hubana", a roztahuje ruce, co to jen jde. Blížím se k ní a myšlenky se mi zase stáčí na to, co jsem se před půl hodinou dověděl. Je prostě úžasná, je jako nejkrásnější motýl, který se vyklubal s té nejděsivější motýlí larvy, která kdy spatřila světlo světa. Přistoupím k ní a dlouze jí líbám na čelo. "Co to má jako být? Tuhle pusu děj prosím babičce, až k ní půjdeš za týden na návštěvu, ju, já chci něco extra". Dlouze ji tedy líbám, naše jazyky se proplétají a já ji přitom hladím bradavku levého prsa. "No to už bylo lepší, ale stejně to nebylo ono, pusinku na andělíčka prosím", žadoní, dává nohy od sebe a prsty pravé ruky si roztahuje závojíčky své lasturky a ukazováčkem levé ruky si pošimrá klitoris, který se jí vzápětí ztopoří. "Moc jsme se na vás s andělíčkem těšili, pane", její hlas ševelí, jako stromy na podzim, když přicházejí o své nažloutlé ozdoby. Poklekám k ní a špičkou svého jazyku obejmu jejího andělíčka, to místečko, které je tak malé, jako kapka rosy, jehož síla je však rozkošná a silná, jako vlny v rozbouřeném oceánu. Markétinu mušličku zaplavuje voňavá šťávička, kterou s radostí polykám, ještě jednou jazykem ochutnávám obsah její studánky ze stanice touha, vstávám a podívám se jí do očí. "Potřebuju s tebou mluvit Majky, byl jsem s Kristýnkou". Trhá sebou a, "jé tady jsem si to blbě nalakovala, opravím si to v posteli", bere lahvičku s lakem a zdrhá do ložnice. "Svléknu se, umeju se a přijdu za tebou, ju", volám za ní a mířím do koupelny.

Je tomu 4 měsíce, co jsem Markétku poprvé spatřil, vešel jsem do hospody a tam seděla ona a ačkoliv bylo dost chladno a ona byla dost nabalená, její tělo jakoby se dralo skrz ty vrstvy ošacení, které měla na sobě a celá její aura měnila atmosféru v celé místnosti. Nyní jsme spolu 4 měsíce, z toho 3 měsíce se mnou bydlí. Asi týden po seznámení mi představila právě Kristýnu, že ona je pro ni ten nejdůležitější člověk pod sluncem a že ona bude vždy součástí jejího života. Kristýna je vskutku krásná žena, omračující elegance je jí vlastní, přitom je ale naprosto přirozená, pro slovo nechodí nikam daleko a šarm neztrácí ani při orání brambor na své zahrádce, usrkávajíc přitom pivo přímo z láhve. Navíc je od jakživa neuvěřitelně nad věci, což jak se ukázalo, mělo balzamující vliv na Markétin život. Krista, jak ji Markéta někdy žertem nazývá, což Kristýnu nepokrytě vytáčí, mi včera volala a prosila mě o setkání, že to je nezbytně nutné a že je to především na Majkyno přání. Souhlasil jsem a dneska jsme se tedy sešli v kavárně na druhém konci města. Je kurevský horko, takže si to přihasila jen v takovým hadříku, který zakrýval jen to nejnutnější a to jen stěží, protože třeba bradavky byly pod látkou dost viditelné, což jsem komentoval poznámkou, "no hezký cecíky, už se nedivím, že ti je Majky tak ráda žužlá". Kristýna to přešla s úsměvem, tak jsem jí ještě okomentoval její překrásné nohy, které zdobil řetízek kolem kotníku na jedné noze a prstýnek na jednom prstě nožky druhé doplněné elegantním lakováním nehtů v purpurové barvě. "No tedy, skutečná krása, už ti ty nádherný prstíky někdo pocákal?", tázal jsem se, načež mě Krista okřikla. "Martine prosím nech toho, vím, že by ses se mnou rád sklouznul a jednou k tomu asi i dojde, ale teď mě prosím poslouchej, je to moc vážný. Majky mě poprosila, abych ti všechno vysvětlila, ona sama na to nemá sílu, nechtěla ale vědět, kdy se setkáme, hrozně se stydí, víš". "Markétka a stydět se, to myslíš vážně? Vždyť ta by vyběhla klidně hanbatá i na ulici, kdybych ji nezastavil, vždyť to sama víš, spinkáte spolu ne?", divil jsem se a významně na ní mrkal. "Kurva, tohle je fakt důležitý, poslouchej mě prosím", rozčílila se a její pohled byl smrtelně vážný. "Poslouchám", zmlkl jsem a usoudil, že mé poznámky se do dané situace asi opravdu nehodí. A tak mi začala vyprávět.

"Markétku jsem poprvé potkala u nás ve městě, kde jsem žila, když mi bylo asi 12, jí bylo tenkrát 5. Běhala jsem s partou dětí venku v naší ulici a tam jsem jí zahlédla, Martine, kdybys ji chudinku viděl, byla špinavá, otrhaná a v ruce žmoulala kůrku chleba, že prý to má k obědu. Byla fakt v hrozným stavu a tak jsem jí ptala, kde bydlí a ona mi to ukázala. Vzali jsme ji do party a hráli si s ní celý odpoledne, byla tak šťastná. Domluvili jsme se na druhý den a ona zase přišla tentokrát s rohlíkem místo oběda a tak jsem ji vzala k nám domů, tušila jsem to a domluvila se s rodiči a dali jsme jí normální jídlo, jenže, ty vole, ona se chudinka poblinkala, protože ten její žaludek na teplý jídlo prostě nebyl zvyklý". Koukal jsem s úžasem na Kristýnu, jak jí tečou slzy, a poprvé si uvědomoval, kde pramení Markétčin neklid a noční můry. Kristýna pokračovala ve vyprávění o utrpení neviňátka. "Když to takhle pokračovalo několik dní, pochopitelně jsme se o tom s rodiči začali zajímat a zjistili jsme, že její matka je alkoholička a narkomanka a vydělává si prostitucí. Vzbudila se v poledne a odešla "pracovat" někam k silnici a tak se Markétka prala ze životem takhle. Bůh ví, jaký kunčaft ji asi zplodil, ona svého otce nikdy nepoznala a myslím, že to je obrovské štěstí. Ta ulice, ve které žila, byla fakt hrozná, to nebyly ani byty, spíš to vypadalo jako kotce pro zvířata. Chodila jsem za ní potom každý den a starala se o ní. Naučila jsem jí základní návyky a hlavně se starala, aby normálně jedla. Samozřejmě jsme to oznámili na úřadech a tak si pro ni přijeli a odvezli ji do děcáku. To bylo šílený Martine, jak vřískala, hrozně mi to vyčítala, protože už na mě byla zvyklá. Naši to obrečeli se mnou a jezdili jsme za ní, jak jsme mohli a ona se pak uklidnila a odpustila mi to. V děcáku začala normálně chodit do školy. Naši se domluvili, že jí adoptují, jenže pak mamče diagnostikovali rakovinu a tak se nevědělo, co bude a tak Majky zůstala v tom děcáku a my za ní jezdili. Párkrát za mnou i utekla a my ji pokaždé museli vrátit, když jí bylo 15, tak moje mamča rakovině podlehla a já blbka jí to zavolala a ona za mnou zase zdrhla, a tenkrát jsme se poprvé pomilovali. Martine, my spolu opravdu spíme dodnes, ale ujišťuji tě, že ona tě miluje, tak, že to víc ani nejde. Dokonce mi říkala, že by bylo fajn, kdybychom jsme se pomilovali ve třech, vím, že to teď řešit nebudeme, a zní to asi divně, ale ona to tak prostě cítí". "No a co bylo potom?" zeptal jsem se a nezakrýval svůj úžas. "No já se tenkrát potřebovala věnovat svému otci, kterého zdrtilo to, že mamča umřela a já toho měla taky plnou hlavu, ale Majky to tenkrát už zvládala, školu a tak. A když jí bylo 18, tak já už měla svůj byt tady a ona se ke mně nastěhovala. Měla jsem už po škole a práci taky dobrou, tak jsme to zvládali v pohodě. Ona byla na střední, obě jsme jezdili za mým tátou a byla pohoda. Jenže pak se jí začali zapalovat lejtka, víš, ona potřebuje i chlapa, to víš, má chuť na semínko". Usmívá se na mě a zapaluje si cigaretu. "A co ty, ty semínko nepotřebuješ?", optal jsem se a nepokrytě se jí díval na ledabyle ukryté bradavky. Kristýna se rozhlédla, jestli je vzduch čistý a na několik vteřin poodhrnula látku svých "šatiček" a dala mi na obdiv svá prsa. "No já si nějakého nabíječe vždycky najdu, ale na stálo zatím nikoho nechci, ještě mám trošku času, pak někoho sbalím, to nebude problém. Chci taky trochu cestovat, možná bysme mohli vyrazit takhle ve třech. "A jak dopadla její máma", zajímal jsem se. "Ta zemřela, našli ji předávkovanou, když bylo prdelce asi 13, samozřejmě to oplakala, ale od té doby se o ní nechce ani bavit. Myslím, že už tenkrát pochopila, jak moc ji matka ublížila, takže to její úmrtí bylo pro ní spíš úlevou, vždyť ona za ni ani jednou nebyla, co byla v děcáku". Chvíli jsme mlčeli a jen se vzájemně pozorovali. "To bude zatím všechno, co jsem ti chtěla říct, za chvíli musím ještě do práce, tak jí prosím tě pozdravuj, dej ji za mě hubana a řekni ji, že jí moc miluju, já jí v nejbližších dnech zavolám. Hlavně si buď jist, že tě neskonale zbožňuje, ale styděla se ti ke všemu přiznat, tak poprosila mě, tak se na ní prosím nezlob. Tak teď už ale fakt musím jít, tak zatím čau, já zaplatím a půjdu". "Ne, ne, nech to na mě", pokoušel jsem se probrat z mrákot, "já to zaplatím. Měj se". "Jo tak díky moc a pa". Dal jsem si ještě malý pivo, abych to všechno vstřebal.


"Tak co, už to máš dobře nalakovaný", ptám se a vcházím do ložnice. Ona leží na zádech, a když mě zahlídne, zaboří hlavu do polštáře. "Namasíruj mi prosím zádíčka, olejíček je támhle", prosí a naslepo ukazuje rukou na lahvičku s olejíčkem. "Vysvětlila ti Krista všechno?" ptá se přidušeně, protože boří hlavu do polštáře. "Promiň, ale nedokážu se ti teď podívat do očí, hrozně se stydím". "Blázínku, vždyť se nemáš proč stydět", ujišťuji ji. "Každopádně chci, aby si věděl, že tě bláznivě miluju, ale Kristýnka mi zachránila život, tak jí nemůžu nikdy opustit, miluju ji stejně jako tebe, občas si spolu pohrajeme, vždyť to víš", trošku zvýší hlas a otočí hlavou, jestli ji poslouchám. "Jo, to mi ale nevadí, vždyť víš", lehce ji plácnu přes zadek a Majky se uchechtne. "Lehni si na záda, chci poslouchat, jak dejcháš", rozkáže mi najednou. Svléknu si trenýrky a lehám si na záda. Ona přiskočí a plácnutím mi položí hlavu na hrudník. "Buch, buch, buch, hmmm hezky ti to tam hraje", prstem notuje do tlukotu mého srdce. Je vidět, jak moc se jí ulevilo, což obrovsky uklidňuje i mě. Uvědomuji si, že ji miluju a obdivuju snad ještě víc než předtím. "A říkala ti, že bych moc chtěla, abychom jsme se pomilovali všichni tři najednou?". "Jo, říkala, ale nevím, jestli do toho chci jít", snažím se žertovat, ale zároveň si uvědomuji, že mi stoupá pták, protože jsem si vzpomněl na Kristýnčini kozy a nohy, což naštěstí Majky nevidí. "Lžeš, Kristýna je božská ženská, tu by nechtěl mrdat jenom blázen", osopí se a bez okolků mi jednu mlaskne, v ten samý moment se ale začne nezadržitelně chechtat, otočí se a všimne si mé erekce. "Tak pán by s Kristou nešukal a co je jako tohle?", pevně mi chytne čůráka a začne mě honit. V tu ránu jsem tak vzrušený, že mi vyteče kapička touhy. Markétka ji slízne a začne mi dráždit špičkou jazyka ústí žaludu. "Markétko neblázni, nebo se ti hned udělám". Varuju ji. "Jo, honem lásko, vystříkej se, chci, aby sis nás představoval, mě a jí. Udělej se a já to všechno spapám". Nemám sílu se bránit a netrvá dlouho a na Markétin obličej dopadají chuchvalce mého ejakulátu. Markétka mě hypnotizuje očima a vyplazuje jazyk, aby mě mohla ochutnat. "Jsi sladký, chci s tebou být na věky, slib mi, že spolu budeme až do smrti, ty, já a Kristýnka, zbožňuju vás oba dva, jste všechno, co jsem kdy měla", choulí se ke mně jako motýlek, který se čerstvě vyklubal a bojí se světa.

Markétka - část 1

30. října 2014 v 20:15 | AkasAkim
Je půlka ledna, venku sněží jako blázen a venkovní teploměr hlásí mínusovou dvacku, takže je jasný, že sníh nějakou dobu vydrží. Prostě po vánoční idylka, žádný sněhový bláto, žádný sračky, prostě pohodička, pátek. A já, místo abych šel s kámošema někam posedět a pokecat, musím sedět doma u compu a vytvářet ty zasraný tabulky a ještě zasranější grafy, které budu příští týden prezentovat a doufat, že to nadřízené zaujme alespoň do té míry, že mě nevyrazí s práce. Kafe už jsem měl 3, takže další nechci a co cíga? "Kurva", poslední 2, "takže musím ven, no to mi poser prsa". Ok, ukládám veškerou práci, notas nechávám zapnutý, beru si jen bundu a zdrhám ven, ještě, že nejbližší hospoda je jen přes ulici. Vcházím dovnitř, mířím rovnou k baru a "dvoje krátký startky", hlásím svůj požadavek. "Dáš si i pivko?", ptá se Klárka a měří si mě těmi svými nádhernými kukadly. Překrásný, lolitkovský obličejíček, který se jen tak nevidí. A přitom "už" jí táhne na 20. "Klárko, tobě by slušel s mrdky knírek", vzpomínám si na Pavlovu hlášku pronesenou na minulé oslavě a ještě teď před sebou vidím Klárčin studem zčervenalý úsměv. Je fakt nádherná, ale "ne, nemůžu, mám spoustu práce, ale přijdu si pro tebe, neboj", odpovídám a užívám si Klárčino studem zalité deja vu. Beru žvára a pádím zpět ke grafům a tabulkám, beru za kliku, když v tom slyším. "Ty si to s holkami vždycky uměl", ohlédnu se a "Markéto, co tady děláš?" Sedí tam, v tom spěchu jsem si jí nevšiml. Vzrušením mi přeskakuje hlas a tak se to snažím ustát. "Ahoj, jak dlouho jsme se neviděli?", pusa na tvář. "Ahoj, no bude to 5 let, Martine" a dává mi taky pusu na tvář. "Co kdybychom jsme si spolu něco dali, ale slyším, že pospícháš, tak tě nechci zdržovat". "Ne, ne, práce klidně počká, Klárko, dám si to pivo", přisedám si a svlékám si bundu.

Sedím naproti ní, "moc ti to sluší, Majky", tak jsem jí mohl oslovovat jenom já. Vidím, jak se začíná culit. "Bože, ať to nedělá, dostala mě tak poprvé, dostane mě tak znovu", strachuju se. "Fakt vypadáš úžasně", protahuji její culení. Navíc se zatím nezmůžu. "No a co ty, jak se máš?", zachraňuje mě otázkou. "Ale pořád stejný, dělám u jedný firmy, takže pořád u počítače, znáš mě", odpovídám překotně, čímž se snažím dodat si trochu odvahy a suverénnosti. "A co ty, máš nějakou práci?", ptám se na oplátku. "Jo, prodávám teď kosmetiku", pousměje se a ukazuje mi obligátní kufřík. "Měla jsem tady schůzku ze zákaznicí a vlastně až teď jsem si uvědomila, že bydlíš kousek odtud. A co ženský, máš nějakou", škádlí mě a přitom hodí očkem po Klárce, aby dala najevo, že zaslechla náš předchozí rozhovor. Klárka zase rudne a mizí ve skladu, prý kontrolovat sudy. "Je nádherná, viď, taky bych si lízla" provokuje Markétka. "Hele, nezlob, nebo ti nasekám na prdel", zapomenu se v minulosti a neuvědomuji si následky. "Na holou, viď, kontruje Majky a chechtá se tak, že jí určitě slyší i Klárka ve skladu. Musím taky vyprsknout smíchy. "Zlobíš", zvyšuju hlas, abych nabral trochu síly, alespoň na nějaký odpor. "Ba ne, já už nezlobím, fakt teď už nezlobím, musíš mi věřit Martine, prosím věř mi. Její tvář během několika vteřin totálně mění výraz. Smích zmizel a po tváří se jí teď kutálejí krůpěje slz. "Martínku, prosím věř mi, musíš mi věřit, prosím věř mi". "Jasně, že ti věřím, Markétko, věřím ti", ujišťuju ji, ale zároveň si uvědomuji, jak moc lžu. V hlavě se mi totiž prohání všechny vzpomínky a najednou si uvědomuji všechny ty lži, přetvářky a vytáčky, které byly součástí jejího a zároveň tak našeho společného života. Všechno to utrpení, beznaděj a neštěstí, které nám bylo denně distribuováno.

Přijde mi to jako sen, jen ještě nevím, jestli dobrý, či špatný. Ještě před pár hodinami jsem řešil jen strohé údaje a čísla a teď tu sedím s Markétkou, "ty vole s Markétkou" a všechno se vrací zpět. Jakoby se nechumelilo, podívám se ven a tam na just chumelí. Dřepím naproti ní, hladím ji po ruce, jakoby jen tak s přátelství, ale oba víme, že o přátelství nejde ani náhodou. Kdyby alespoň nebyla tak upřímná. To jsem na ní vždycky tak miloval. Nikdy nic nepředstírala, tedy alespoň do té doby než… Do té doby to byla ona, Márkétka, živelná a animální, přitom tak přirozená. Vzpomínám, jak jsem jednou ráno vstal, uvařil kafe a čaj, připravil pár toastů, usedl ke stolu a ona si ke mne přisedla, nahá, položila mi jednu nohu na stehno a začala si honit kundičku. Po chvilce vyprskla smíchy a nahlas zaječela "no tak taťko, vstáváme". A teď vedle ní sedím, po tolika letech a jsem celej žhavej se do ní znovu zabouchnout. Přitom z ní mám takový strach. "Hele lidi, je mi to líto, ale já budu zavírat, jste tu poslední, tak pomalinku dopijte a půjdem, jo?", ozývá se Klárka. Koukám na hodiny a zjišťuju, že jsou 3 hodiny ráno. "Jasný spočítej mi to prosím". Klárka mi spočítá útratu a já přecházím k baru, abych vše uspíšil. "V pochodě, počkejte ještě prosím, já si skočím na záchod a pak za vámi zavřu, prosí mě Klára. "Pomůžu ti do kabátu, pobízím Markétku a přitom ji jakoby omylem přejedu rukou přes celý záda. "Děkuji", přitiskne se ke mně. "A nechceš zajít ještě ke mně třeba na čaj", ptám se a zase jakoby náhodou jí zajíždím pod kalhotky. V tom se vrací Klárka a my odcházíme. "Moc děkuji za obsluhu, líbíš se mi", vyznává se Markéta Kláře a pošle ji vzduchem pusu, ta zase rudne. "Ty jsi pořád stejný číslo", říkám venku a vlastně už se ani znovu neptám, jestli půjde ke mně, odpověď mi ulpí na prstech pravé ruky.

Vcházíme do mého bytu a já pomáhám Markétce z kabátu, ze svetru, z trička a podprsenky. Zbytek nechávám na Markétě a začínám se také svlékat. Nestihnu si sundat ani tričko a už vidím, že ona už klečí přede mnou zcela nahá a dráždí si klitoris. "Haló, pane, pospěšte si, nebo vám ten vlak ujede", řechtá se a pokračuje v masturbaci. Já už jsem konečně taky nahej a její smích pozvolně přešel do sténání. "Chyběl jste mi pane "Č", přiznává se a začíná mě sát. Rozkoš mi projede celým tělem a tak začínám hladit její bradavky. Ona pokračuje v kouření, já to nevydržím a chytnu si ji hezky pěkně za ty její dlouhé, havraní vlasy. Majky zaklání hlavu a přitom se mi dívá do oči. Jsme zpět, Martin a Markéta, dvě nerozlučná M. "Nepřestávej", prosím a přitom mířím od prsou níž a ž k lasturce. Je neuvěřitelně vlhká, vždycky byla hrozně vzrušená. Všechno je tedy zpět, její chuť, její vůně, naše vůně. Beru ji za ruku a vedu ji do ložnice, lehá si na záda a pokládá mi nohy na ramena. Přidřepnu si k ní a špičkou žaludu ji přejíždím po poštěváčku. "Tady ho máme, Čertíka Bertíka", smějeme se, ale jenom chvíli, oba už jsme velmi vzrušení. Zasouvám jí ptáka do mušličky a přitom vnímám, jak se jí chvěje celé tělo. Zaklání hlavu a "šukej mě, lásko, mrdej mě", cedí skrz zuby. Vím, že to nevydržím dlouho, beru si jí ještě chvilku zezadu, abych si jí mohl ještě trošku vytahat za vlásky, pak ji znovu pokládám na zádička a to už krůpěje mého semene dopadají na její hebká kůzlátka a pár kapiček se zatoulalo i na obličej. Lehám si vedle ní a hledíme si do očí. Tolik otázek a žádné odpovědi. "Teda, takhle mě umazat, to se dělá?, švitoří. "Doufám, pane, že budeme pokračovat, chtěla bych tě zase ochutnat", zašklebí se na mě tak, jak to umí jen ona. "Počkej, donesu ti něco na utření". "A taky něco k pití, docela mi vyprahlo, prosím, miláčku, jsem tak ráda, že už jsme zase spolu", trochu se leknu a odcházím do kuchyně. Vykouknu z okna a vidím, že celá ulice je pokryta sněhem. Pouliční lampy odrážejí krystalky sněhu a všechno se tak krásně leskně a třpytí. Zima až praští. Na ulici nikdo, klid, najednou zahlédnu 2 postavy, jasno, feťáci na první pohled. Přes záda mi přejíždí mrazivý pocit. Sleduji ty dva feťáky, jak zrovna řeší nějaký svůj kšeft a začínají mi téct slzy. Uvědomuji si totiž, že takovýhle závěje byly i tenkrát… tenkrát, když jsem přišel domu o něco dřív a načapal jsem Markétu s připravenou čárou perníku. Hrozně se bojím toho, co bude následovat.


"Tak haló pane, jsem celá umazaná a taky mám žížu"…
 
 

Reklama